F. Alois Stehlíček
Datum narození: | 12.1.1879 |
Datum vstupu do řádu: | 18.8.1902 |
Datum úmrtí: | 6.3.1927 |
Fr. Stehlíček se narodil 12. ledna 1879 v Petříně u Nymburku v Čechách. O jeho rodině nic dnes už nevíme. O něm před vstupem jen tolik, že po povinné školní docházce se vyučil kovářem. Potom více můžeme říci o tomto našem bratrovi, když se rozhodl stát se jezuitou-bratrem, že svůj řeholní život začal 18. srpna 1902. V noviciátě byl ve Svatém Ondřeji. Vedle duchovního vzdělávání v noviciátě se naučil kuchařskému řemeslu a při této práci zůstal po celý svůj řeholní život. Hned po noviciátě byl pomocníkem kuchaře v Innsbrucku, potom kratší čas byl v kuchyni v koleji v Travniku v Bosně. Odtud byl přeložen na Velehrad a zde byl nejdéle − až do roku 1921. Na Velehradě složil také poslední svaté sliby 2. února 1913.
První světovou válku prožil jako voják na různých frontách. Po šťastném návratu domů byl nadále kuchařem na Velehradě. V roce 1921−1922 byl kuchařem v Bohosudově. Potom byl poslán do Prahy k sv. Ignáci, kde vládl kuchyni po tři roky, tj. do roku 1926. V roce 1926 přišel opět do kuchyně koleje v Bohosudově. V roce 1927 měl zdravotní potíže provázené bolestmi v břichu. Nemoc nebyla zavčas rozpoznána jako zánět slepého střeva. Když konečně byl hospitalizován v nemocnici v Teplicích, bylo už pozdě. Mimo své řeholní společenství umřel v Teplicích v nemocnici 6. března 1927. Pochován byl však v Bohosudově na svaté pole zemřelých jezuitů této koleje.
Charakteristika jeho současníků jej oceňuje jako bratra mírného, obětavého a vždy upřímně veselého. Zvláště na Velehradě měl v kuchyni svěřené novice bratry k vyučení se kuchařskému umění, ale připomíná se v posmrtné charakteristice, že jim svěřoval jen pomocné práce. Třebaže jim, nebo i sluhům, projevoval trpělivost a laskavost a dobře je slovně poučoval, přesto samostatně vařit je mnoho nenaučil. Novice zvláště povzbuzoval k lásce k chudým a k osobní řeholní chudobě. Za války si vedl pečlivě deník, který svědčil o jeho dobrém postřehu, ale také o jeho zbožnosti. Je škoda, že se ztratil. V nemoci před smrtí s lítostí říkal, ačkoliv to o něm neplatilo: "Bláhoví, kteří si nechají modlení až na poslední chvíle, kdy už není dost sil."
Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 134−135.
|
Náš tip Jim Manney
Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje… více »


Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za papeže
Modleme se za Svatého otce, aby při plnění svého poslání i nadále s pomocí Ducha Svatého doprovázel svěřené stádo ve víře.
Národní úmysl
Za ty, kdo nežijí svou víru
Modleme se za ty, kdo nežijí podle svého křtu, aby je síla přijaté svátosti přivedla k činnému životu s Bohem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|