P. Jan Černý

Řadu zemřelých v prvním desítiletí obnovené provincie v našich zemích, a jak doufáme s Kristem žijících ve slávě, uzavírá P. Jan Černý.

Narodil se 20. října 1871 v Lipníku na Moravě. Jeho otec byl mlynářem, ale i obchodníkem s moukou a luštěninami. Maminka se s otcem starala celkem o čtyři děti. Rodina byla upřímně zbožná. K jejím zvyklostem patřila každý rok i pěší pouť k Panně Marii Svatohostýnské. Obecnou školu Jeník navštěvoval v Lipníku a rok tam pokračoval i na škole měšťanské. Po roce umožnili rodiče nadanému synovi studia. Navštěvoval gymnázium v Přerově, a to do čtvrté třídy. Tehdy se mladý student rozhodl, že se stane učitelem. Odešel do Brna na učitelský ústav. Maturitou na tomto ústavě se stal učitelem a nastoupil své první místo v Tršicích u Olomouce. I jako učitel zůstal zbožným křesťanem. Chodíval denně před vyučováním na mši svatou, nebo se aspoň zastavil v kostele k návštěvě Nejsvětější Svátosti.

Když se o jedněch prázdninách dověděl, že na Velehradě budou exercicie pro učitele, přihlásil se a vykonal je pod vedením exercitátora P. Aloise Jemelky. Po těchto exerciciích byl přesvědčen, že Pán jej volá, aby se stal řeholním knězem. Před začátkem školního roku s tímto úmyslem seznámil i rodiče. Tatínek nic nenamítal. Zato maminka byla silně proti a navrhovala mu, aby když už chce být knězem, vstoupil v Olomouci do seminárky. Tak se mu rozhodnutí poněkud oddálilo, až do jeho nemoci. V té i maminka povolila a souhlasila, aby vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova.

Tak začal 1. dubna 1894 svou přípravu v noviciátě na Velehradě. Za dva roky nato složil první sliby a začal obvyklá studia v Tovaryšstvu. Musel v Kalksburgu doplnit latinu na gymnáziu. Potom studoval filosofii (1901−1903) v Bratislavě a teologii v Innsbrucku. Tam také 26. července 1906 byl vysvěcen na kněze. Této pro něho tak radostné události se rodiče nedočkali. Tatínek zemřel dva roky předtím, maminka dva měsíce. Prvním působištěm P. Jana Černého (1907−1908) byl Kalksburg, kde byl vychovatelem studentů gymnázia. Při vzniku československé viceprovincie v roce 1919 byl zařazen do této viceprovincie a vrátil se do vlasti. Působil téměř ve všech domech nové viceporovincie (Svatý Hostýn, Hradec Králové, Český Těšín), delší čas však na Velehradě, kde byl velice oblíbeným profesorem na Papežském ústavě. Posledním jeho působištěm (1924−1929) byla opět Praha. Navzdory své srdeční chorobě byl stále nějak činný. O své chorobě srdce mnoho nemluvil, ale silně vnímal, jak se zhoršuje. Kromě kněze, který mu udělil svátosti umírajících, nikdo o tom nevěděl. Tak byl připraven na setkání s Pánem.

Dne 27. září, v den výročí potvrzení Tovaryšstva k životu v církvi, sloužil v domácí kapli mši svatou. Když dočetl evangelium, které končilo "Radujte se onoho dne a plesejte, neboť hle, mzda vaše je hojná v nebesích", klesl u oltáře mrtev. Pochován byl na Vyšehradě ke svým řádovým spolubratřím.

P. Jan Černý byl také spisovatelem. Z jeho pera pochází tyto knihy:
Rosa mystica − růžencová rozjímání, nákladem Met. Melichárka, Velehrad 1913, 191 s.
Svatý Alois z Gonzagy, 1926, 80 s.
Ctihodná služebnice Boží Alžběta Canori Mora, překlad z italštiny, Praha 1929, 507 s.
Následování svatých, překlad z němčiny, Kotrba, Praha 1927, 928 s.

Menší práce v Poslu Bož. Srdce Páně o jezuitských svatých:
Blahoslavení mučedníci kanadští.
Dva mučedníci Eucharistie z Tovaryšstva Ježíšova.
Blahoslavený Karel Garnier.

Upravil divadelní hry:
Vítězství lásky ze života Pia IX.
Bojem k vítězství - ze života sv.Aloise.
Panna Orleánská.
Zlato v ohni - ze života.

P. Jan Černý přispíval také menšími články do časopisů Ve službách Královny, Škola Božského Srdce Páně; Hlasy svatohostýnské.

Současníci P. Černého o něm vypovídali, že byl horlivým a známým kazatelem. Vyznačoval se neobyčejnou svérázností, snad někdy nevybíravou bezprostředností. Věřící si ho vážili a dali to také najevo velkou účastí na jeho pohřbu.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 146−150.