Josef Anchieta

Josef Anchieta pochází z Kanárských ostrovů na severozápadním pobřeží Afriky. Narodil se 19. března 1534 v městečku San Cristobal de la Laguna na ostrově Tenerife.

Po dosažení základního vzdělání studoval logiku na univerzitě v portugalské Coimbře. Tam také 1. května 1551 vstoupil do jezuitského řádu. Přestože měl zdravotní problémy, projevil zájem o misie a představení ho už po dvou letech poslali do brazilských misií, aby se tam zotavil a zároveň aby si zvykl na misionářský život.

Na brazilskou půdu vstoupil v přístavu v oblasti Bahía 8. července 1553. Rok po svém příjezdu se vydal na misionářskou cestu s prvním brazilským jezuitským misionářem Manuelem de Nobrega. Putovali na jih a v městě Piratininga založili jezuitskou kolej. Ta svou činnost zahájila na svátek Obrácení sv. Pavla, a proto ji nazvali podle tohoto apoštola São Paulo. Později toto jméno přijalo celé velké rozrůstající se město. Tak brazilští historici zařazují mezi zakladatele brazilského velkoměsta, které má dnes na 18,5 milionů obyvatel, jezuitské misionáře Manuela de Nobrega a Josefa Anchietu.

Mladý misionář několik let vyučovat gramatiku v nové koleji. Mezi žáky nebyly jen děti portugalských kolonizátorů, ale také domorodci z kmenů Tupí a Guaraní. Se zájmem se seznámil nejen s jejich způsobem života, ale také s jejich řečí, a to tak dobře, že byl schopen napsat užitečné příručky v jejich jazyce.

Když provinciál Nobrega viděl, že má v Anchietovi cenného spolupracovníka, přibral si ho v roce 1563 na mírová jednání mezi Portugalci a divokými Tamoyos, kteří s podporou francouzských kalvínských hugenotů přepadávali kolonii sv. Vincenta. Jednání trvala dlouho a Anchieta se při nich ocitl na nějaký čas jako rukojmí mezi kanibaly.

Ze zajetí se ale nakonec dostal a po překonání této těžké zkoušky přijal v roce 1566 kněžské svěcení. O rok později s otcem de Nobrega položil základy města Rio de Janeiro. Hned nato se stal na deset let představeným misie sv. Vincenta, odkud měl vést misionářskou práci mezi domorodci Tapuyas.

V letech 1578-1586 byl brazilským provinciálem. Po odevzdání této funkce svému nástupci odešel do střediska Reritiba v regionu Espírito Santo na východním pobřeží. Tam působil až do své smrti mezi kočovníky žijícími v pralesích, které vedl k usedlému křesťanskému životu. Zemřel jako v šedesáti třech letech v červnu roku 1597.

Město Reritiba na jeho počest přijalo jméno Anchieta. Brazilci ho však ctí nejen jako apoštola Brazílie, ale také jako zakladatele brazilské literatury. Kromě gramatiky v jazyku tupí napsal mnohé kázání, zpěvy a básně, ale také dramata s náboženským obsahem v portugalštině, latině a v domorodých jazycích tupí a guaraní. Zachovaly se dvě jeho dlouhé latinské básně. První je o Panně Marii, má téměř 2900 veršů, a Anchieta ji složil v zajetí mezi lidožrouty. Protože neměl jinou možnost, napsal ji do písku na mořském břehu a naučil se ji nazpaměť. Teprve později, když se dostal na svobodu, se mu podařilo ji napsat na papír. Druhá, ještě rozsáhlejší báseň s historickým obsahem, byla objevena až v roce 1958 v Rio de Janeiro. Kromě toho se zachovaly početné listy a zprávy, které přibližují dramatický vývoj brazilských misií v druhé polovině 16. století.

Josef Anchieta byl blahořečen 22. června 1980 papežem Janem Pavlem II. a svatořečen papežem Františkem 3. dubna 2014. Generální představený Tovaryšstva Ježíšova Adolfo Nicolás sepsal 3. dubna 2014 při příležitosti Anchietova svatořečení zvláštní list, ve kterém přibližuje Anchietův odkaz.