P. Antonín Eisner

Rodem byl P. Eisner ze Sidonie (Brumov) na Valašsku. Po základní školní docházce doma studoval gymnázium (1887−1892) v Berlíně. Dne 30. září 1892 vstoupil na Velehradě do noviciátu Tovaryšstva. V letech 1894−1897 v Kalksburgu doplnil středoškolská studia a maturoval. Tři roky (1897−1900) v Pasově studoval filosofii. Po ní byl tři roky v Bohosudově prefektem u studentů a zároveň učil češtinu. Studium teologie vykonal v Innsbrucku, a to v letech 1903−1906. Dne 26. července 1906 byl vysvěcen na kněze a odešel do Lince na třetí probaci. Do roku 1911 byl operářem nejprve na Velehradě, potom v Praze. V letech 1911−1916 byl spirituálem biskupského chlapeckého semináře v Brně. V roce 1916 nastoupil na Velehradě. Byl profesorem na Apoštolské škole až do roku 1942, do zrušení této školy nacisty. V této dlouhé době učitelské práce měl jen jeden rok přerušení, a to v roce 1930−1931, kdy byl nemocen, a proto poslán na Svatý Hostýn na léčení a zotavenou. Vyučoval jako profesor latinu, řečtinu, němčinu i češtinu, jak bylo zapotřebí.

Od roku 1942 zůstal na Velehradě, a to až do roku 1945. Byl spirituálem scholastiků-filosofů a v noviciátě učil novice klasickým jazykům. Po druhé světové válce byl poslán na Svatý Hostýn jako zpovědník. Po zajištění byl policií převezen do Bohosudova. Odtud se dostal v září 1950 do Oseka a později ještě do lágru v Králíkách. Jako starý a neschopný práce 15. ledna 1953 přijel na Moravec. Stěžejním zájmem P. Eisnera byla výchova studentů ke kněžskému povolání. O tom napsal i obsáhlé pojednání. Ještě na Moravci tuto práci doplňoval a opravoval. Pochován je na Moravci. (Obšírnější životopis napsal P. B. Pitrun a je uložen v archivu české provincie).

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 352−353.