P. Karel Stejskal

Poslední nekrolog oddílu "Zemřelí čeští jezuité od 8. prosince 1919 (vznik československé viceprovincie) do 13. dubna 1950 (násilné zlikvidování domů české provincie a uvěznění členů)" je netypický tím, že se týká zemřelého českého jezuity, který skoro celý život svou řeholní formaci prožil v Travniku v Bosně, jen ke konci kratší čas byl v Sarajevu a nakonec v Zagrebu do své smrti. Tento náš spolubratr byl nakonec přeřazen do chorvatské provincie. Dík spolubratřím v Zagrebu mohu napsat tento poslední nekrolog, protože s laskavostí nám poskytli materiál z jejich provinčního archivu.

P. Karel Stejskal je starší bratr P. Rudolfa Stejskala, který zemřel v roce 1947 na Svatém Hostýně. P. Karel se narodil v obci Sineč poblíž Českého Brodu (mezi Prahou a Kolínem). Bylo to 23. července 1868. Z chorvatských materiálů se dovídáme, že otec obou otců Stejskalů se jmenoval Jan a maminka Františka rozená Mrázová. Ale nevíme nic bližšího o rodině a hlavně ne o ostatních sourozencích. Po povinné školní docházce v rodišti studoval Karel gymnázium v Kolíně, a to pět tříd. Šestou třídu gymnázia navštěvoval v Praze. Když mu bylo osmnáct roků, vstoupil k jezuitům a začal svůj noviciát v Trnavě na Slovensku 10. září 1886. Po prvních slibech, kterými se zasvětil Pánu po dvouletém noviciátě v roce 1888, jej provinciál z Vídně poslal dokončit středoškolské vzdělání do Svatého Ondřeje v Korutanech v Rakousku. Tam pobyl dva roky a 1890 začíná tříletý kurz křesťanské filosofie na řádovém institutu v Bratislavě. Než začal studovat teologii, byl v Travniku v koleji s gymnáziem a ústavem pro výchovu studentů prefektem. Tři roky koná tuto výchovnou práci a v roce 1896 začíná v Innsbrucku studovat teologii. Byl vysvěcen až po jejím ukončení 26. července 1900 na kněze. Závěrem celé své jezuitské přípravy byl na třetí probaci v Linci, také v Rakousku; po jejím skončení odchází do Travniku a začíná učit. V Travniku 2. února 1903 uzavřel celou svou řeholní přípravu v Tovaryšstvu Ježíšově složením posledních slibů.

P. Karel Stejskal celý život vykonával s velkou láskou a poctivostí učitelské poslání. Vyučoval matematiku. Chorvatský nekrolog se zmiňuje o velké přesnosti P. Karla Stejskala − když byl konec hodiny, podíval se na hodinky, zatleskal se slovy: "K modlitbě", a jak začala modlitba, zněl do toho školní zvon, oznamující konec hodiny. Velikou zálibou P. Karla byla láska k hudbě a zpěvu. Učil také zpěv ve škole, vedl studentský orchestr. Hrál sám na několik nástrojů, také na varhany. Zkomponoval sám řadu písní nebo jiné harmonizoval pro sbor a doprovod. Jako profesor matematiky byl velice náročný, ale také vždy ochotný věnovat se slabším žákům i mimo vyučování. V chorvatském nekrologu je uvedeno i toto: "Pokud viděl P. Stejskal, že žák je jinak dobrý a pilný, jen v matematice slabší, neváhal všemožně pomoci takovému žáku, aby mohl ve studiu pokračovat. Posadil velmi dobrého žáka a k němu slabšího, oběma dal stejný úkol a pak se modlil breviář. Tak získal doklad, aby takového žáka nemusel nechat propadnout." A ještě jednu zajímavost uvádí chorvatský nekrolog: P. Karel Stejskal přímo nenáviděl ve škole žalování.

Několik roků byl také generálním prefektem studentů žijících v koleji. Dvakrát byl také ministrem domu, ale vždy jen rok. Toho se snažil zbavit. To mu nějak vadilo při výkonu učitelské a výchovné služby studentům. A zřejmě to také víc vadilo jeho zálibě v hudbě, které mohl věnovat jen volný čas od základních svých povinností kněze a profesora. V roce 1944 museli jezuité z Travniku odejít. P. Stejskal se tehdy dostal do Sarajeva, kde v tamní rezidenci vykonával práce operáře − zpovídal a kázal. Tam byl čtyři roky a už s určitými obtížemi stáří byl 12. listopadu 1948 poslán do Zagrebu do "Malého arcibiskupského semináře" na ulici Salati.

Srdce mu stále víc sláblo. Zde už pořádal svůj hudební archiv a připravoval se na odchod k Pánu. Na svůj svátek ještě přijímal gratulace, ale na svátek sv. Stanislava, svatého novice Tovaryšstva Ježíšova, byl náhle povolán Pánem do věčnosti, aby přijal odměnu za svůj řeholní život i za své učitelské působení ve prospěch mládeže. Tak končí chorvatský nekrolog a i my zde, čeští jezuité, se pod něj podepisujeme.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 283−285.