F. Alois Stehlíček

Fr. Stehlíček se narodil 12. ledna 1879 v Petříně u Nymburku v Čechách. O jeho rodině nic dnes už nevíme. O něm před vstupem jen tolik, že po povinné školní docházce se vyučil kovářem. Potom více můžeme říci o tomto našem bratrovi, když se rozhodl stát se jezuitou-bratrem, že svůj řeholní život začal 18. srpna 1902. V noviciátě byl ve Svatém Ondřeji. Vedle duchovního vzdělávání v noviciátě se naučil kuchařskému řemeslu a při této práci zůstal po celý svůj řeholní život. Hned po noviciátě byl pomocníkem kuchaře v Innsbrucku, potom kratší čas byl v kuchyni v koleji v Travniku v Bosně. Odtud byl přeložen na Velehrad a zde byl nejdéle − až do roku 1921. Na Velehradě složil také poslední svaté sliby 2. února 1913.

První světovou válku prožil jako voják na různých frontách. Po šťastném návratu domů byl nadále kuchařem na Velehradě. V roce 1921−1922 byl kuchařem v Bohosudově. Potom byl poslán do Prahy k sv. Ignáci, kde vládl kuchyni po tři roky, tj. do roku 1926. V roce 1926 přišel opět do kuchyně koleje v Bohosudově. V roce 1927 měl zdravotní potíže provázené bolestmi v břichu. Nemoc nebyla zavčas rozpoznána jako zánět slepého střeva. Když konečně byl hospitalizován v nemocnici v Teplicích, bylo už pozdě. Mimo své řeholní společenství umřel v Teplicích v nemocnici 6. března 1927. Pochován byl však v Bohosudově na svaté pole zemřelých jezuitů této koleje.

Charakteristika jeho současníků jej oceňuje jako bratra mírného, obětavého a vždy upřímně veselého. Zvláště na Velehradě měl v kuchyni svěřené novice bratry k vyučení se kuchařskému umění, ale připomíná se v posmrtné charakteristice, že jim svěřoval jen pomocné práce. Třebaže jim, nebo i sluhům, projevoval trpělivost a laskavost a dobře je slovně poučoval, přesto samostatně vařit je mnoho nenaučil. Novice zvláště povzbuzoval k lásce k chudým a k osobní řeholní chudobě. Za války si vedl pečlivě deník, který svědčil o jeho dobrém postřehu, ale také o jeho zbožnosti. Je škoda, že se ztratil. V nemoci před smrtí s lítostí říkal, ačkoliv to o něm neplatilo: "Bláhoví, kteří si nechají modlení až na poslední chvíle, kdy už není dost sil."

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 134−135.