Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 21. 2. 2019  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Arnošt Tuček

Datum narození:23.4.1868
Datum vstupu do řádu:  13.8.1895
Datum úmrtí:14.1.1936

Naše putování za zemřelými české provincie Tovaryšstva Ježíšova nás přivádí k prvnímu řediteli nově zřízeného arcibiskupského gymnázia s konviktem v Praze-Bubenči, k P. PhDr Arnoštu Tučkovi.

Narodil se v Brodku u Nezamyslic na Moravě 23. dubna 1868. Po obecné škole v rodišti studoval v Olomouci na klasickém gymnáziu, kde také maturoval v roce 1886. Tentýž rok nastoupil do olomouckého arcidiecézního kněžského semináře. Po úspěšných čtyřech letech studia byl 5. července 1890 v olomoucké katedrále vysvěcen na kněze. Od tohoto roku až do roku 1895 působil na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Nejprve byl jen v konviktu prefektem studentů, později i na gymnáziu vyučoval. Svou touhu po řeholním životě se mu podařilo uskutečnit v roce 1895. Byl pro Tovaryšstvo Ježíšovo arcibiskupem olomouckým propuštěn ze svazku diecéze a začal 13. srpna 1895 noviciát na Velehradě. Dne 15. srpna 1897 se zasvětil Pánu prvními řeholními sliby a slíbil, že definitivně, po dalších zkouškách, vstoupí do Tovaryšstva Ježíšova. Tak doplnil nejprve svá studia filosofie a teologie a vykonal i poslední zkoušku, třetí probaci.

Byl potom poslán do Prahy ke sv. Ignáci, kde pracoval jako kněz v duchovní správě řeholního kostela, ale zvláště řídil Mariánskou družinu akademiků a jinou − dívek. Když začala provincie uvažovat o vlastním řádovém gymnáziu na Velehradě a pražská arcidiecéze o výstavbě Arcibiskupského gymnázia s konviktem v Praze, nabídl se P. Tuček, už skoro čtyřicetiletý, ke studiu na univerzitě k získání profesorské aprobace. Odejel na univerzitu do Innsbrucku, kde začal studovat zeměpis a dějepis jako své budoucí hlavní předměty, jímž by učil. V roce 1911 získal na této univerzitě nejen profesorskou aprobaci, ale i doktorát z filosofie. Rok potom vyučoval na řádovém gymnáziu v rakouském Kalksburgu. Další rok 1912−1913 učil na německém jezuitském gymnáziu v Bohosudově.

V roce 1913 se otevíralo k životu Arcibiskupské gymnázium s konviktem v Praze-Bubenči. Bylo svěřeno do správy jezuitům. P. Tuček se stal prvním ředitelem tohoto gymnázia a současně rektorem jezuitské koleje při tomto gymnáziu. Možno pravdivě říci, že řádný chod tohoto nového gymnázia byl životním dílem P. Tučka. Tomuto gymnáziu věnoval Dr. Tuček všechny své síly i rozsáhlé vědomosti a zkušenosti. Velice se staral o prospěch gymnázia, proto i sám podle potřeby učil i jiným předmětům než jen těm, pro které byl aprobován. Jeho zvláštní oblibou bylo učit přírodopis. Miloval své žáky a měl k nim výborný vztah jako učitel, ale i jako kněz. Jako učitel byl velmi jasný, v známkování žáků mírný.

Třeba se zmínit i o velké apoštolské horlivosti P. Tučka. Ta se projevovala službou tehdejší pražské periferii. Neděli co neděli měl bohoslužby v improvizované kapli u pana Thoře v Tróji. Každou neděli měl dvě mše svaté, kázal, zpovídal, křtil a konal i jiné potřebné obřady. V postní době míval ještě i odpoledne postní kázání spojené s křížovou cestou. Ačkoliv byl silné tělesné konstrukce, ozývaly se zdravotní potíže. Proto se na podzim roku 1929 vzdal služby ředitele gymnázia. Po měsíční dovolené však spěchal opět ke svým žákům do školy. Měl snížený počet hodin, ale vyučoval se stejnou radostí a chutí. Škola byla prostě jeho život! Žáci jej měli rádi a na jeho přehledy a diagramy vzpomínali dlouhá léta.

V roce 1932 byl raněn mrtvicí. Musel proto opustit školu. Jakmile se trochu zotavil, pracoval pilně na dějinách bubenečského gymnázia a koleje, ale také i na dějinách provincie. Svou práci přinesl hotovou dva dny před svou smrtí otci rektorovi. Dne 14. ledna 1936 ráno tiše a nepozorovaně, ale dobře připraven se odebral ke svému Pánu pro odměnu jako věrný služebník studentské mládeže a vůbec spásy lidských duší. Za veliké účasti představitelů církevního života, ale i školských úřadů, jako i za veliké účasti bývalých žáků i věřících byl pohřben na hřbitově v Praze-Bubenči ke dni vzkříšení svého mrtvého těla.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 204−206.


Novinka z Refugia

Od zpovědi ke svátosti smíření

Kajícnost – cesta k Božímu milosrdenství a usmíření v době papeže Františka

Pavel Ambros

Křest nám dává nový život, nebere však svobodu. Svoboda člověka je křehká i pro křesťana. Stále v něm bojuje starý člověk. Nepřítel chce v člověku zabít Boží život. Postupuje u každého svými zbraněmi. Kristus dal církvi nejen křesta, který obmývá a očišťuje člověka, ale také slzy lítosti, které ve svátosti pokání dostávají sílu křestní vody. Čtenáři se v knize dostává spolu s poučením i povzbuzení, jak se na zpověď nejlépe připravit, co všechno obsahuje, jaký má smysl lidská námaha boje se zlem a jak se vyvarovat možných omylů. Je určena zpovědníkům i kajícníkům…
více »







Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Obchod s lidmi
Za velkodušné přijetí obětí nezákonného obchodování s lidmi, nucené prostituce a násilí.
Národní úmysl: Ať je naše víra pro hledající pravdivým svědectvím živého vztahu s Bohem.
více »

Nejbližší akce

Beseda o sv. Anežce České


Přednáška „Pavel Švanda a otec Špidlík“


"Mysterium světla" v podání Divadla Víti Marčíka


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie


Seminář pro ženy


Duchovní cvičení (nejen) pro členy Matice svatoantonínské


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil