P. Josef Habeš

Naše vzpomínání na zemřelé jezuity v československé provincii nás přivádí k jednomu velmi nadějnému otci, P. Habešovi. Zemřel čtyřicetiletý, možno říci v rozpuku svých apoštolských možností. Ale vraťme se nejprve k začátkům tohoto života.

P. Habeš se narodil 1. března 1894 v Třebíči-Podklášteří. V Třebíči vychodil obecnou školu. Nižší gymnázium studoval v Boskovicích a v Třebíči. Když mu bylo šestnáct roků, po vykonaných duchovních cvičení studentů na Velehradě a po energickém překonání překážek v rodině zažádal o přijetí do Tovaryšstva Ježíšova. Byl přijat a začal svůj noviciát na Velehradě 17. září 1910. Za dva roky nato se zasvětil prvními řeholními sliby zcela službě Božímu království na záchraně lidských duší. Jako scholastik-junior musel nejprve dokončit středoškolská studia a získat maturitu na gymnáziu. Tato studia vykonal v Kalksburgu a v Linci v Rakousku. Tříleté studium filosofie v Innsbrucku měl v době války přerušené jednoroční dobrovolnou službou ošetřováním raněných ve vojenské nemocnici.

Po ukončení filosofie a návratu do vlasti byl tři roky na Velehradě pomocným prefektem v apoštolské škole a instruktorem řeholních bohoslovců. V roce 1921 odjel do Enghienu v Belgii ke studiu teologie. Na kněze byl vysvěcen v Praze 20. července 1924. Třetí probaci si vykonal na Velehradě jako socius (pomocník ve výchově) otce novicmistra. P. Habeš byl vyhlédnut za profesora Filosofického institutu naší provincie, který se měl stát i výhledově filosoficko-sociologickou akademií. Proto po roce probace byl poslán do Řima, kde na Gregoriánské papežské univerzitě po dva roky připravoval svůj doktorát z filosofie. V Římě 2. února 1928 složil také své poslední sliby v Tovaryšstvu Ježíšově, a to slavnou profes. Získal na Gregoriáně nejen doktorát, ale i habilitaci vyučovat na jezuitských vysokých školách.

Když se vrátil z Říma (1929), Filosofický institut provincie nemohl být ještě založen, tak byl P. Habeš ustanoven rektorem na Velehradě. Tento úřad zastával skoro do konce svého života a hned řekněme, že byl velmi dobrým rektorem, s velkým zájmem o zvelebení ústavu, kde dal upravit nové vhodné místnosti. Od počátku příchodu na Velehrad měl velkou myšlenku − vybudovat osmitřídní gymnázium. To se ovšem nepodařilo. Stejně plánoval pro nádherný obraz Matky unie, "velehradského paladia", upravit v bazilice samostatnou kapli. I to se podařilo uskutečnit až jiným, a to v podobě, jak dnes známe kapli Matky unie, ze staré cisterciácké druhé sakristie. P. Habeš se velice zajímal i o otázky unionismu, o cyrilometodějskou ideu a o Stojanovo velehradské dědictví. Velmi dobře ovládal problematiku východní teologie. Jeho nadání a vzdělání se vyvíjelo do velké spekulativní hloubky, nabývalo stále i na rozsahu konkrétních vědomostí.

Horší to bylo se zdravím P. Habeše. Delší čas se u něho projevoval vysoký krevní tlak a náznaky rozšíření srdce. Dobře míněné rady ohledně zdraví však nerad slyšel a moc je nepřijímal. Tak v posledním roce svého rektorství na Velehradě byl zachvácen infantilní sklerosou, měl i nával mrtvice a později se přidružila i nemoc ledvin. Na radu lékařů byl z Velehradu přeložen do Benešova u Prahy, kde se připravovala dřívější piaristická kolej na budoucí místo noviciátu a později i filosofického řádového institutu. Duševně zůstal svěží a silný až do konečného záchvatu mrtvice.

Již v začínající agónii jeho poslední myšlenka i slova patřila Velehradu. Dostal totiž od autora pana Hurta "Dějiny velehradského kláštera". To bylo 17. září 1934. Přijal vroucně svaté pomazání a plnomocné odpustky pro hodinku smrti. Sledoval chvíli hlasitý růženec, který se modlili shromáždění spolubratři. V 16 hodin odpoledne vydechl svou kněžskou, apoštolsky horlivou duši a odevzdal ji Bohu, od něhož ji kdysi přijal. Pohřben byl v Benešově do nově zřízeného jezuitského hrobu těsně u zdi farního kostela. Pohřbu se zúčastnilo mnoho kněží z blízka i z dáli. Pochovat ho přijel z Olomouce kanovník metropolitní kapituly Msgre. František Jemelka, velký milovník Velehradu a redaktor časopisu "Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje".

Nakonec závěrem zhodnocení jeho vrstevníka: "P. Habeš se vyznal nejen výborně ve filosofii, ale i v mnoha jiných oborech lidské činnosti. Byl dobrým kazatelem s praktickým zaměřením na život. Jako rektor velehradský měl pevnou ruku, ale zároveň vynikal i potřebnou obezřetností. Měl velmi jasný úsudek a dovedl znamenitě a správně rozlišovat než učinil rozhodnutí." Věříme, že jeho odchod ze života provincie byl pro něho ziskem, i když provincie jej prožívala se zármutkem, ale i s odevzdaností do vůle Boží a s nadějí na Boží pomoc darem nových povolání.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 174−176.