Jakub Salès

Bl. Jakub Salès se narodil v obci Lezoux v clermontské diecézi (Francie) 21. března 1556. Už v dětství byl velmi zbožný, od sedmi let denně ministroval a choval velkou úctu k eucharistii. Toho si všiml jistý kněz a začal ho soukromě vyučovat, aby brzy mohl začít studovat teologii. Chlapec projevoval nevšední nadání, a tak se podařilo pro něho získat bezplatné studium v koleji v městě Billom. V letech 1568-1572 tedy studoval v této koleji, kterou založil clermontský biskup a svěřil ji jezuitům. Protože se Jakub dobře učil, jezuité ho v r. 1573 přijali na svou pařížskou kolej na studium rétoriky. Ve stejném roce vstoupil do jezuitského noviciátu v městě Verdun.

Po filozofických a teologických studiích byl Jakub Salès v r. 1585 vysvěcený na kněze. Úspěšné studium předurčovalo Jakuba na profesorskou dráhu. Proto v letech 1586?1589 vyučoval na koleji v Pont-ą-Mousson a v r. 1590?1591 teologii v Tournonu. Jeho teologické přednášky vyvolali velký zájem. Přicházeli na ně i mnozí kalvíni a mnozí se poté hlásili do katolické církve. Kromě pedagogické činnosti pater Salès jezdil na lidové misie, při kterých přiváděl lidi k hlubší eucharistické úctě.

V tomto období probíhali ve Francii náboženské boje mezi katolíky a kalvíny, známí také pod názvem hugenoti. V rámci těchto bojů dobyl guvernér města Aubenas v jihovýchodní Francii v r. 1587 toto město a nastolil v něm katolickou administrativu. Jezuité byli požádáni, aby tam v adventu 1592 uspořádali misie spojené s veřejnými přednáškami a debatami. Jezuitský provinciál vybral pro tento úkol Jakuba Salèse. Jako společníka mu určil řeholní bratra Viliama Saultemouchea.

Misie měly tak velký úspěch, že aubenaský guvernér si vyžádal, aby jezuité zůstali v tomto městě až do velikonoc. V noci z 5. na 6. února r. 1593 však ozbrojené oddíly hugenotů zaútočili na Aubenas a dobyli ho. Když hugenoti našli jezuity, dotáhli je nejprve na náměstí, kde s Jakubem Salèsem veřejně diskutovali o reálné Kristově přítomnosti v eucharistii. Bouřlivá diskuse trvala celý den a dále pokračovala i ráno 7. února. Když hugenoti nemohli dosáhnout svého, jeho i bratra Viliama ubodali dýkou. Jejich těla pak posměšně vláčeli po městě a potom je hodili mezi zříceniny starého kostela. Jistý katolík je však tajně pochoval na své zahradě. Po dvou letech si vyžádala tělesné ostatky mučeníků jistá vážená dáma, která je darovala kostelu při nové jezuitské koleji v Aubenas. Na místě, kde byli jezuité zabiti vznikla později kaple sv. Kláry, do které byly v r. 1898 ostatky přeneseny.

Proces blahořečení patera Jakuba Salèse a brata Viliama Saultemouchea začal už v r. 1627, ale po několika přerušeních skončil až v r. 1926. Oba mučedníky za blahoslavené prohlásil papež Pius XI. 6. června. Jejich liturgická památka se nejprve slavila v den jejich smrti 7. února, později až 13. února. V jezuitském liturgickém kalendáři se spojila s památkou jiných mučedníků a slaví se 19. ledna.