P. Josef Bartoník

P. Bartoník se narodil ve Vrbce u Kroměříže. Po sextě státního gymnázia v Kroměříži vstoupil do jezuitského noviciátu na Velehradě. Druhý rok noviciátu byl ve Svatém Ondřeji v Korutanech. Gymnázium jako "scholastik-junior" dokončil v Kalksburgu na řádovém gymnáziu rakouské provincie. Na filosofická studia byl poslán v roce 1901 do Bratislavy. V letech 1904−1906 byl pomocným vychovatelem v konviktě bohosudovské koleje. Když skončil tuto praxi, pokračoval v přípravě na kněžství teologickými studiemi v Innsbrucku. Tam byl po čtyřech letech 26. července 1910 vysvěcen na kněze v kolejním kostele Nejsvětější Trojice. Celou svou řádovou formaci zakončil třetí probací v Linci. Tento rázný, selský typ jezuity mohl začít svou horlivou apoštolskou činnost!

P. Bartoník byl v mladším kněžském věku určen jako vychovatel v konviktech studentů. Třikrát byl generálním prefektem v Bohosudově, dvakrát v Praze a jednou v Kalksburgu. Většinu svého života až do dubna 1950 byl na různých místech operářem, lidovým misionářem, exercitátorem; pro kněze míval na mnoha místech rekolekce. Tuto činnost vykonával na Velehradě čtyřikrát, v Praze dvakrát, na Svatém Hostýně jednou jako operář, podruhé jako hostýnský superior. Superiorem byl také rok v Opavě a rok v Hradci Králové. V Hradci Králové byl do zajištění ministrem domu a operářem od roku 1946.

V životě P. Bartoníka došlo také k zatčení gestapem během druhé světové války v roce 1942. Byl tehdy superiorem na Svatém Hostýně. Gestapo zjistilo, nebo spíše dostalo udání, že Svatý Hostýn získal nějaké zásoby poživatin, víc, než bylo dovoleno. Zatkli ministra P. Baara a samozřejmě zodpovědného superiora P. Bartoníka. Vězněn byl jednak ve Zlíně, jednak v Uherském Hradišti, kde byl "Sondergerichtem" souzen. Byl osvobozen, protože mu nedokázali, že o věci věděl. Ministr P. Baar byl odsouzen, ale protože byl velice nemocný tuberkulózou, tak jej pustili. Po návratu byl P. Baar na Svatém Hostýně a léčil se. P. Bartoník však na Svatém Hostýně nesměl zůstat. Představení jej proto poslali nejprve k františkánkám do Slatiňan. Odtud přišel už v roce 1943 do Vysokého Mýta, kde působil jako nemocniční duchovní. V roce 1945 byl na jeden rok půjčen do Kladska v Polsku.

Zajištěn byl v roce 1950 s ostatními v Hradci Králové a převezen do lágru v Bohosudově. Se všemi v září 1950 odešel do Oseka; z Oseka se jako starý dostal do Králík. Dne 15. dubna 1953 poslali P. Bartoníka už jako práce neschopného na Moravec. Na Moravci žijící otcové, kteří ještě měli jakési síly, byli velmi žádáni řeholnicemi různých Kongregací − jednak pro charitní domovy řeholnic, jednak do různých domovů důchodců nebo mentálně postižených. Tam však směli úředně sloužit jen řeholním sestrám. P. Bartoníka si vzaly k sobě do charitního domova v Broumově šedé sestry a on jim sloužil, jak jen mohl, v jejich duchovních potřebách. Sestry se P. Bartoníkovi odvděčily svou službou poslední, dochovaly jej k šťastné smrti a pohřbily na hřbitově v Broumově. (Obšírnější životopis od P. B. Pitruna je uložen v archivu české provincie).

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 348−349.