F. František Sluka
Datum narození: | 5.9.1866 |
Datum vstupu do řádu: | 1.9.1898 |
Datum úmrtí: | 16.12.1920 |
Narodil se 5. září 1866 v Újezdci u Uherského Brodu. Vychodil jen obecnou školu a potom pracoval doma v hospodářství. Zůstával svobodný. Na posvátný Velehrad se chodilo i z Újezdce pěšky na pouť. Velice silně na něj zapůsobily slavnosti na Velehradě při příležitosti 1000 let od smrti sv. Metoděje. Když pak na Velehrad přišli roku 1890 jezuité, hned nabízeli i laikům konání duchovních cvičení sv. Ignáce. Bylo to v skromných podmínkách. Fr. Sluka se v takových exerciciích rozhodl, ač už čtyřicetiletý, následovat Pána Ježíše a žít řeholní život. Dvaačtyřicetiletý začíná na Velehradě 9. října 1898 noviciát. Dne 10. října 1900 složil první řeholní sliby.
Zůstal ještě na Velehradě do roku 1902 a vyučil se zde kuchařem. Nejprve jako samostatný kuchař sloužil v Kalksburgu v Rakousku. Vystřídal potom v téže službě na základě poslání od představených řeholní domy − Travnik v Bosně, Prahu u sv. Ignáce a Bohosudov. V Praze byl ve válečných letech 1914−1917 a tam se u něj začínala projevovat plicní choroba. Byl proto poslán do Kalksburgu, kde kdysi začínal v kuchyni jako samostatný kuchař. Tentokrát tam byl poslán jen jako pomocník podle svých zdravotních možností. Začátkem prosince 1920 byl stižen akutním zápalem plic. Ocitl se v blízkém nebezpečí smrti, a proto při plném vědomí s upřímnou zbožností přijal svaté svátosti. Dne 16. prosince 1920 takto posilněn odevzdal svou duši svému milému Pánu, dobře na tento okamžik připraven.
Rakouští i čeští spolubratři, kteří jej dobře znali, o něm vydali svědectví (uchovávané v archivu rakouské provincie), že byl zbožným řeholníkem, který miloval modlitbu i práci. Svým představeným a kněžím prokazoval vždy upřímnou úctu. Vděčně od jiných spolubratří přijímal i nepatrné služby. V mnohých nesnázích, hlavně potom v nemoci, projevoval velkou trpělivost.
Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 110−111.
|
Novinka z Refugia Kajícnost – cesta k Božímu milosrdenství a usmíření v době papeže Františka
Pavel Ambros

Křest nám dává nový život, nebere však svobodu. Svoboda člověka je křehká i pro křesťana. Stále v něm bojuje starý člověk. Nepřítel chce v člověku zabít Boží život. Postupuje u každého svými zbraněmi. Kristus dal církvi nejen křesta, který obmývá a očišťuje člověka, ale také slzy lítosti, které ve svátosti pokání dostávají sílu křestní vody. Čtenáři se v knize dostává spolu s poučením i povzbuzení, jak se na zpověď nejlépe připravit, co všechno obsahuje, jaký má smysl lidská námaha boje se zlem a jak se vyvarovat možných omylů. Je určena zpovědníkům i kajícníkům… více »
Úmysly Apoštolátu modlitby
Všeobecný úmysl: Obchod s lidmi
Za velkodušné přijetí obětí nezákonného obchodování s lidmi, nucené prostituce a násilí.
Národní úmysl: Ať je naše víra pro hledající pravdivým svědectvím živého vztahu s Bohem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
|