P. Ladislav Schmidt
Datum narození: | 7.5.1867 |
Datum vstupu do řádu: | 2.3.1894 |
Datum úmrtí: | 25.12.1935 |
V listování stránkami české provincie se setkáváme opět s jedním zemřelým jezuitou, možná ne plně oceněným. Je jím P. Ladislav Schmidt, rodák z Prahy. Jeho otec měl v tehdejší Petrské čtvrti obchod. Ladislav se nedožil ani ještě jednoho roku, když mu tatínek zemřel. Maminka se potom s malým Ladislavem odstěhovala do Mnichova Hradiště. Tam tedy Ladislav vyrůstal, tam chodil do obecné školy a také i do školy měšťanské. Ještě v chlapeckých letech mu zemřela i maminka. Dostal se do Litomyšle na gymnázium, ale po třetí třídě přešel na akademické gymnázium do Prahy. Když se podrobil zkoušce dospělosti, maturitě, začal v Praze studovat na Univerzitě Karlově medicínu. Jeho dramatický život se stálými proměnami ustálil v roce 1894, kdy se vysokoškolák Schmidt rozhodl pro kněžství, a to jako řeholník-jezuita.
Dne 2. března 1894 nastoupil jako sedmadvacetiletý do noviciátu na Velehradě. Po dvou letech úspěšně prožité první zkoušky v řádě složil na Velehradě roku 1896 své první řeholní sliby. Jako tomu bylo tehdy zvykem, vykonal tři roky studia filosofie v Bratislavě a byl poslán do Innsbrucku v Rakousku na teologii. Po dalších třech letech tohoto studia byl v roce 1902 vysvěcen na kněze. Jako kněz vystudoval poslední čtvrtý ročník a vykonal hned potom i svou třetí probaci. Tím byla jeho zkouška v Tovaryšstvu úspěšně zakončena a byl připraven pro kněžskou práci k oslavě Boží a k prospěchu duší.
První jeho řádová disposice jej přivedla do Prahy k sv. Ignáci. Po krátkém působení v duchovní správě klášterního kostela, složil 2. února 1905 v Praze poslední sliby a byl jmenován superiorem u sv. Ignáce v Praze. Zde blahodárně působil do roku 1909, kdy byl jmenován sociem provniciála rakouské provincie a přestěhoval se do Vídně. Za dva roky, tj. roku 1911, byl poslán na Velehrad jako rektor koleje a současně jako novicmistr. Zde prožil první válečná léta, kdy byl Velehrad naplněn vystěhovalci, např. haličskými Židy. Později zde byli v emigraci i řádoví spolubratři z Albánie i Polska. Věnoval se těmto vystěhovalcům s velikou láskou. Použil i zdárně svých studií medicíny, když se mezi těmito "utečenci" vyskytl tyfus. Otcovou zásluhou bylo, že se z nemoci nestala rozsáhlá epidemie. Omezil tuto nemoc na ojedinělé případy. A i tyto jednotlivé případy jeho zásluhou a péčí vesměs skončily uzdravením. Na jeho hostitelskou lásku vzpomínali zvláště jezuitští novicové z Polska. Svými vzpomínkami plnili pro sebe úkol vděčnosti, ale vždy udělali i P. Schmidtovi svou vzpomínkou radost.
Od podzimu válečného roku 1916 se stal rektorem v Praze-Bubenči. Zde zažil velké nesnáze tohoto ústavu s gymnáziem, jednak pro nedostatek potravin pro studenty, ale i úklady zabrat některé budovy ústavu pro veřejné účely války. Všechna nebezpečí se mu podařilo zažehnat a vyřešit rozvážností i prozíravostí i hojnými známostmi s vlivnými osobami. Když se stal po vyhlášení viceprovincie československé dosavadní profesor v Praze-Bubenči P. Leopold Škarek (8. prosince 1919) viceprovinciálem, tak si zvolil svého rozvážného rektora P. Schmidta za svého socia. Jenže po roce bylo zapotřebí po desíti letech vystřídat v Brně P. Aloise Storka v brněnském alumnátě, kde byl spirituálem bohoslovců. P. Škarek pro tuto zodpovědnou funkci vybral svého socia P. Schmidta. Jako spirituál v Brně působil však jen jeden rok.
Bylo zapotřebí superiora do Opavy. Tak byl P. Schmidt tři roky v této funkci v Opavě a další čtyři roky (1926−1930) superiorem v Hradci Králové, kde byl zároveň spirituálem v diecézním kněžském semináři. Pro nemoc musel v roce 1930 odejít na Svatý Hostýn novicmistr P. Josef Lepka a na Velehrad do řádového noviciátu byl poslán, opět provinciálem P. Škarkem, P. Ladislav Schmidt. S noviciátem se odstěhoval z Velehradu i P. novicmistr Schmidt do Děčína v roce 1934 a v květnu 1935 potom z Děčína do Benešova u Prahy. V srpnu téhož roku zavedla disposice P. Schmidta znovu do Hradce Králové jako superiora v rezidenci a opět jako spirituála bohoslovců v diecézním kněžském semináři.
Už několik roků se různým způsobem ohlašovala srdeční choroba. Na Štědrý večer, několik minut před půlnoční mší svatou, kterou měl sloužit, byl P. Schmidt postižen ochrnutím srdce a několik minut po půlnoci, již na Hod Boží vánoční 25. prosince 1935, se sešel se svým Pánem na prahu věčnosti. Byl pochován v Hradci Králové na hřbitově v Pouchově.
Rád přidávám zhodnocení vrstevníků: "P. Schmidt měl při jednání jemný takt, v rozhodování byl sice pomalý, o to však víc obezřetný. Od studentských let až do vysokého věku se u něho projevovala záliba ve vybraném způsobu vyjadřování. Jak v kázáních, rekolekcích nebo exerciciích, tak v promluvách novicům dbal o to, aby jeho promluvy byly solidní nejen obsahem, ale i krásnou formou. Právě pro již zmíněný jemný takt v jednání byl dvacet let představeným řádových domů, podílel se dvakrát na výchově řeholního jezuitského dorostu, ale i diecézního dorostu bohoslovců."
Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 202−204.
|
Náš tip Jim Manney
Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje… více »


Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za papeže
Modleme se za Svatého otce, aby při plnění svého poslání i nadále s pomocí Ducha Svatého doprovázel svěřené stádo ve víře.
Národní úmysl
Za ty, kdo nežijí svou víru
Modleme se za ty, kdo nežijí podle svého křtu, aby je síla přijaté svátosti přivedla k činnému životu s Bohem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|