František Xaverský

František Xaverský se narodil 7. dubna 1506 na zámku Javier (Xavier) v severošpanělské Navaře. Po studiích ve Španělsku odešel roku 1525 studovat na univerzitu v Paříži, kde se setkal s Ignácem z Loyoly. Stal se jeho přítelem a společně Petrem Faberem, Diegem Lainezem, Alfonsem Salmerónem, Nicolasem Bobadillou a Simónem Rodriguesem byl jedním ze sedmi prvních jezuitů, kteří se zasvětili Bohu a 15. srpna 1534 složili na Montmartru sliby chudoby a čistoty. Kněžské svěcení přijal stejně jako Ignác 24. června 1537 a pak Ignáci pomáhal při sestavení prvních řádových konstitucí.

Z pověření papeže Pavla III. a portugalského krále se 7. dubna 1541 vydal na misie do Indie. Po cestě trvající třináct měsíců přistál v květnu 1542 v západoindickém městě Goa. Dalších sedm let působil v tomto městě, mezi lovci perel na jihovýchodním cípu Indie, na Cejlonu, na Malajském poloostrově a na Molukách. Utrpení, které domorodcům působili Portugalci i které si způsobovali navzájem, "trvale ranilo jeho duši", jak sám řekl. Otevřeně psal portugalskému králi o nespravedlivém vykořisťování domorodých obyvatel Evropany. Měl velké misijní úspěchy, v jednom měsíci někdy pokřtil až deset tisíc lidí. Neměl ale pochopení pro indická náboženství, a proto zůstal bez úspěchu u bráhmánů.

Roku 1549 opustil Malakku v Malajsku a odebral se do Japonska. Když se v Kagošimě naučil trochu japonsky, vydal se spolu s druhy, z nichž tři byli japonskými křesťany, do Kjóta a Jmaguči, kde byl jako reprezentant portugalského krále dobře přijat a bylo mu dovoleno kázat a vyučovat. Po dvou letech ponechal své věřící pod dohledem portugalského kněze a znovu navštívil indickou misii.

Roku 1552 se rozhodl dostat se do Číny, aby i tam mohl misijně působit. Čína ovšem v té době pod přísnými tresty zakázala příjezd jakýchkoliv cizinců do země. František však neochvějně doufal, že se mu to nějak podaří. Portugalská loď ho vysadila na malém opuštěném ostrově Sancian (San Čoan) poblíž Kantonu. Zatímco čekal na čínskou džunku, jejíž majitel souhlasil, že ho tajně dopraví na čínské pobřeží, onemocněl a po čtrnácti dnech 3. prosince 1552 zemřel.

Tělo sv. Františka bylo o několik měsíců později převezeno do Goa a tam uloženo v kostele Bom Jesus. Dnes je možné stříbrnou prosklenou rakev s tělem světce spatřit v kapli chrámu. Roku 1615 dosáhl tehdejší generál jezuitského řádu Claudio Acquaviva toho, že předloktí pravé paže tohoto velkého misionáře bylo přeneseno do Říma; dnes je vystaveno na oltáři sv. Františka Xaverského v kostele Il Gesù. Další relikvie se nachází i na Macau. Zachovala se také celá řada Františkových dopisů zasílaných z jeho misijních stanic do Evropy.

Papež Pavel V. prohlásil Františka Xaverského roku 1619 za blahoslaveného a papež Řehoř XV. roku 1622 za svatého. Benedikt XIV. roku 1748 jmenoval ochranným patronem Indie, Pius X. ho v roce 1904 jmenoval patronem šíření víry a Pius XI. v roce 1927 patronem všech misií. Stal se tak patronem misionářů. Je také označován jako "apoštol Dálného východu".

Osobnost sv. Františka Xaverského přibližují jeho dopisy, které vyšly v knize Výběr z korespondence jezuitského misionáře Dálného Východu (Refugium, Olomouc 2005).