Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 9. 12. 2023  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




P. Bernard Pitrun

Datum narození:6.9.1908
Datum vstupu do řádu:  14.8.1926
Datum úmrtí:11.11.1987

Hned na začátku tohoto nekrologu je třeba říci, že P. Bernard Pitrun patří k mimořádným osobnostem české provincie, a to zvláště svou nesmírnou pílí a houževnatostí, jakou se bránil své nemoci − nádoru na mozku. Přes tak těžkou operaci nepodlehl žádné depresi nebo nečinnosti. Naopak zmobilizoval v sobě všechny síly k tomu, aby právě v té době vykonal dílo, za které mu musí být vděčná celá provincie. Je to mnoho prací, zvlášť z historie "starého" Tovaryšstva naší slavné české provincie.

Jsou to např. práce o jezuitském divadle, o jezuitských umělcích a výtvarnících, o jezuitech v době moru. Ale připravoval i dějiny Svatého Hostýna a dějiny našich jezuitských škol v naší už nově zřízené české provincii.

Velice obsáhlou prací P. Bernarda Pitruna jsou nekrology našich některých zemřelých otců a bratří. Každý z nás obdivuje tuto práci, zanechanou ve strojopise. Některé životopisy o několika stech stránkách, jiné o několika desítkách stránek jsou bohatým materiálem k dalšímu ztvárnění. V mnoha životopisech těchto otců se setkáváme s ukrytými událostmi, které musela prožívat provincie v době disperze. Všechny tyto práce se uchovaly na Moravci a po otcově smrti se mně je podařilo za pomoci některých spolubratří uspořádat a uchovat. V roce 1991, když jsem zakládal nový archiv provincie, bylo je tam možno jako poklad dopravit.

Mnoho těchto prací, dnes už ani nevíme jakou cestou, bylo dopraveno do Říma a jsou tam uchovávány v archivu české provincie v zahraničí (opatroval jej nejdříve P. Feřt a potom P. Ovečka).

Až do své smrti (naposledy den před smrtí) jezdil P. Pitrun do svého oblíbeného brněnského archivu. (Měl jej nejblíže, ale jezdíval i do vzdálenějších archivů.) Po smrti P. Bernarda došel dopis od ředitele brněnského archivu jako reakce na novinové ohlášení jeho úmrtí. V tomto dopise p. ředitel vzdal úctu tomuto našemu zemřelému spolubratrovi a vyjádřil se o něm, že brněnský archiv nezapomene na tak příkladného, houževnatého a hlavně pilného pracovníka. Při tom vyzdvihl jeho skromnost. "Po příjezdu autobusu", napsal, "přišel do archivu, vyzvedl si materiál a pracoval až do oběda. Pak si vytáhl krajíček chleba a trojúhelníček sýra, přežehnal se a obědval. Po tomto skromném obědě se ztrátou několika minut se pustil do další práce a pracoval tak dlouho, aby se zavčas dostal na autobus na Moravec." Otec Bernard byl s některými spolubratry v písemném styku, nebo i osobním. Někdy to bylo s velikou uctivostí a laskavostí, někdy s nevšímavostí, ano, i s podezíravostí. Když uvážíme, že P. Bernard prodělal těžkou operaci mozkového nádoru, a když podle svědectví ošetřujícího lékaře v Hradci Králové, kam čas od času jezdíval na kontroly, nádor znovu dorůstal, pak se nelze divit, že některé jeho reakce nebyly vždy zcela vyvážené. Jeho věrnost Tovaryšstvu i osobní statečnost a zásadovost zůstala P. Bernardovi vždy ve vysokém stupni.

P. Bernard se narodil v Kelči u Hranic. Tam také chodil do obecné školy. Pak jej rodiče poslali na posvátný Velehrad do jezuitského gymnázia. Tam studoval 6 roků (1920−1926). Po sextě vstoupil do noviciátu na Velehradě a po dvou letech složil sliby. Po noviciátě ještě dva roky studoval střední školu v Praze-Bubenči a zakončil ji úspěšně maturitou. V letech 1929−1932 studoval v Belgii v Eegenhovenu filosofii. Vrátil se domů a byl určen prefektem arcibiskupského gymnázia v Praze. Na kněze byl vysvěcen 17. července 1938 v Innsbrucku, kde konal teologická studia v letech 1935−1939. Po dokončení čtvrtého roku teologie a třetí probaci byl připraven sloužit duším. Byl kaplanem na Velehradě a katechetou na školách Tupesy a Salaš. Od roku 1941 byl také vzdělavatelem Orla na Velehradě, a to do roku 1943. V tomto roce jej dispozice určila na Svatý Hostýn. Při své práci v poutní duchovní správě také dával duchovní cvičení pro kněze, řeholnice a také laiky. V roce 1947 byl povolán do Prahy k sv. Ignáci. Měl tam na starosti Junák, byl ředitelem Mariánské družiny studentů a staral se také o spolek katolických dělníků. V roce 1947 je z Prahy poslán do Děčína, kde měl na starosti kostel sv. Jana Nepomuckého v Chrástu a učil náboženství na gymnáziu a na měšťance v Děčíně. I zde pracoval v Junáku, který byl jeho velkou láskou.

V roce 1948 byl přeložen znovu na Svatý Hostýn. Dával odtud duchovní cvičení, jezdil na rekolekce kněží v různých děkanátech a měl na starosti meteorologickou stanici. Protože v roce 1949 byl v Opavě zatčen P. Nosek, byl poslán do Opavy P. Bernard Pitrun. Tam byl také zajištěn a přivezen do Bohosudova. Jen kratičce byl v Oseku a byl převezen s P. Flamíkem, Plačkem a svým rodným bratrem P. Václavem do Želiva. Tam uměl využít i svých znalostí a šikovností skautských (Tři orlí pera) − ztratil se, dostal se ven, šel se podívat na Haškovu Lipnici a zase se vrátil, aniž stráže cokoli věděly.

Po zrušení želivského lágru v roce 1956, vzhledem k onemocnění nádorem mozku, byl poslán na Moravec. Tam se zúčastňoval rekreací, při nichž využíval své výborné znalosti těsnopisu a zapisoval mnohé výroky spolubratří, které pak vložil do jejich později psaných životopisů.

V roce 1960 byl na Moravci zatčen spolu s P. Ráčkem, P. Aloisem Storkem a Fr. Sedlákem. Ve vazbě byl v Brně. Nechtěl s StB vůbec mluvit. Nemohli jej vzít do společného procesu, i když obžalobu na něho vypracoval prokurátor společně s ostatními. Byl teprve dodatečně v srpnu souzen sám. Dostal dva roky vězení. Nějaký čas pobyl ve Valdicích na samotkách, pak byl poslán s P. Ráčkem a P. Storkem na Mírov. Odtud byl na amnestii 10. května 1962 propuštěn zpět na Moravec. V roce 1968 jej P. provinciál poslal do Hradce Králové. Bydlel v naší rezidenci v podnájmu u jedné staré paní (z rezidence se stal obytný dům) a staral se o kostel Panny Marie. V roce 1970 se však znovu vrátil na Moravec. Tam žil a pracoval jako samotář − spíš jako poustevník − až do své smrti. Je pochován na moraveckém hřbitově.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 534−538.


Spisy Bernarda Pitruna:
Jadrné memento. Životopisný nástin českého provinciála jezuitů Leopolda Škarka SJ (1874–1968). Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2008.


Náš tip

Modlitba, která mi změnila život

Jim Manney

Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje…
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za osoby se zdravotním postižením
Modleme se, aby lidé se zdravotním postižením byli v centru pozornosti celé společnosti a aby instituce podporovaly programy začleňování, umožňující jejich aktivní účast.

Národní úmysl
Za lidi bez naděje
Modleme se za všechny, kdo jsou zklamaní, unavení a bez naděje, aby pro ně bylo adventní a vánoční období časem nového světla.

více »

Nejbližší akce

Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Exercicie pro všechny


Duchovní cvičení pro mládež JERICHO


Kněžské exercicie


Duchovní cvičení (nejen) pro členy Matice Svatoantonínské


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil