Zakladatel řádu Česká provincie TOVARYŠSTVA JEŽÍŠOVA
V obrazech
Data z dějin
Generální představení
Kongregace TJ
Odkazy
Soupis kolejí a rezidencí
Jezuitské školství
Odkazy
Česká provincie TOVARYŠSTVA JEŽÍŠOVA
Některá data z dějin TJ
153415. VIII.: 
Ignác z Loyoly, Petr Faber, František Xaver, Jakub Laynez, Alfons Salmeron, Šimon Rodrigueza Mikuláš Bobadilla složili na Montmartru v Paříži slib chudobya čistotya k tomu připojili další, působit jako misionáři ve Svaté zemi, a kdyby to do roka nebylo možno, dát se bezpodmínečně k dispozici papeži pro splnění jakéhokoli církevního úkolu.
1538mezi 18. a 25. XI.: 
První druhové nabízí své služby Pavlu III.
153915. IV.: 
Papež posílá čtyři z prvních druhů do Sienya Parmy. Před jejich odchodem v šichni písemně stvrzují svůj závazek vstoupit do Tovaryšstva.
3. IX.: 
Pavel III. ústně potvrzuje první Formuli Institutu.
1540II.: 
Papežská poslání se začínají rozšiřovat na Itáliia Evropu. Podle papežova rozkazu Tovaryši vybírají dva misionáře, které požadoval Jan III. Portugalský pro svoje asijské državy: Šimona Rodriguezea Mikuláše Bobadillu. Toho však kvůli nemoci sv. Ignác nahradil Františkem Xaverským. Jan Codure byl papežem vybrán k misii u pronásledovaných v Irsku.
VI.: 
Zatímco se čeká na papežskou bulu, jsou první mladí posláni na studie do Paříže.
27. IX.: 
Tovaryšstvo Ježíšovo je slavnostně schváleno bulou Regimini militantis Ecclesiae Pavla III., která omezuje počet profesů na 60.
X.: 
Petr Faber zahajuje činnost Tovaryšstva v Německu.
1541IV.: 
František Xaverský s dalšími třemi společníky se vydávají na moře.
13. IV.: 
Začíná se s volbou generálního představeného. V šechny hlasy jsou pro sv. Ignáce.
19. IV.: 
Sv. Ignác se po mnohém zdráhání stává prvním generálem Tovaryšstva.
22. IV.: 
V bazilice sv. Pavla za Hradbami skládají první tovaryši svou profes.
1542 
Tovaryšstvo otevírá první dvě koleje pro vlastní studenty u univerzit: Coimbra a Padova.
 
Po smrti P. Codura (1542) odchází na misii k Irům BroĎta Salmeron. Jezuitská podpora katolíkům v Irsku trvá dvě století.
1543 
Faber po návratu do Německa po pobytu ve Španělsku přijímá do Tovaryšstva prvního Severoevropana: Holanďana Petra Canisia.
154414. III.: 
Nové schválení Tovaryšstva a nové pověření sepsat Konstituce bulou Iniunctum Nobis.
 
Římská komunita se stěhuje do vlastního domu. V tomto prvním profesním domě sídlí sv. Ignáca jeho tři nástupci v úřadě generála.
1545 
Xaver odchází z Indie na Moluky. První tři dopisy, které napsal spolubratřím v Evropě vychází francouzsky v Paříži. Je to počátek misionářské publicistiky Tovaryšstva, která velmi přispěla k rozšíření obzorůa k růstu povolání.
15465. IV.: 
Breve Exponi nobis dovoluje začleňovat do Tovaryšstva jako koadjutory kněze i laiky, kteří budou skládat pouze jednoduché věčné sliby.
 
Pavel III. žádá o tři jezuity pro tridentský koncil. Sv. Ignác posílá Fabera, Laínezea Salmerona. První z nich umírá 1. VIII. po příchodu do Tridentu.
1547 
Je zřízena Španělská provincie. Rodriguez posílá misionáře do Konga.
1548 
Jsou vytištěny Exercicie sv. Ignáce, ovšem anonymněa pouze pro vnitřní potřebu. V Messině se otevírá první jezuitská kolej s bezplatnou školou pro veřejnost.
1549 
Canisius odchází do Německa.
 
Xaver je jmenován indickým provinciálem.
7. II.: 
„Prvomučedníkem“ Tovaryšstva se stává Antonio Criminali v indické misii.
15. VIII.: 
Xaver přistává v Japonsku.
10. XI.: 
Umírá Pavel III.
155022. II.: 
Papežem zvolen Julius III.
21. VII.: 
Druhá bula potvrzující Tovaryšstvo: Exposcit debitum.
1552 
Sv. Ignác souhlasí, že Tovaryšstvo zřídí v Římě kolej pro formaci diecézního kléru pro německou oblast: „Collegium Germanicum“. Později se tak zrodí i další (pro Anglii, Řecko, Maronity atd.).
2. XII.: 
Umírá sv. František Xaverský, aniž dosáhl čínských břehů. Zpráva o jeho smrti se do Říma dostane až za dva roky.
1553 
Sv. Ignác dokončuje Konstitucea nechává je postupně promulgovat ad experimentum v jednotlivých zemích, počínaje těmi, kde je jezuitů nejvíce: Portugalskoa Španělsko (obojí s 280 členy), Itálie (220, ale dalších 80 je ve třech římských domech), a potom také Německo, Flandry, Francie, Brazílie, Asie.
1554 
Teologická fakulta pařížské univerzity vydává dekret, který je skutečným odsouzením institutu Tovaryšstva. Tento výnos se stane velkou překážkou šíření Tovaryšstva ve Francii.
155523. III.: 
Umírá Julius III.
10. IV.: 
Papežem zvolen Marcel II.
1. V .: 
Umírá Marcel II.
26. V.: 
Papežem zvolen Pavel IV.
155631. VII.: 
Smrt sv. Ignáce. Tovaryšstvo se skládá z dvanácti provincií: Portugalsko, Itálie, Sicílie, Horní Německo, Dolní Německo, Francie, Aragónie, Kastílie, Andalúzie, Indie, Etiopie, Brazílie. Členů má více než tisíc, ale profesů je jen 40, mezi nimi i pět z původních Ignácových druhů: Laínez, Salmerón, Bobadilla, Rodríguez, BroĎt. Profesové, kteří jsou v době smrti sv. Ignáce v Římě, volí generálním vikářem Diega Laíneze.
 
Papež Pavel IV. popřává sluchu Bobadillově kriticea nechá prozkoumat Konstituce třemi kardinály (Jan Bernardin Scoti, Jan Suavius Reumana Michal Ghislieri OP – pozdější papež Pius v .), kteří je bezvýhradně schválili.
155819. VI.: 
Schází se První generální kongregace. Má 20 členů. Sv. Ignác chtěl, aby Konstituce po několika letech „zkušebního provozu“ prozkoumala a schválila generální kongregace. 1. GK schválila bez jakýchkoliv změn text Konstitucí promulgovaný ad experimentum v roce 1553 (tedy ani pozdější úpravy sv. Ignáce se do schváleného znění nedostaly).
2. VII.: 
1. GK volí druhým generálem dosavadního generálního vikáře Diega Laíneze, zcela podle Konstitucí, tedy doživotně. Pavel IV. Však vyjadřuje svou vůli, aby funkční období generála bylo tříleté, čemuž se Tovaryšstvo podřizuje.
10. IX.: 
Konec 1. GK.
29. IX.: 
Tovaryšstvo se podřizuje i druhému přání Pavla IV., totiž přijímá praxi chórové denní modlitby církve.
155918. VIII.: 
Umírá Pavel IV. Kurie na dotaz Tovaryšstva odpovídá, že oba zásahy Pavla IV. do zřízení řádu nutno považovat za jeho osobní přání, nikoliv za akty Svatého stolce (od 29. 9. 1558 do 18. 8. 1559 včetně je 324 dní).
15606. I.: 
Papežem zvolen Pius IV.
1563 
P. Jean Leunis zakládá v Římě primam primariam Mariánskou družinu.
1564 
Pius IV. zakládá vzorný diecézní seminářa svěřuje ho jezuitům. V Paříži se otevírá jezuitská kolej.
156519. I.: 
Umírá Diego Laínez. Profesové, kteří jsou toho dne v Římě, volí generálním vikářem sv. Františka Borgia.
21. VI.: 
Schází se Druhá generální kongregace. Zavedla kongregace prokurátorů, které se mají konat každé tři rokya na nichž se má účastnit jeden zástupce z každé provincie. Hlavním bodem jednání kongregací prokurátorů má být, zda se má svolat GK.
2. VII.: 
2. GK volí třetím generálem dosavadního generálního vikáře sv. Františka Borgia.
3. IX.: 
Konec 2. GK.
9. XII.: 
Umírá Pius IV.
156617. I.: 
Papežem zvolen sv. Pius V.
1568 
Začíná se stavět chráma dům Il Gesu.
1570 
Z Portugalska se do Brazílie vydává 54 jezuitů pod vedením provinciála de Azevedo. Jedna z lodí flotily se 40 jezuity na palubě padla do rukou kalvínského piráta, který je nechal pobít, aby v Brazílii nesílil katolicismus.
15721. V.: 
Umírá sv. Pius V.
1. X.: 
Umírá sv. František Borgia. Profesové, kteří jsou toho dne v Římě, volí generálním vikářem Patera Polanco.
25. V.: 
Papežem zvolen Řehoř XIII.
157312. IV.: 
Schází se Třetí generální kongregace. Mezi 49 členy jsou dva z prvních druhů: Salmeróna Bobadilla.
23. IV.: 
P. Everard Mercurian zvolen čtvrtým generálem
16. VI.: 
Konec 3. GK.
1580 
Edmund Campiona Robert Persons přichází do Anglie.
1. VIII.: 
Umírá P. Mercurian.
5. VIII.: 
Generálním vikářem zvolen Olivier Mannaerts (Manaraeus).
15817. II.: 
Schází se Čtvrtá generální kongregace. Má 59 členů, mezi nimi opět Salmeróna Bobadilla.
19. II.: 
P. Claudio Aquaviva zvolen pátým generálem
2. IV.: 
Konec 4. GK.
15831. II.: 
Vydána bulla Quanto fructuosius znovu potvrzující řád a zejména schvalující Konstituce: „Motu proprio certaque scientia Nostra et de Apostolicae Potestatis plenitudine…“ Michal Ruggieria Matteo Ricci přicházejí do Číny.
8. XII.: 
Otcové, kteří se sešli v Římě, aby sepsali návrh obecných pravidel jezuitského školství (Ratio studiorum), dostávají apoštolské požehnánía zahajují svou práci.
158425. V.: 
Bulla Ascendente Domino potvrzuje, že první sliby jezuitů (skládané po noviciátu) je vskutku činí řeholníky.
5. XII.: 
Bulla Omnipotentis Dei kanonicky zakládá Mariánské družiny.
158510. IV.: 
Umírá Řehoř XIII.
1. V.: 
Papežem zvolen Sixtus v .
159027. VIII.: 
Umírá Sixtus V. Tím se pro Tovaryšstvo řeší obtížná situace, protože se Sixtus V. na naléhání některých nespokojených španělských jezuitů (chtěli zavést kapitularistickou praxi při obsazování úřadů) rozhodl nejprve nařídit vizitaci Tovaryšstva ve Španělsku, a když ho P. Aquaviva přesvědčil, že to není nutné, zamýšlel aspoň změnit jméno řádu.
15. IX.: 
Papežem zvolen Urban VII.
27. IX.: 
Umírá Urban VII.
8. XII.: 
Papežem zvolen Řehoř XIV.
1591 
Po projednání v jednotlivých provinciích je Ratio studiorum zavedeno ad experimentum.
28. VI.: 
Bulla Ecclesiae Catholicae znovu potvrzuje Konstituce sv. Ignáce.
16. X.: 
Umírá Řehoř XIV.
3. XI.: 
Papežem zvolen Inocenc IX.
30. XII.: 
Umírá Inocenc IX.
15929. II.: 
Papežem zvolen Kliment VIII.
 
Začátek misií v Holandsku.
15933. XI.: 
Na rozkaz Klimenta VIII. se schází Pátá generální kongregace kvůli nespokojencům ve Španělsku. Má 64 členů. GK vydává dekret, kterým jsou tito vyloučeni z Tovaryšstva, a také – protože z 27 autorů memoranda je 25 židovského nebo maurského původu – je zakázáno přijímat do Tovaryšstva osoby takového původu.(Toto ustanovení bylo definitivně zrušeno až v roce 1946.) Rovněž je přijat dekret, který stanovuje, že jezuitští pedagogové se mají v teologii přidržovat sv. Tomáše Akvinskéhoa ve filozofii Aristotela; jelikož však pod filozofii spadá i tzv. filozofie přírodní (tj. přírodní vědy), bude tento dekret mít za následek izolaci řádu od vývoje ve fyzice a ostatních přírodních vědách.
159418. I.: 
Konec 5. GK.
1595I.: 
Oběšen P. Guignard, obviněný z účasti na atentátu na francouzského krále Jindřicha IV. Zanedlouho poté parlament vyhání jezuity z Francie.
1599 
Generál promulguje definitivní Ratio studiorum
1603 
Návrat jezuitů do Francie. Zákaz veřejného vyučování v Paříži však trvá až do nástupu Ludvíka XIII. na trůn.(1610)
160418. II.: 
Papežské breve nazývá Stanislava Kostku blahoslaveným.
160526. IX.: 
Alois Gonzaga v konsistoři vivae vocis prohlášen blahoslaveným.
19. X.: 
Breve povoluje úctu k blahoslavenému Aloisi Gonzagovi; jeho životopis od P. Vergilia Cepari SJ smí vyjít pod tímto titulem. (16. VIII. 1670 bylo vydáno oficiální beatifikační breve.)
16064. IX.: 
Bulla Quantum Religio potvrzující Tovaryšstvo, jakož i dekrety 5. GK proti nespokojencům.
3. III.: 
Umírá Kliment VIII.
10. IV.: 
Papežem zvolen Lev XI.
27. IV.: 
Umírá Lev XI.
29. V.: 
Papežem zvolen Pavel v .
160821. II.: 
Schází se Šestá generální kongregace – poprvéa zatím naposled v dějinách řádu na základě rozhodnutí kongregace prokurátorů (ta se konala v roce 1606). Má 64 členů. Definitivně zamítla tendence, které vyvolaly 5. GK.
29. III.: 
Konec 6. GK.
16093. XII.: 
Beatifikace sv. Ignácea sv. Františka de Xavier.
1614 
První redukce v Paraguayi.
 
Začátek velkého pronásledování v Japonsku. Přesun části jezuitů do Ko-čin-číny (tj. Vietnam).
161531. I.: 
Umírá Claudio Acquaviva. P. Ferdinand Alber (asistent pro Germánii) se stává podle písemného pořízení zemřelého generálním vikářem.
5. XI.: 
Schází se Sedmá generální kongregace.
15. XI.: 
Šestým generálem je zvolen P. Muzio Vitelleschi.
161626. I.: 
Konec 7. GK.
1618 
Začátek Třicetileté války. Vyhoštění jezuitů ze zemí koruny české.
162128. I.: 
Umírá Pavel V.
2. X.: 
Povolení vlastního oficia a mše blahoslaveného Aloise Gonzagy pro celé Tovaryšstvo.
162214. II.: 
Papežem zvolen Řehoř XV.
 
Kanonizace sv. Ignácea sv. Františka Xaverského.
16238. VII.: 
Umírá Řehoř XV.
29. IX.: 
Papežem zvolen Urban VIII.
1626 
Začátek stavby nového římského domu (sv. Ignáce). Ukončena v roce 1675.
1633 
První jezuita vstupuje do Marylandu (USA).
1643 
V Belgii vychází první dva svazky Acta Sanctorum (Bollandisté).
164429. VII.: 
Umírá Urban VIII.
4. X.: 
Papežem zvolen Inocenc X.
16459. II.: 
Umírá P. Muzio Vitelleschi. P. Carlo Sangrio (asistent pro Itálii) je prohlášen generálním vikářem podle písemného pořízení zemřelého.
21. XI.: 
Začátek Osmé generální kongregace.
16467. I.: 
P. Vincenzo Caraffa zvolen sedmým generálem.
14. IV.: 
Konec 8. GK.
 
Inocenc X. nařizuje GK každých 9 let. Zrušeno Benediktem XIV. (1745). Při každé GK se mají změnit v šichni asistenti. Superioři mají být jen na tři rokya nesmějí být představenými znovu dřív, než za roka půl. Zrušeno Alexandrem VII.
16498. VI.: 
Umírá P.Caraffa. Generálním vikářem se podle písemného pořízení zemřelého stává P. Florence de Montmorency (asistent pro Germánii).
13. XII.: 
Začátek Deváté generální kongregace. Byla svolána už na 8. XII., ale čekalo se na některé otce.
21. XII.: 
Osmým generálem zvolen P. Francesco Piccolomini.
165023. II.: 
Konec 9. GK.
165117. VI.: 
Umírá P. Piccolomini. Generálním vikářem se stává P. Goswin Nickel.
16527. I.: 
Začátek Desáté generální kongregace. Byla svolána už na 31. XII. 1651, ale čekalo se na některé otce. 21. i .: Devátým generálem zvolen P. Alessandro (Luigi) Gottifredi.
12. III.: 
Umírá P. Gottifredi.
17. III.: 
Desátým generálem zvolen P. Goswin Nickel.
20. III.: 
Konec 10. GK.
16557. I.: 
Umírá Inocenc X.
18. IV.: 
Papežem zvolen Alexandr VII.
1658 
Do Tonchina odchází první apoštolský vikář, Mons. De Pallu.
1659 
Ve Španělsku umírá biskup Juan de Palafox, který byl za svého působení v Mexiku v konfliktu s jezuity. z vůle Svatého stolce byla v té době věc zahalena mlčením, ale v 18. století se v souvislosti s beatifikačním procesem tohoto biskupa rozvířila protijezuitská propaganda.
16619. V.: 
Začátek Jedenácté generální kongregace, svolaná generálem podle nařízení Inocence X. Stanovené devítileté období sice vypršelo již 21. III., ale papež dovolil, aby GK začala s tímto zpožděním.
7. VI.: 
P.Giovanni Paolo Oliva s papežským schválením zvolen stálýma zplnomocněným generálním vikářem s právem nástupnictví po P. Nickelovi, který si kvůli svému zdravía věku přál, aby mu byl dán vikář.
27. VII.: 
Konec 11. GK.
166431. VII.: 
Umírá P. Nickel, čímž se P. Oliva stává jedenáctým generálem.
166722. V.: 
Umírá Alexandr VII.
26. VI.: 
Papežem zvolen Kliment IX.
16699. XII.: 
Umírá Kliment IX.
167011. V .: 
Papežem zvolen Kliment X.
167622. VII.: 
Umírá Kliment X. 4. X.: Papežem zvolen Inocenc XI.
168126. XI.: 
Umírá P. Oliva. P. Charles de Noyelle (asistent pro Germánii) je prohlášen generálním vikářem podle písemného pořízení zesnulého (už z roku 1664).
168222. VI.: 
Začátek Dvanácté generální kongregace.
5. VII.: 
P. Charles de Noyelle zvolen dvanáctým generálem.
6. IX.: 
Konec 12. GK.
168612. XII.: 
Umírá P. Noyelle. P. Domenico Maria de Marinis (asistent pro Itálii) je prohlášen generálním vikářem podle pořízení zesnulého.
168722. VI.: 
Začátek Třinácté generální kongregace.
6. VII.: 
P. Tirso Gonzáles zvolen třináctým generálem.
7. IX.: 
Konec 12. GK.
168912. VIII.: 
Umírá Inocenc XI.
16. X.: 
Papežem zvolen Alexandr VIII.
16911. II.: 
Umírá Alexandr VIII. 15. VII.: Papežem zvolen Inocenc XII.
169619. XI.: 
Začátek Čtrnácté generální kongregace, svolané generálem podle nařízení Inocence X. Stanovené devítileté období sice vypršelo již 8. IX., ale papež dovolil, aby GK začala s tímto zpožděním.
169716. I.: 
Konec 14. GK.
1698-1700 
Prací jednoho jezuitského kaplana císařských vojsk v Sedmihradsku dochází k unii pravoslavné diecéze Alba Iulia s Římem. Začátek rumunské uniatské církve.
170027. IX.: 
Umírá Inocenc XII.
8. XII.: 
Papežem zvolen Kliment XI.
1701 
V Paříži skupina jezuitů začíná vydávat literární periodikum Mémoirs de Trévoux, který vychází do roku 1762.
1704 
Mons. Karel de Tournon jmenován vizitátorem na východě kvůli řešení otázky ritů. V roce 1707 zakázal čínské ritya jeho rozhodnutí bylo v roce 1710 schváleno v Římě. V roce 1711 podle žádosti Kongregace prokurátorů generál Tamburini přísahal naprostou poslušnost Klimentu XI.
170627. X.: 
Umírá P. Gonzáles.
170720. I.: 
Začátek Patnácté generální kongregace svolané podle nařízení Inocence X. ještě za života P. Gonzálesea z jeho vůle jeho řádně ustanoveným generálním vikářem P. Michelangelem Tamburini.
31. I.: 
P. Michelangelo Tamburini zvolen čtrnáctým generálem.
3. IV.: 
Konec 15. GK.
1716 
P. Desideri přichází do Lhasy v Tibetu.
172119. III.: 
Umírá Kliment XI.
18. V.: 
Papežem zvolen Inocenc XIII.
1723
17247. III.: 
Umírá Inocenc XIII. 4. V .: Papežem zvolen Benedikt XIII.
173021. II.: 
Umírá Benedikt XIII.
28. II.: 
Umírá P. Tamburini.
7. III.: 
P. František Retz (asistent pro Germánii) zvolen generálním vikářem hlasováním profesů v Římě.
19. XI.: 
Začátek Šestnácté generální kongregace.
30. XI.: 
P. František Retz zvolen patnáctým generálem.
173113. II.: 
Konec 16. GK.
16. VII.: 
Papežem zvolen Kliment XII.
17406. II.: 
Umírá Kliment XII.
22. VIII.: 
Papežem zvolen Benedikt XIV.
1742 
Bula Ex quo singulari Benedikta XIV. definitivně zavrhuje čínské rity.
1750 
Dohoda mezi Portugalskema Španělskem dává Portugalsku svrchovanost nad redukcemi v Uruguayi. Indiáni se brání se zbraní v ruce, přestože je jezuité od toho odrazují. Tento incident poslouží Pombalovi pro protijezuitskou propagandu.
19. XI.: 
Umírá P.Retz. P.Ignazio Visconti je prohlášen generálním vikářem podle písemného pořízení zemřelého.
175122. VI.: 
Začátek Sedmnácté generální kongregace.
4. VII.: 
P. Ignazio Visconti zvolen šestnáctým generálem.
5. IX.: 
Konec 17. GK.
17554. V .: 
Umírá P.Visconti. P.Luigi Centurione (asistent pro Itálii) je prohlášen generálním vikářem podle písemného pořízení zemřelého.
18. XI.: 
Začátek Osmnácté generální kongregace.
30. XI.: 
P. Luigi Centurione zvolen sedmnáctým generálem.
175628. I.: 
Konec 18. GK.
17572. X.: 
Umírá P.Centurione. P.Giovanni Antonio Timoni (prokurátor řádu) je prohlášen generálním vikářem podle písemného pořízení zemřelého.
17581. IV.: 
Papežské breve jmenuje kardinála Soldanha, Pombalovu kreaturu, visitátorem Tovaryšstva v Portugalsku.
2. V.: 
Breve sděleno jezuitům v Lisabonu.
3. V.: 
Umírá Benedikt XIV.
9. V.: 
Začátek Devatenácté generální kongregace.
15. V.: 
Kardinál Soldanha již vydává obsáhlý spis, který měl být výsledkem jeho visitace.
21. V.: 
P. Lorenzo Ricci zvolen osmnáctým generálem.
18. VI.: 
Konec 19. GK.
16. VII.: 
Papežem zvolen Kliment XIII.
1759Mezi 19. I. a 3. IX.: 
Došlo ke konfiskaci jezuitského majetku v Portugalskua jeho koloniích. Jezuité byli vyhoštěni. 250 je uvězněno v pevnosti sv. Juliána.
17641. XII.: 
Ludvík XV., ač proti své vůli, ruší Tovaryšstvo ve Francii.
17657. I.: 
Bula Apostolicum pascendi znovu potvrzuje Tovaryšstvo a jeho institut.
176727. II.: 
Vyhoštění jezuitů ze Španělska a jeho kolonií.
17692. II.: 
Umírá Kliment XIII.
4. VI.: 
Papežem zvolen Kliment XIV.
1772 
Při prvním dělení Polska se Bílá Rus s 200 jezuity ve 4 kolejícha 14 misiích dostává pod ruskou vládu.
177321. VII.: 
Kliment XIV. Vydává breve Dominus ac Redemptor, kterým v celé Církvi ruší Tovaryšstvo Ježíšovo.
13. VIII.: 
Schází se zvláštní komise kardinálů, aby rozhodla o formě uvedení breve Dominus ac Redemptor v účinnost.
16. VIII.: 
Breve sděleno P. Riccimu.
18. VIII.: 
Komise kardinálů vydává nález, podle kterého je jedinou dostačující formou zveřejnění breve Dominus ac Redemptor jeho úplné přečtení každým jedním diecézním biskupem (nebo jeho řádným zmocněncem) v každém jednom jezuitském domě na území jeho diecéze.
 
Carevna Kateřina II. neuděluje placet tomuto papežskému breve.
19. IX.: 
Ignacy Massalski, biskup z Vilna, nařizuje všem superiorům jezuitských domů na svém území, že pod svatou poslušností nesmí nikdo z řeholníků opustit zavedený způsob života, dokud biskup sám nebo skrze jiné neuzná za dobré papežské breve zveřejnit.
22. IX.: 
V 5 hodin ráno je P. Ricci se spolupracovníky odveden do Andělského hradu.
25. X.: 
P. Stanislaw Czerniewicz jmenován viceprovinciálem pro jezuitské domy pod svrchovaností Ruské říše. [Stalo se to před rozpuštěním řádu v rakouském záboru Polska (přelom IX. a X. 1773), v Polskua na Litvě (XI. 1773)a v pruském záboru (ve Slezsku 1776a ve vlastním Prusku 1780)].
1774 I.: 
Viceprovinciálovi Czerniewiczovi, který žádal o povolení nahradit jméno „Tovaryšstvo Ježíšovo“ jménem jiným, carevna Kateřina II. nařizuje nic neměnit. (Prý mu řekla, že trpí přílišnými skrupulemi. To by byl jediný případ, kdy by Kateřina někoho chtěla duchovně vést.)
22. IX.: 
Umírá Kliment XIV.
177522. II.: 
Papežem zvolen Pius VI.
24. XI.: 
Umírá P. Ricci.
1776 
Bedřich II. konečně povoluje vyhlásit breve Dominus ac Redemptor. Nicméně ve Slezsku bývalí jezuité žijí ve svých domech až do roku 1800.
 
Pius VI. Ve své enigmatické odpovědi na Czerniewiczovu žádost o instrukce v obtížné situaci uvádí: „...výsledek tvých modliteb, jak já předvídám a ty toužíš, může být šťastný...“ 1777 Po 18 letech příšerného věznění v Portugalsku je propuštěno 53 jezuitů, kteří přežili z dvouset padesáti uvězněných v roce 1759.
17789. VIII.: 
Pius VI. (kongregace De Propaganda Fide) uděluje biskupovi Bílé Rusi, Stanislawu Siestrencewiczovi, plnou moc regulovat, znovu sjednocovat či znovu zakládat řeholní řády ve své diecézi. Carevna toto zmocnění schvaluje a nařizuje, aby jej bylo použito pro zřízení noviciátu SJ.
177930. VII.: 
Siestrencewicz vydává pastýřský list, kterým zřizuje noviciát SJ.
17826. VII.: 
Kateřina II. podepisuje nařízení Siestrencewiczovi (nedávno povýšenému na arcibiskupa), aby jezuitům oznámil, že si mají zvolit generálního vikáře. Proto P.Czerniewicz svolává na 10. X. kongregaci.
10. X.: 
Začátek První generální kongregace v Polocku na Bílé Rusi. Téhož dne P.Czerniewicz zvolen dočasným vikářema bylo jednomyslně odhlasováno, že patres z provincií, kde bylo „klementínské breve“ vyhlášeno, mají plné volební právo na kongregaci.
17. X.: 
P.Stanislaw Czerniewicz zvolen prvním stálým generálním vikářem v Polocku.
18. X.: 
Konec 1. GK v Polocku.
178312. III.: 
Biskup Jan Benislawski, koadjutor arcidiecéze Mogilevské, jedná s Piem VI. mimo jiné o jezuitech. Referuje, že žijí podle svého institutu a "na rozkaz carevny si zvolili generálního představeného“, jak o tom referuje v dopise daném 24. VII. V Polocku. „Když to Svatý Otec slyšel, milostivě potvrdil tento statusa volbu generálního představeného, která proběhla, třikrát to opakuje slovy: Approbo, approbo, approbo.“ 1785 18. VII.: Umírá P.Czerniewicz. Podle jeho písemného pořízení se dočasným generálním vikářem stává P.Gabriel Lenkiewicz.
3. VIII.: 
Carevna podepisuje příkaz, aby byl zvolen nový stálý generální vikář, když P.Lenkiewicz informoval knížete Potěmkina a skrze něho carevnu o skonu P.Czerniewicze.
1. X.: 
Začátek Druhé generální kongregace v Polocku.
8. X.: 
P.Gabriel Lenkiewicz zvolen druhým stálým generálním vikářem v Polocku.
13. X.: 
Konec 2. GK v Polocku.
1798 
Další papežovo „soukromé“ schválení jezuitů v Rusku.
21. XI.: 
Umírá P.Lenkiewicz. Podle jeho písemného pořízení se dočasným generálním vikářem stává P. František Xaver Kareu.
17997. II.: 
Začátek Třetí generální kongregace v Polocku.
12. II.: 
P. František Xaver Kareu zvolen třetím stálým generálním vikářem v Polocku.
15. II.: 
Konec 3. GK v Polocku.
29. VIII.: 
Umírá Pius VI.
180021. III.: 
Papežem zvolen Pius VII.
18017. III.: 
Pius VII. Vydává breve Catholicae fidei, kterým mimo jiné P.Kareu kanonicky potvrzuje jako prvního generála Tovaryšstva v Polocku a stanoví, že představení Tovaryšstva v Rusku nadále ponesou titul generál. Stalo se tak na přání cara Pavla i .
180211. VIII.: 
Umírá P.Kareu, první generál Tovaryšstva v Polocku. Podle jeho písemného pořízení se dočasným generálním vikářem stává P. Jeroným Wichert.
16. X.: 
Začátek Čtvrté generální kongregace v Polocku.
22. X.: 
P.Gabriel Gruber zvolen druhým generálem Tovaryšstva v Polocku.
26. X.: 
Konec 4. GK v Polocku.
180315. I.: 
Pius VII. písemně potvrzuje volbu generála.
180430. VII.: 
Pius VII. potvrzuje řád v království Obojí Sicílie.
18057. IV.: 
Umírá P.Gruber. Podle jeho písemného pořízení se dočasným generálním vikářem stává P. Antonín Lustyg.
18. VIII.: 
Pět jezuitů „starého“ Tovaryšstva skládá sliby jako první členové obnoveného řádu v USA, kam byli posláni P.Gruberem na žádost prvního amerického biskupa Johna Carrolla, bývalého jezuity.
8. IX.: 
Začátek Páté generální kongregace v Polocku.
14. IX.: 
P.Tadeusz Brzozowski zvolen třetím generálem Tovaryšstva v Polocku.
19. IX.: 
Konec 5. GK v Polocku.
31. X.: 
Pius VII. písemně potvrzuje volbu generála.
18147. VIII.: 
Pius VII. Vydává bulu Sollicitudo omnium Ecclesiarum, kterou se obnovujea znovu potvrzuje Tovaryšstvoa ruší v šechna tomu odporující rozhodnutí, „praesertim Litteris in forma Brevis fel. rec. Clementis XIV incipientibus Dominus ac Redemptor, quibus ad praemissorum effectum expresse ac speciatim intendimus derogare“. Papež slouží mši sv. na oltáři sv. Ignáce v Il Gesu, a potom v kapli mariánské družiny šlechty v budově staré generální kurie nechává přečíst svou bulua jednotlivě přijímá každého ze stopadesáti jezuitů přítomných této slavnosti za člena obnoveného Tovaryšstva. (21. VII. 1773 – 7. VIII. 1814 = 14991 dnů.) Tím se P.Brzozowski stává devatenáctým generálem.
18205. II.: 
Umírá P. Brzozowski. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Mariano Luigi Petrucci.
9. X.: 
Začátek Dvacáté generální kongregace.
18. X.: 
P. Luigi Fortis zvolen dvacátým generálem.
10. XII.: 
Konec 20. GK.
182320. VIII.: 
Umírá Pius VII.
5. X.: 
Papežem zvolen Lev XII.
182927. I.: 
Umírá P. Fortis. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Vincenzo Pavani.
10. II.: 
Umírá Lev XII.
5. IV.: 
Papežem zvolen Pius VIII.
30. VI.: 
Začátek Dvacáté první generální kongregace.
9. VII.: 
P. Jan Rootha an zvolen dvacátým prvním generálem.
17. VIII.: 
Konec 21. GK.
183030. XI.: 
Umírá Pius VIII.
18316. II.: 
Papežem zvolen Řehoř XVI.
18461. VI.: 
Umírá Řehoř XVI.
21. VI.: 
Papežem zvolen Pius IX.
1847 
Vyhoštění jezuitů ze Švýcarské konfederace. Definitivně zrušeno až 1973.
1848 
P.Rootha an kvůli pouličním nepokojům opouští Řím. Pius IX. se nestaví proti. Usazuje se v Marseille. Než se vrátí do Říma v roce 1850, navštíví hlavní domy ve Franciia v severní Evropě. Mnozí jezuité vyhnaní z Itálie odchází do misií v Číněa v Americe.
1850 
Vychází La Civilta Cattolica, tím pro Tovaryšstvo začíná dílo tiskového apoštolátu.
18538. V.: 
Umírá P.Rootha an. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Jakob Pierling.
21. VI.: 
Začátek Dvacáté druhé generální kongregace svolané ještě P.Rootha anem.
2. VII.: 
P. Pieter Beckx zvolen dvacátým druhým generálem.
31. VIII.: 
Konec 22. GK. Za generalátu P.Beckx navzdory ústrkům v různých evropských zemích (např. V letech 1859-60 ztrácí Tovaryšstvo v šechny koleje v Itálii, v roce 1873 jsou v Latiu zkonfiskovány řeholní domy – proto generalát přesídlil do Fiesole, v roce 1872 je vyhoštěno z Německé říše [tento zákon byl zrušen částečně v roce 1913a definitivně 1917], v roce 1880 je celá Francouzská asistence rozptýlena [26 kolejí, 13 seminářů, 29 rezidencí bylo zkonfiskováno. Druhá vlna v roce 1901 vedla k uzavření 32 kolejía k přesunu formačních domů za hranice Francie. 855 jezuitů bylo nuceno zúčastnit se 1.světové války jako vojáci. 165 z nich padlo. Po válce tyto ústrky ve Francii přestaly.]) Tovaryšstvo nadále vyvíjí misionářskou expansi.
18787. II.: 
Umírá Pius IX.
3. III.: 
Papežem zvolen Lev XIII.
188316. IX.: 
Začátek Dvacáté třetí generální kongregace svolané P. Beckxem k volbě generálního vikáře.
24. IX.: 
P.Anton Maria Anderledy zvolen stálým generálním vikářem s právem nástupnictví.
23. X.: 
Konec 23. GK.
188613. VII.: 
Lev XIII. bulou Dolemus inter alia znovu potvrzuje Tovaryšstvoa jeho institut.
18874. III.: 
Umírá P. Beckx. P. Anderledy se tím stává dvacátým třetím generálem.
189218. I.: 
Umírá P. Anderledy. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Luis Martín.
24. IX.: 
Začátek Dvacáté čtvrté generální kongregace konané z politických důvodů v Loyole.
2. X.: 
P. Luis Martín zvolen dvacátým čtvrtým generálem.
5. XII.: 
Konec 24. GK.
1894 
Ve Španělsku začínájí vycházet Monumenta Historica SI.
190320. VII.: 
Umírá Lev XIII.
9. VIII.: 
Papežem zvolen sv. Pius X.
190618. IV.: 
Umírá P. Martín. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Rogerio Freddi.
1. IX.: 
Začátek Dvacáté páté generální kongregace.
8. IX.: 
P. Franz Xaver Wernz zvolen dvacátým pátým generálem.
18. X.: 
Konec 25. GK.
1908 
Na žádost Pia X. znovu zahájena misie v Japonsku.
1913 
Otevřena Katolická univerzita v Tokiu.
191419. VIII.: 
Umírá P.Wernz. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Edouard Fine.
20. VIII.: 
Umírá sv. Pius X.
6. IX.: 
Papežem zvolen Benedikt XV.
19152. II.: 
Začátek Dvacáté šesté generální kongregace.
11. II.: 
P. Wlodimir Ledóchowski zvolen dvacátým šestým generálem.
18. III.: 
Konec 26. GK. P.Ledóchowski (Polák rakouské státní příslušnosti) se kvůli válce Itáliea Rakouska utáhl do Švýcarska.
192222. I.: 
Umírá Benedikt XV.
12. II.: 
Papežem zvolen Pius XI.
19238. IX.: 
Začátek Dvacáté sedmé generální kongregace svolané P.Ledóchowským kvůli revizi řádového práva v návaznosti na nový Codex iuris canonici 1917.
21. XII.: 
Konec 27. GK.
1928 
Generální kurie přesídlila na dnešní adresu nedaleko Vatikánu.
1929 
Papež pověřil jezuity řízením vysílání Rádia Vatikán. Papež svěřuje jezuitům koleje Brasilianuma Russicum. Začátek Tovaryšstva východního ritu.
1930 
Redakce Monumenta Historica SI z příkazu P.Ledóchowkého přesídlila do Říma. V roce 1932 zřízen Historický institut SI.
1932 
Rozpuštění Tovaryšstva ve Španělsku. [Toto bylo třetí vyhoštění od roku 1814. První bylo v letech 1835-56a druhé v roce 1868.]
193312. III.: 
Pius XI. bulou Paterna Caritas znovu potvrzuje Tovaryšstvo a jeho institut.
1937 
Znovuzískání domu Il Gesu. Vychází první svazek Dictionnaire de Spiritualité péčí francouzských jezuitů.
193812. III.: 
Začátek Dvacáté osmé generální kongregace svolané P.Ledóchowským především kvůli volbě vikáře.
11. IV.: 
P.Maurice Schurmans byl P.Ledóchowským na základě zmocnění kongregace jmenován stálým generálním vikářem, ovšem bez práva nástupnictví.
9. V.: 
Konec 28. GK.
193910. II.: 
Umírá Pius XI.
12. III.: 
Papežem zvolen Pius XII.
194213. XII.: 
Umírá P.Ledóchowski. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Alessio Ambrogio Magni.
1944IV.: 
Umírá P. Magni. P. Norbert de Boynes zvolen generálním vikářem.
19466. IX.: 
Začátek Dvacáté deváté generální kongregace.
15. IX.: 
P. Jan Křtitel Janssens zvolen dvacátým sedmým generálem.
23. X.: 
Konec 29. GK.
 
Začíná nová perzekuce spojená s nástupem komunismu. Bouřka, která zasáhla v roce 1939 obě polské provinciea provincii litevskou, se přesunula do Rumunska, Maďarska a hlavně do Československa, kde v březnu 1950 internovali v šechny jezuity. Zasáhla i Jugosláviia Albánii. Deset čínských misií muselo být opuštěno. Část jezuitů odešla na Taiwan, ale mnoho jich zůstalo v čínských komunistických lágrech.
19576. IX.: 
Začátek Třicáté generální kongregace svolané P.Janssensem k projednání otázek, které před Tovaryšstvo klade doba.
11. XI.: 
Konec 30. GK.
19589. X.: 
Umírá Pius XII.
28. X.: 
Papežem zvolen Jan XXIII.
19633. VI.: 
Umírá Jan XXIII.
21. VI.: 
Papežem zvolen Pavel VI.
19645. X.: 
Umírá P. Janssens. Podle jeho písemného pořízení se generálním vikářem stává P. Jan L. Swain. Tovaryšstvo má 85 provincií, uspořádaných v 11 asistencích. Na začátku roku 1965 je jezuitů 36 038. Zde začíná pokles počtu, ale přesto se Tovaryšstvo nezříká vstupu do nových zemí (Korea, Čad, Kamerun...).
19657. V.: 
Začátek Třicáté první generální kongregace.
22. V.: 
P. Pedro Arrupe zvolen dvacátým osmým generálem.
15. VII.: 
Odročení 31. GK.
19668. IX.: 
Začátek druhé části 31.GK, která se koná souběžně s Druhým vatikánským koncilem. Probíhá důkladné přehodnocení Tovaryšstva, jeho činnostia života. Papež Pavel VI. pozorně sleduje v šechny práce generální kongregacea zadává jezuitům novou papežskou misii: boj proti ateismu. Větší změny přijaté kongregací se týkají generálního představeného, kterému umožňují vzdát se úřadu ze závažných důvodů, a provinční kongregace, která se stává volenoua otevřenou nejen pro profesy.
17. XI.: 
Konec 31. GK.
1967 
Mariánské družiny se nově konstituují jako Společenství křesťanského života – SKŽ.
19741. XII.: 
Začátek Třicáté druhé generální kongregace svolané Paterem Arrupe ke zvážení poslání Tovaryšstva v dnešním světě. Byla intenzivně připravovaná v předcházejících měsících. Otevírá ji Pavel VI. obzvláště naléhavým projevem, ve kterém vybízí jezuity k obnově při zachování věrnosti duchu institutu. Kongregace vykonává velikou práci, která ústí v rozmanitých dekretech, z nichž zvláště důležitým je IV.dekret nazvaný Naše dnešní poslání: diakonie vírya šíření spravedlnosti. Nicméně to neproběhlo bez vnitřních rozporůa především ne bez znepokojení Svatého Otce. To se zvláště ukázalo, když bylo oznámeno, že papež neschválí rozšíření čtvrtého slibu na v šechny členy, i nekněze, jak navrhovala většina kongregace, neboť to by představovalo změnu v podstatném bodu institutu zamýšleném sv. Ignácem.
19757. III.: 
Konec 32. GK.
1976 
Čtyři francouzské provincie jsou spojeny v jednu kvůli přetrvávajícímu nedostatku dorostu. Ze stejného důvodu následovaly další fúze ve starých zemích (v nových naopak probíhalo dělení provincií).
1977 
První zpráva Tovaryšstvu o průběhu rozdělování Charitativního a apoštolského fondu Tovaryšstva Ježíšova zřízeného poslední generální kongregací shromážděného ze společné velkomyslnosti ke vzájemné pomoci vnitřnía posléze k podpoře vnější.
19786. VIII.: 
Umírá Pavel VI.
26. VIII.: 
Papežem zvolen Jan Pavel I.
28. IX.: 
Umírá Jan Pavel I.
16. X.: 
Papežem zvolen Jan Pavel II.
 
Jan Pavel II. nechává poslat generálnímu představenému pojednání, které Jan Pavel i . napsal k audienci pro provinciály plánovanou na 30. IX. a přijímá za své doporučení o nauce vírya řeholním životě.
19817. VIII.: 
Po návratu z Asie P. Arrupe utrpěl mozkovou příhodu. P. Vincent o 'Keefe je Paterem Arrupe jmenován generálním vikářem.
5. X.: 
Svatý Otec, který neschvaluje jmenování P.O'Keefe, ustanovuje P.Pavla Dezza (81 let) papežským delegátema P.Josefa Pittau jeho koadjutorem.
198227. II.: 
Jan Pavel II. dává svůj souhlas ke svolání GK.
19832. IX.: 
Třicátá třetí generální kongregace je zahájena mší sv. V hlavní kapli kurie za předsednictví Jana Pavla II., který pronáší homilii a potom setrvá s delegáty v důvěrném rozhovoru.
3. IX.: 
33. GK přijímá rezignaci P. Arrupe.
13. IX.: 
P.Peter-Hans Kolvenbach zvolen dvacátým devátým generálem.
19915. II.: 
P. Pedro Arrupe umírá v Římě. 9. II.: Pohřeb P. Arrupe v chrámu Il Gesu.
19955. I.: 
Začátek Třicáté čtvrté generální kongregace svolané P.Kolvenbachem především kvůli revizi řádového práva v návaznosti na nový Codex iuris canonici 1983.
22. III.: 
Konec 34. GK.
 
Stránky jsou optimalizovány pro IE 5.5 a vyšší s rozlišením 1024x768 a vyšším.
WEBMASTER