P. Josef Vondra

P. Josef Vondra se narodil v Ráji, farnost Golčův Jeníkov u Čáslavi, kde navštěvoval pět tříd obecné školy. Tamtéž chodil také jeden rok do školy měšťanské. Po této školní docházce se učil v Golčově Jeníkově krejčím a přitom dělal jeden rok pokračovací školu. Jako vyučený odešel do Prahy a byl tam v roce 1912 zaměstnán jako krejčovský pomocník. Jak k tomu došlo, už dnes nevím, ale v jeho osobním listě je zapsáno studium na "École Apostolique" (apoštolská škola) v Turnhoutu v Belgii a další dvě třídy v "Alumnaat v. h. H. Boled In Stapelen - Boxel v Holandsku, a to do roku 1916. V tomto roce začal 23. června svůj noviciát v Holandsku v Mariendaalu bij Grave. Tam byl 8 měsíců. Pak přijel na Velehrad a pokračoval v noviciátě až do prvních řeholních slibů, které složil 8. září 1918. Zůstal na Velehradě, aby doplnil svá středoškolská studia. V letech 1919−1922 studoval na univerzitě v Innsbrucku filosofii. Mezi filosofickými a teologickými studiemi byl dva roky prefektem konviktu v Praze-Bubenči.

Teologická studia konal dva roky v Enghienu v Belgii a dva roky v Lublině na Bobolaneu v Polsku. Tam byl 19. června 1927 vysvěcen na kněze. V roce 1929 byl v krátkých intervalech operářem nejprve v Opavě, pak na Velehradě a měsíc na Svatém Hostýně. V roce 1930 byl opět 8 měsíců prefektem konviktu v Praze-Bubenči. Od září 1930 do října 1931 byl v Opavě ministrem a operářem. V roce 1931−1932 dával na Stojanově na Velehradě duchovní cvičení. Odtud se zase vrátil na rok do Opavy jako ministr a operář. V roce 1934 přišel na Svatý Hostýn. Byl ministrem, prokurátorem a dával duchovní cvičení. Zůstal na Svatém Hostýně tři roky. V roce 1937−1938 byl katechetou a dával exercicie na Velehradě. V letech 1938−1941 byl u sv. Ignáce v Praze operářem a spirituálem domu. Pak byl do března 1942 prokurátorem a ministrem v Benešově.

Když zabrali nacisti benešovskou kolej a všichni museli do 24 hodin opustit Benešov, P. Vondra zůstal a všechno likvidoval s přesností sobě vlastní. Z Benešova odešel na Svatý Hostýn a zůstal tam až do 13. dubna 1950. Byl tam ministrem a ekonomem, operářem a exercitátorem. I zde chtěl všechno řádně likvidovat, jako kdysi v Benešově, ale komunisté mu to nedovolili. Musel se všemi odjet do lágru v Bohosudově. Za svého působení na Svatém Hostýně, zvláště po druhé světové válce, pracoval P. Vondra na nové koncepci zvelebení Hostýna. Dosáhl také toho, aby byl vytvořen dlouhodobý plán oprav, údržby a nových staveb na Svatém Hostýně. Tento plán se stal závazným provinčním úkolem, který měli respektovat všichni budoucí představení na Hostýně.

Otec Vondra byl velikým znalcem podmínek práce na Svatém Hostýně. Vycházel ze své osobní úcty a lásky k Panně Marii. Chtěl mít ze Svatého Hostýna slavné mariánské poutní místo, jako jiná poutní místa ve světě. Vycházel z přesvědčení, že láska moravského lidu k Panně Marii svatohostýnské je v pravdě veliká. Věřil, že Panna Maria tomuto lidu také pomáhá a že poutníci si zaslouží kvalitnější službu (myslel zvláště na klidnější zpovídání a podávání sv. přijímání), ale také zabezpečení jiných duchovních potřeb kromě poutních (exercicie, duchovní obnovy). Myslel ovšem i na péči o lidské potřeby poutníků (odpočinek, útulek za špatného počasí). To všechno měl do detailů promyšlené. Chtěl, aby Panna Maria, která zde už tolik dobra způsobila, působí a chce působit, měla i krásnější stánek svého přebývání mezi námi. Proto se svým švagrem, pražským architektem p. Semotámem, vytvořili sérii plánů na zvelebení Svatého Hostýna a také sádrové modely nové úpravy. P. Vondra to všechno myslel velmi vážně. Měl proto v roce 1949 už hotový geologický průzkum, od zeměměřičů měl vyhotovený vrstevnicový plán celého kopce. Doklad o geologickém průzkumu a plán výskytu vody na kopci se ztratily. Ostatní plány, které byly u jeho švagra, opatroval P. Vondra celou dobu, co byl na Újezdě, u sebe. Teprve v roce 1984 mně je dal. Dal jsem pořídit "technickou fotografií" v Brně jejich fotokopie. Ty jsou tak dokonale provedeny (náklad byl dost veliký), že jsou zřetelnější než poněkud vybledlé originály plánů. Originály jsem podle přání P. Vondry odevzdal, i s kopií odůvodňovací průvodní zprávy, na arcibiskupství olomoucké − osobně p. biskupu Vranovi. Jedny fotokopie − sérii 46 plánů − jsem dal do provinčního archivu. Jedny jsem na Svatém Hostýně v roce 1990 odevzdal P. Tomečkovi, tehdy rektorovi kostela a ministrovi rezidence Tovaryšstva Ježíšova.

Zásluhy P. Vondry o Svatý Hostýn byly tak nesporné, že nikdo nic nenamítal proti jeho přání, aby byl v prosinci roku 1988 z Újezda převezen na Svatý Hostýn a tam pohřben na hřbitůvku v řadě našich otců (poslední hrob vpravo od vchodu).

Otec Vondra byl také velkým odborníkem v oboru liturgie. Jen on měl vždy nejdříve všechno nové, co se týkalo liturgie. Dostával také "Notitiae", všechny ročníky a všechny nové latinské liturgické knihy. Byl se vším dokonale obeznámen a měl pozitivní znalosti v tomto oboru vždy prézentní až do vysokého věku. Udivovalo tedy − a v tom se projevovala jeho osobitost a originalita −, že si poněkud upravil liturgii po svém. Nedokázal se plně ztotožnit s novými rubrikami. To působilo leckomu, kdo přišel na Velký Újezd, obtíž − jak to srovnat s jezuitskou poslušností církve. Kdo však pozoroval jeho lásku k eucharistii, jeho nelíčenou usebranost a zbožnost při mši svaté, ten to přehlédl. Nutno však popravdě říci, že stále víc "svou" liturgii uváděl do podoby liturgie církve pokoncilní. Nakonec bylo jen několik nepatrných zvláštností, které pramenily z úcty (např. si nedovedl představit, že by Gloria říkal obrácen k lidu, ale byl obrácen ke svatostánku − už jen takové drobnosti zůstaly).

Další věc, ve které byl P. Vondra zasvěceným odborníkem, byly exercicie svatého Ignáce. Jím vypracovaný Fundament − výklad exercičního fundamentu − je dílo důkladné. Rovněž podobně důkladně vykládal poslední Nazírání na nabytí lásky − také písemně. Obě tyto práce jsou ve strojopisu jeho jehličkového psacího stroje uloženy v archivu provincie.

Byl velmi horlivým pastýřem duší. Nic neošidil, ať to bylo pro ctihodné sestry, nebo pro staré obyvatelky a obyvatele domova důchodců. Až skoro do své smrti konal všechno, jako vždy i s vypětím sil. Ale nepovolil. Týdně zpovídal obyvatele a byl také k dispozici pro svátost smíření sestrám. Každý den měsíce března měl ke sv. Josefovi pobožnost s promluvou, každý den v květnu a v říjnu pobožnosti s promluvami mariánskými a celý červen pobožnosti k Božskému Srdci také s promluvami. Všechno napsané a vypracované s poctivostí jemu vlastní.

A nebylo svátku, byť připadl i na všední den, aby neměl ještě zvláštní sváteční pobožnost. Ještě ve vysokém věku si vyžádal binační fakultu, aby ve dny, kdy nebyla na Újezdě ve farním kostele mše svatá, měly sestry po noční službě mši svatou. Jeho horlivost byla odměněna. Kaple, která je dost veliká, byla každý den plná obyvatel, a většina těchto starých lidí se živila Kristovým Tělem. Možná, že někdo pokrčí nad touto "barokní" zbožností rameny, možná ohrne pohrdlivě nos. Ale lidé tam byli šťastni a umírali z 95% připraveni svatými svátostmi na cestu do věčnosti.

P. Vondra měl nelíčeným způsobem rád Tovaryšstvo a celou jeho spiritualitu. Ve výkonu svých prací byl velmi spolehlivý. Bratrské soužití s ním nebylo tak docela jednoduché. Skoro až do své smrti měl kdesi v koutku srdce nepřekonanou křivdu. Občas na ni narazil. Byla to jakási křivda při zkoušce "ad gradum". Při citlivém jednání s ním ctil a vážil si oplátkou představeného a udělal všechno, oč byl požádán.

Zemřel smrtí velice pokojnou ve vysokém věku 94 let. Je pochován na Svatém Hostýně, jak je shora uvedeno.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 540−545.