P. Otto Jirů

P. Otto Jirů vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova v roce 1936. Pro zdravotní potíže z Tovaryšstva odešel s příslibem, že se může vrátit, když by vyzdravěl. V roce 1950 byl v Bohosudově a pomáhal jako diecézní kněz jezuitům v duchovní správě. Ačkoliv nežil v našem domě, ale na faře, přece byl s námi soustředěn a považován za jezuitu. On sám se tomu nebránil, ba možno říci, že si toho docela považoval. Tak byl s námi v lágru v Bohosudově a v Oseku. Odtud se dostal do Králík, kde byl v internaci a pracoval v hospodářství, pokud mu to jeho slabší zdraví dovolovalo, a to do 9. října 1956, kdy byl přemístěn mezi staré na Moravec.

V roce 1969, když zde byl otec generál a poznal ho také na Moravci osobně, dovolil, aby v případě nebezpečí smrti složil sliby. Brzy na to, v roce 1970, skutečně smrtelně onemocněl, a tak složil na Moravci sliby. To bylo ještě za provincialátu P. Šilhana. Neočekávaně se uzdravil. A tak když jsem se já stal provinciálem, bylo třeba celou jeho záležitost řešit. P. Jirů velice prosil, zda by mohl být i posledními sliby definitivně k Tovaryšstvu přivtělen. Jeho prosby byly tak upřímně naléhavé, že jsem při vhodné příležitosti žádal o to v Římě. Dostal jsem dovolení, aby složil sliby duchovního koadjutora. A tak jsem měl 15. srpna 1973 v jedné moravecké cele mši svatou, při které P. Jirů s velkou vděčností a radostí složil i poslední sliby. Umíral tedy jako plnokrevný jezuita a je také pochován na moraveckém hřbitově mezi spolubratřími. Zemřel ve věku 71 let.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 432−433.