P. Rudolf Rozkošný

Když vzpomínáme po letech na tohoto svého spolubratra, nejvíc nás překvapí, že z dvaceti čtyř činných roků v řádě patří dvacet jeden rok Svatému Hostýnu. Ale nepředbíhejme.

P. Rozkošný se narodil 20. února 1875 ve Vlkoši u Přerova. Po obecné škole odešel do Kroměříže, kde studoval na Arcibiskupském gymnáziu a žil v tomto diecézním malém semináři. Maturoval 1894 a přihlásil se do kněžského semináře arcidiecéze olomoucké a na teologickou fakultu v Olomouci. Roku 1898 byl v olomoucké katedrále vysvěcen na kněze. Novokněz byl poslán do Bílavska pod Svatým Hostýnem, kde dva roky působil jako kaplan. Měl to blízko na Svatý Hostýn, často tam putoval. Tam poznal blíž jezuity a jejich práci pro moravský věřící lid na tomto poutním místě. Zatoužil po tom, podílet se na takové službě. Prosil olomouckého pana arcibiskupa o propuštění do Tovaryšstva Ježíšova. Pan arcibiskup mu vyhověl a tak nastoupil 7. září 1900 do noviciátu na Velehradě. Po dvou letech složil první sliby, doplnil studia na řádové univerzitě v Innsbrucku a vykonal třetí probaci.

V roce 1910 nastoupil na Svatý Hostýn. Tam zůstal až do smrti s výjimkou dvou roků, kdy byl v Praze u sv. Ignáce jako duchovní pracovník v našem řeholním kostele, a jednoho roku, kdy byl v Praze-Bubenči knihovníkem. Na Svatém Hostýně byl populárním kazatelem a horlivým zpovědníkem. V posledních letech svého života byl stižen velikou nedoslýchavostí. Tato nemoc jej vyřadila úplně ze zpovídání, silně omezila i jiný apoštolát a způsobila i mnohou nepříjemnost v jednání s druhými. Když už takřka nic kněžského nemohl konat, tak chodil vítat poutníky a zase je odprovázel a podával aspoň svaté přijímání. Mnoho pravidelných svatohostýnských poutníků jej znalo a vážilo si ho.

Sluší se však vzpomenout i jedné aktivity, kterou svědomitě vykonával skoro až do konce svého života. Na Svatém Hostýně byla zřízena meterologická stanice pro potřeby letectva, zvláště vojenského. Tuto stanici obhospodařovali nejdříve kněží, později řeholní bratři. Přinášelo to hostýnské komunitě i nějaký příjem finanční. P. Rozkošný věrně denně zkoumal tvary oblaků, přesně určoval směr větrů, zapisoval údaje teploměrů, vlhkoměrů a udával milimetry srážek a spadlého deště. V pokoji všechna pozorování zapisoval do úředních listů. Každý den ráno brával telefon a oznamoval do Prahy čísla svých pozorování a měření.

Zemřel 27. listopadu 1934 mezi svými spolubratřími, posilněn svatými svátostmi na cestu do věčnosti. Jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy na svatohostýnském hřbitůvku k slávě vzkříšení na konci věků.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 178−181.