P. Metoděj Daněk

Narodil se 21. května 1885 na Velehradě. Obecnou školu navštěvoval na Velehradě. Byl nadaným žákem a proto mu rodiče umožnili další studia. Gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Už od svých pěti let znal z Velehradu jezuity. Po septimě zatoužil po zasvěceném životě v Tovaryšstvu Ježíšově, jít ve šlépějích P. Vostatka či P. Cibulky, a svých učitelů náboženství z obecné školy. 13. září 1905 začal noviciát na Velehradě. Po prvních slibech za dva roky nato začíná další řádovou formaci. Rétoriku rok studoval ve Svatém Ondřeji v Korutanech. Po tomto roce odešel do Kalksburgu na řádové gymnázium, kde doplnil svá gymnaziální studia a zakončil je maturitou v roce 1909. V Kalksburgu jej otec provinciál nechal ještě jeden rok jako prefekta chovanců gymnázia. V roce 1910 začal studium řádové filosofie v Bratislavě. Po roce byl poslán do Innsbrucku, aby tam filosofii dokončil a pokračoval hned ve studiu teologie. V Innsbrucku byl roku 1916 vysvěcen na kněze.

To už byla světová válka. P. Daněk brzy po svém kněžském svěcení musel narukovat do války jako "polní kurát" − vojenský duchovní. Zažíval s vojáky solidárně válečné útrapy, zvláště na Ukrajině. Snažil se pomáhat kde a jak mohl. Při tom se stačil zajímat o církevní památky v místech, kam jej válka zavedla. Obzvláště jej zajímaly památky mariánské. O těchto zážitcích a zkušenostech si vedl deník doplněný fotografiemi. Později tohoto materiálu využíval k přednáškám se světelnými obrazy, zvláště v práci mezi studenty.

Po skončení války se vrátil do Prahy, kde mu byla svěřena redakce časopisu "Ve službách Královny". Pracoval zde také v Mariánské družině studentů, a to velice úspěšně. Studenti velice snadno poznali, že jim rozumí a že je má rád. V Praze založil také první dětskou Mariánskou družinu u sv. Voršily. V roce 1921 byl poslán do Vídně na třetí probaci, aby tak zakončil přípravu a mohl složit poslední sliby. Když se vrátil do Prahy, byl disponován do Arcibiskupského gymnázia v Bubenči a stal se tam pro chovance tohoto gymnázia generálním prefektem. I zde se projevila jeho velká láska k studentům i umění pro ně a s nimi konat nějaké dobro. Jenže tímto nadějným vychovatelem byl jen několik měsíců − od září do prosince. Už ve značných bolestech připravil se studenty divadlo na svátek sv. Františka Xaverského i mikulášskou domácí slavnost. Divadlo ještě ze zákulisí řídil, ale pak ulehl. Své žáludeční potíže měl vždy jen za neurózu. Musel být odvezen do nemocnice Milosrdných bratří v Praze. To už si byl vědom, že jde o něco vážnějšího, a proto prosil před nástupem o zaopatření svatými svátostmi. Ty přijal s velkou zbožností. V nemocnici byl operován a ukázal se už zánět pobřišnice ze zastaralého zánětu slepého střeva a navíc nádor na žaludku. Dva dny po operaci na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie, 8. prosince 1922, se v Pánu odebral na věčnost. Dne 11. prosince byl pohřben na bubenečském hřbitově.

P. Daněk byla osobnost pevné energie, nevšedního organizačního talentu. Byl do krajnosti obětavý, zvláště pro mladé lidi. Jako prefekt byl přísný, ale vedený jen láskou. Studenti jej měli za prefekta obávaného, ale vždy jimi milovaného.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 123−124.