P. Vincenc Pernička
Datum narození: | 13.3.1882 |
Datum vstupu do řádu: | 13.8.1901 |
Datum úmrtí: | 6.3.1929 |
P. Pernička je moravský rodák z Modré u Velehradu. Narodil se 13. března 1882. Po školní docházce v obecné škole na Velehradě studoval gymnázium v Kroměříži. Po maturitě v 19 letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova 13. srpna 1901. Noviciát prožil na Velehradě, kde také složil první řeholní sliby 15. srpna 1903. Nadanému scholastikovi nastala studijní příprava obvyklá podle zvyku u jezuitů. V roce 1903 studuje rétoriku ve Svatém Ondřeji v Korutanech v Rakousku. Školní roky 1904−1907 je učenlivým a úspěšným žákem filosofie v Bratislavě. Rok byl po skončení filosofie v Bohosudově prefektem u chovanců tamního gymnázia. Na teologii byl poslán do Innsbrucku, kde po třetím ročníku přijal kněžské svěcení v červenci 1911. Svou primici slavil ve svatyni velehradské, jak v kruhu spolubratří, tak své rodiny a celé farnosti 6. srpna 1911. Školní rok 1911−1912 dokončil v Innsbrucku čtvrtým ročníkem studia teologie. Třetí probaci vykonal jako socius (pomocník) novicmistra P. Ladislava Schmidta na Velehradě.
V roce 1916 mu provinciál v dispozici svěřil úřad rektora velehradské koleje. Šlo o nelehkou úlohu uvést do chodu misijní ústav s gymnáziem. P. Pernička se v tomto těžkém válečném období osvědčil jako výborný představený a krajně obětavý strážce Velehradu. V roce 1918 přestal být rektorem, stal se na Velehradě novicmistrem. V tomto roce, 15. srpna 1918, skládá svou slavnou profes v tomtéž kostele, kde kdysi byl pokřtěn. V roce 1920 není novicmistrem, ale na velehradském gymnáziu učí náboženství, latinu a řečtinu. Je také zpovědníkem noviců. V dispozici roku 1920 je poslán už viceporvinciálem nové viceprovincie jako superior do Hradce Králové. Je současně rektorem kostela Panny Marie a v posledním školním roce svého hradeckého pobytu, tj. 1924−1925, je k tomu i spirituálem v kněžském diecézním semináři. Jeho další putování kněze-jezuity vede na Svatý Hostýn. Byl tam opět superiorem, rektorem poutního kostela, redaktorem "Hlasů svatohostýnských" a ředitelem meteorologické stanice. P. Pernička se zasloužil o rozkvět tohoto předního moravského mariánského místa. Za jeho vedení se budoval poutní dům, kostel dostal novou krytinu střechy a byl vybudován nákladný vodovod. Na všech místech a při všech svých povinnostech vykonával také s nadšením službu exercitátora a lidového misionáře.
Poslední dispozice jej zavedla na podzim roku 1928 opět na Velehrad. Katalog viceprovincie roku 1929 jej uvádí jako učitele němčiny na gymnáziu, zpovědníka noviců a ředitele Mariánské družiny paní v Přerově. Na Velehradě se víc a víc projevovaly zdravotní potíže tohoto vzácného pracovníka na "stojanovské líše". Jeho nemoc byla také velmi bolestivá − zánět nervů. Zemřel smrtí služebníků věrných 6. března 1929. Jeho tělesné ostatky byly pohřbeny za velké účasti kněží a věřících na velehradském hřbitově 9. března 1929.
P. Pernička byl duše neobyčejně jemná a hluboce zbožná. Byl to svědomitý a pro Boha zapálený jezuita. Od mládí trpěl nervovou slabostí, ta byla někdy příčinou jeho váhavosti v rozhodování, ale překonával tento stav ochotou a horlivostí v pracích, které mu byly určeny. Jeho současníci v charakteristice tohoto otce si posteskli, že bral na sebe i někdy víc prací, než mohl doopravdy unést. To bylo zvláště za jeho pobytu v Hradci Králové. Sám P. Pernička před smrtí hlasitě se z toho vyznával a prosil představené za odpuštění, že tak snad promrhal síly, které ještě mohly provincii sloužit. Asi to tak bylo. Ale přesto si myslím, že rozhodující bude Boží vidění do nás a našich úmyslů, v okolnostech všelijakých okamžiků života.
Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 139−141.
|
Náš tip Jim Manney
Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje… více »


Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za papeže
Modleme se za Svatého otce, aby při plnění svého poslání i nadále s pomocí Ducha Svatého doprovázel svěřené stádo ve víře.
Národní úmysl
Za ty, kdo nežijí svou víru
Modleme se za ty, kdo nežijí podle svého křtu, aby je síla přijaté svátosti přivedla k činnému životu s Bohem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|