P. Josef Konečný

P. Josef se narodil v Osikách, farnost Lomnice u Tišnova. V rodišti vychodil obecnou školu, dvě třídy měšťanky navštěvoval v Lomnici. V roce 1923 byl přijat do sekundy klasického gymnázia v Brně a byl chovancem chlapeckého diecézního semináře v Brně. Maturoval v roce 1930 a přihlásil se do bohosloví. Po 5 letech byl 5. července 1935 vysvěcen na kněze a ustanoven kaplanem do Bystřice nad Pernštejnem. Začátkem roku 1936 nastoupil do vojenské školy pro záložní důstojníky duchovní služby, která byla v Praze-Karlíně. Po pěti měsících (kněží sloužili jen náhradní vojenskou službu) byl ustanoven kaplanem v Telnici u Brna. Ve školním roce 1934−1935 začal učit jako katecheta měšťanských škol v Hodoníně. S Hodonínem se rozloučil na konci školního roku 1943−1944. Rok byl potom katechetou v Blansku. V roce 1945 prosil o propuštění z diecéze, aby mohl vstoupit do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Bylo mu to umožněno, a tak začal noviciát 14. srpna 1945.

Po kanonickém roce noviciátu konal "biennium" (2 roky) filosofie na řádovém Filosofickém institutu, který byl v té době v Brně. Po roce se tento Institut stěhoval do Děčína. Tam P. Konečný dokončil svá doplňková studia filosofie. Ve školním roce 1948−1949 učil náboženství na brněnském gymnáziu. Dispozicí byl poslán v roce 1949 do Bohosudova, aby se tam ujal duchovní správy farnosti Bohosudov. Dne 13. dubna 1950 tam byl zajištěn a zůstal v Bohosudově jako vězeň.

S jinými pak putoval do Oseka, Želivi a na Králíky. Po zrušení lágru v Králíkách zůstal tam dál jako zaměstnanec státního statku, a to až do roku 1968, kdy bylo možné, aby se opět dostal do duchovní správy. Byl ustanoven kaplanem ve farnosti Velký Újezd. V domově důchodců, který v roce 1935−1937 postavily sestry františkánky pod ochranou sv. Rodiny z Brna ze Sirotčí ulice, byl už 10 let duchovním správcem sester P. Vondra. Farář P. Baláž brzy odešel do penze. Zůstal i nadále bydlet na faře, avšak P. Konečný se stal administrátorem farnosti. Staral se o ni stejně pečlivě jako P. Baláž, který mu až do své smrti vypomáhal, jak jen mohl. V nábožensky živé farnosti vypomáhal, zvláště zpovídáním o nedělích, také P. Vondra. A tak farnost prospívala.Otec Konečný byl opravdový pastýř duší. Vždy horlivý a vždy na sebe zapomínající. Když měl P. Vondra v ústavě ze zdravotních důvodů nějaké výpadky (šedý zákal na obou očích apod.), zastupoval ho v duchovní péči o sestry a obyvatele ústavu P. Konečný.

Byl vzorem ukázněného řeholníka. Dbal i na zdravou životosprávu, takže pracoval stále naplno. Přece jen se však vyskytly střevní potíže a krvácení. Otec se o tom nijak nezmiňoval. Až když bolesti a potíže dostoupily v roce 1987 vrcholu, svěřil se. Šel potom na vyšetření do Ivančic k výbornému chirurgovi Dr. Kaniovi. Pan primář zjistil, že jde o rakovinu konečníku, ale že v těle jsou už zcela zřejmé metastáze. Z původně zamýšlené operace na vývod bokem sešlo. Otec Konečný se trpělivě připravoval na smrt. Sestry mu obětavě dosloužily. Měl jsem tu milost, že jsem přišel v den jeho svátku dopoledne za ním. Poznal mě. V pokoji mu ještě ten den za jeho účasti sloužil jemnický pan kaplan mši svatou. Tak připraven pomalu odcházel.

Když jsem odpoledne chtěl odjíždět a přišel ještě jednou za ním do pokoje, bylo už podle rysů tváře zřejmé, že si jej Pán volá. V naprostém klidu vydechl svou duši. Tak klidně, jak uměl, v klidu vnitřním i vnějším, žít. Sv. Josef, jeho křestní ochránce, si jej pozval a doprovodil před Pána. Je pochován na farním hřbitově ve Velkém Újezdě.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 538−540.