F. František Lukáč

Fr. Lukáč se narodil 24. srpna 1881 na Slovensku u Trnavy ve vesnici Modranka. Z jeho života "ve světě" nevíme vlastně než toto narození. Víme, že vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova 12. prosince 1909. V tomto roce vznikla uherská provincie oddělením od rakousko-uherské. Fr. Lukáč prosil o přijetí do noviciátu na Velehradě, aby jej mohl konat v slovanském jazyce. Bylo mu vyhověno a tak 13. prosince 1911 složil na Velehradě první řeholní sliby. Poslední svaté sliby skládal v Bohosudově 2. února 1921.

Svůj řeholní život prožíval v práci na zahradách, nebo v hospodářství, nebo po domě. V první světové válce byl celé čtyři roky na vojně. Kromě pobytu v noviciátě na Velehradě byl nejdéle v Bohosudově, dva roky na Svatém Hostýně a jeden rok v Praze-Bubenči. V posledním roce svého života velice slábl. Lékaři nemohli nejprve najít žádnou chorobu, která by to působila. Proto se z nemocnice vrátil do koleje v Bubenči a nutil se velice do práce. Ale po krátkém pobytu zde se ocitl znovu v nemocnici. Tentokrát byl zjištěn nádor na mozku, jemuž brzy v nemocnici podlehl. To bylo 21. března 1925 v Praze. Pohřben byl mezi spolubratry na hřbitově v Bubenči.

Fr. Lukáč vynikal prostotou a zbožností. Spolubratři jej měli rádi a často na něj vzpomínali. Po sobě zanechal vděčnou památku ze své služby na Svatém Hostýně. Tam totiž s nadlidským vypětím sil vykopal ve skalnaté půdě hluboké jámy pro osazení ovocných stromů. Stromy pak po odchodu bratra Lukáče nejen z Hostýna, ale i po jeho smrti, rodily bratřím v hostýnské rezidenci dobré ovoce.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 131−132.