F. František Sluka

Narodil se 5. září 1866 v Újezdci u Uherského Brodu. Vychodil jen obecnou školu a potom pracoval doma v hospodářství. Zůstával svobodný. Na posvátný Velehrad se chodilo i z Újezdce pěšky na pouť. Velice silně na něj zapůsobily slavnosti na Velehradě při příležitosti 1000 let od smrti sv. Metoděje. Když pak na Velehrad přišli roku 1890 jezuité, hned nabízeli i laikům konání duchovních cvičení sv. Ignáce. Bylo to v skromných podmínkách. Fr. Sluka se v takových exerciciích rozhodl, ač už čtyřicetiletý, následovat Pána Ježíše a žít řeholní život. Dvaačtyřicetiletý začíná na Velehradě 9. října 1898 noviciát. Dne 10. října 1900 složil první řeholní sliby.

Zůstal ještě na Velehradě do roku 1902 a vyučil se zde kuchařem. Nejprve jako samostatný kuchař sloužil v Kalksburgu v Rakousku. Vystřídal potom v téže službě na základě poslání od představených řeholní domy − Travnik v Bosně, Prahu u sv. Ignáce a Bohosudov. V Praze byl ve válečných letech 1914−1917 a tam se u něj začínala projevovat plicní choroba. Byl proto poslán do Kalksburgu, kde kdysi začínal v kuchyni jako samostatný kuchař. Tentokrát tam byl poslán jen jako pomocník podle svých zdravotních možností. Začátkem prosince 1920 byl stižen akutním zápalem plic. Ocitl se v blízkém nebezpečí smrti, a proto při plném vědomí s upřímnou zbožností přijal svaté svátosti. Dne 16. prosince 1920 takto posilněn odevzdal svou duši svému milému Pánu, dobře na tento okamžik připraven.

Rakouští i čeští spolubratři, kteří jej dobře znali, o něm vydali svědectví (uchovávané v archivu rakouské provincie), že byl zbožným řeholníkem, který miloval modlitbu i práci. Svým představeným a kněžím prokazoval vždy upřímnou úctu. Vděčně od jiných spolubratří přijímal i nepatrné služby. V mnohých nesnázích, hlavně potom v nemoci, projevoval velkou trpělivost.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 110−111.