P. Pavel Opavský

P. Opavský se narodil v Klimkovicích ve Slezsku. Šest tříd gymnázia studoval v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po sextě odešel do noviciátu Tovaryšstva na Velehradě. Po noviciátě doplnil svá studia na řádovém gymnáziu v Kalksburgu, kde roku 1905 maturoval. Pak studoval rok rétoriku ve Svatém Ondřeji a v letech 1906−1909 filosofii v Bratislavě. Po filosofii byl prefektem v Kalksburgu. V roce 1910 začal svá vysokoškolská studia na pražské univerzitě, a to klasickou filologii − latinu a řečtinu. Po skončení studií na této světské univerzitě dosáhl profesuru a také doktorát filosofie. Odchází na univerzitu v Innsbrucku, kde studoval čtyři roky teologii. Na kněze byl vysvěcen v Innsbrucku 26. července 1917.

Po skončení teologie učil dva roky na gymnáziu v Praze-Bubenči. Po dvou letech byl poslán do Vídně-Lainzu, aby tam dokončil řádovou formaci vykonáním třetí probace. Po návratu učí v letech 1920−1940 v Praze-Bubenči. Po zrušení bubenečského gymnázia se stěhovalo celé gymnázium a kolej na Smíchov. Tam byl P. Opavský až do úplného zrušení všech jezuitských škol ředitelem. V roce 1942 byl jeden rok v Benešově u Prahy, ne už ovšem v našem klášteře, ale na děkanství (ještě se dvěma bratřími a P. Vojtkem). V letech 1943−1945 byl v Hradci Králové a dával duchovní cvičení a rekolekce kněžím. Po válce, jakmile se znovu zřídilo arcibiskupské gymnázium v Praze-Dejvicích, P. Opavský tam nejen vyučoval, ale byl také ředitelem. Toto pražské arcibiskupské gymnázium se v roce 1947 přestěhovalo do Bohosudova. I tam byl P. Opavský ředitelem.

Po třiceti letech věrné a poctivé profesorské práce dostal spolu s jinými za odměnu nesvobodu a musel opustit své milované žáky. V lágrech byl v Bohosudově, v Oseku a Králíkách. V Králíkách bylo tomuto vynikajícímu profesorovi svěřeno pasení krav. Jak poctivě učil a staral se o své žáky, tak poctivě se staral i o kravičky. A když se mu jedna splašila a on za ní běžel, upachtil se k smrti. Dostal infarkt. Byl sice ještě z Králík převezen do nemocnice v Šumperku, ale tam záhy skonal smrtí spravedlivých. Rodina, ve které se narodil, jej převezla k pohřbení do rodiště, do Klimkovic, kde očekává, tento přesný i přísný profesor s velice jemnou hudební duší (řídil orchestr a sbor žáků) své vzkříšení. (Více o něm je možné se dočíst v práci P. B. Pitruna v archivu české provincie.)

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 321−322.