P. Václav Šettner

P. Šettner byl rodákem z Jihočeského města Písku. Rodina Šettnerova se později přestěhovala z Písku do nedaleké Březnice. V Březnici byla do roku 1773 (zrušení Tovaryšstva) slavná jezuitská kolej české provincie. Dodnes je po jezuitech na náměstí krásný barokní kostel a budova bývalé koleje. V Březnici chodil P. Šettner pět roků do obecné školy. Nejbližší gymnázium bylo v Písku. P. Šettner tam studoval v letech 1896−1903 a tam také maturoval. Po maturitě se přihlásil do Prahy do kněžského semináře. Dne 29. června 1908 byl kardinálem Skrbenským v Praze vysvěcen na kněze. Rok kaplanoval v Kynžvartě a dva roky ve Velvarech.

Dne 14. srpna 1911 opustil s dovolením pražského arcibiskupa duchovní správu i diecézi a nastoupil na Velehradě do noviciátu Tovaryšstva. Jak bývá zvykem u těch, kteří vstupují jako kněží, druhý rok noviciátu už opakoval filosofii v Innsbrucku. Potom v roce 1914 přišel jako prefekt do Bohosudova a současně učil také v nižších třídách češtinu. V roce 1915 odejel opět do Innsbrucku, kde se rok připravoval na zkoušku z celé teologie. Po této zkoušce byl tři roky v Brně, rok jako spirituál v chlapeckém diecézním semináři a dva roky jako ředitel Mariánských družin studentů, jak českých, tak německých. V letech 1919−1923 byl generálním prefektem studentů velehradské koleje a vyučoval krasopis a kreslení. Jeden rok učil také ve třetí třídě řečtinu.

V letech 1922−1923 konal svou třetí probaci v Exatenu. V letech 1924−1925 byl rok operářem v Opavě, ale hned po roce se vrátil opět na Velehrad a učil na gymnáziu až do zrušení této apoštolské školy v roce 1942. Zůstal na Velehradě dál jako spirituál domu až do roku 1946. Spirituálem domu byl také nejprve rok v Bohosudově, pak dva roky v Praze a necelý rok do zajištění v Brně. V lágru byl v Bohosudově a v Oseku. Z Oseka byl propuštěn na Velehrad jako duchovní řeholnic v ústavě sociální péče. Jeho nemoc však pokračovala a působila mu značné deprese. V roce 1953 už ani nemohl zastávat skromné povinnosti duchovního sester, a tak přišel 10. května 1953 na Moravec. Tam žil čtyři roky mezi spolubratřími, jimi povzbuzován a jimi vytrhován ze své zádumčivosti. Je pochován na Moravci.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 338−339.