N. František Dovrtěl

P. Dovrtěl, kněz-novic Tovaryšstva Ježíšova, se narodil 19. září 1874 v Nedachlebicích u Uherského Hradiště. Gymnázium vystudoval a maturitou zakončil v Uherském Hradišti roku 1893. Rozhodl se pro svaté kněžství. Proto vstoupil do olomouckého kněžského semináře a vystudoval tam teologii. Svaté kněžství přijal v Olomouci v katedrále sv. Václava 5. července 1897.

Kaplanem byl na dvou místech arcidiecéze: Kujavy a Raškov. Krátký čas byl administrátorem farnosti Suchdol u Nového Jičína. Své kněžské působení však viděl v působení katechety, to je odborného učitele náboženství. Po vykonaných zkouškách byl ustanoven katechetou na dívčí měštanské škole v Moravské Ostravě. Zde byl až do svého penzionování. Vedle této své činnosti byl vyhledávaným zpovědníkem a duchovním vůdcem. Sloužil touto službou nejen laikům, ale i kněžím a řeholním sestrám. Toužil však celou dobu svého kněžského působení po životě řeholním, a to v Tovaryšstvu Ježíšově. Arcibiskup olomoucký mu umožnil odchod do noviciátu na posvátný Velehrad v roce 1927. Pro nemoc se však musel vrátit po jedenácti měsících zpět do své rodné arcidiecéze. Velice si nadále vážil duchovních cvičení sv. Ignáce a stal se na Ostravsku jejich velkým průkopníkem.

Když už byl penzistou a bylo mu 62 roků, podnikl znovu všechno, aby uskutečnil své povolání kněze-jezuity. Pro pokročilý věk bylo třeba získat dispens pro přijetí do řehole. Dostal toto zvláštní dovolení pro svou horlivost a vzorný kněžský život. Dne 10. září 1936 nastoupil v Benešově u Prahy podruhé do noviciátu. Vykonal si velké exercicie a žil radostně a pokojně. Žil mezi značně mladšími novici, ale s láskou jim, kromě dobrého příkladu, odevzdával své vědomosti a zkušenosti katechety.

Dne 14. ledna 1937 nepřišel na mši svatou. Náhle mu v noci selhalo srdce, a tak jej našli spolubratři v jeho pokojíku už mrtvého. Byl pochován v řádovém hrobě jezuitů v Benešově u Prahy. Spíše se přidružil k Tovaryšstvu nebeskému, než tomu pozemskému.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 206−207.