P. František Žák

Až do dnešního dne věřící, zvláště milovníci kostelního zpěvu, s velkou radostí a nadšením zpívají i ze společného Kancionálu českých a moravských diecézi tyto písně: "Ježíši, Králi nebe a země" (č. 707), nebo "Ó Srdce Páně nejsvětější" (č. 728), nebo také, zvlášť ctitelé mariánští, "Budiž vděčně velebena, Matko Boží Maria" (č. 801). Zájemci si u těchto písní mohou všimnout, že text napsal Fr. Žák. A kdyby si našli před obsahem oddíl v kancionálu nadepsaný "Přehled autorů a pramenů", tak by se tam na posledním místě dočetli toto: "František Žák (1862−1934), jezuita, autor příruček duchovního života a textů duchovních písní. Uspořádal Družinský zpěvníček, Praha 1917."
A na tohoto našeho otce nyní myslím, když podávám shrnutí jeho života při vzpomínce na jeho úmrtí.

Pocházel ze severních Čech z diecéze Hradec Králové. Narodil se v rodině lesníka v Hvězdě u Broumova. Byl odkojen lesní tišinou a koncertem lesního ptactva. To se projevilo v jeho životě básníka a milovníka hudby a zpěvu. Den, kdy poprvé v náručí maminčině zaplakal, byl 15. květen 1862. Po vychození obecné školy studoval nižší gymnázium u benediktinů v Broumově. Vyšší gymnázium, to je od páté třídy do maturity, vystudoval na gymnáziu v Lanškrouně. Po maturitě se rozhodl pro studium bohosloví. Přihlásil se do kněžského semináře v Praze. Už v čase studia bohosloví se velice zajímal o studium sociologie. Jeho zálibou již jako bohoslovce byla četba krásné literatury, hudba a učení se moderním jazykům. V roce 1887 byl v Praze vysvěcen na kněze.

Prvním jeho kaplanským místem byla Praha-Michle, ale tam byl jen několik měsíců. Odtud se stal kaplanem v Praze na Královských Vinohradech a kaplanoval zde deset roků. Vedle svých duchovních kaplanských povinností se věnoval intenzivně katolickému spolkovému životu a spisovatelské činnosti. Pět let redigoval v této době časopis "Obrana". V tomto časopise uveřejňoval své rozbory literárních prací, zvláště dramat. Do doby těchto kaplanských let spadá také studijní cesta do Francie a cesta do Ruska. Ve Francii se seznámil a sblížil se Školskými bratry. Bylo přičiněním P. Žáka, že tento řád byl roku 1894 uveden do Prahy. Ze své cesty do Ruska, kam ho vedly zájmy o unionismus, si přinesl mnoho pravoslavné teologické literatury. Z tohoto poznání Ruska čerpal látku pro své fejetony uveřejňované v časopise "Vlast". Z těchto příspěvků by se dala sestavit i kniha a byla by zajímavá.

Velikým překvapením pro pražskou veřejnost, a to nejen katolickou, bylo zmizení P. Žáka z Prahy, a k tomu ještě do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Dne 18. dubna 1898 začal svůj noviciát v Trnavě na Slovensku. Po dvou letech tam složil první řeholní sliby. Zůstal na Slovensku ještě jeden rok jako lidový misionář. Potom doplnil studia podle zvyku v jezuitském řádě, to je filosofii v Bratislavě a teologii v Innsbrucku v Rakousku.

Po vykonané třetí probaci byl určen k sv. Ignáci zvláště jako ředitel Mariánských družin. V Praze se sešel s P. Ostrčilíkem, který založil družinský časopis "Ve službách Královny". P. Žák za svého působení v Praze několik roků tento časopis redigoval. Z práce v Mariánských družinách postupně vznikaly duchovní písně z jeho pera, které zhudebnili Sychra, Říhovský, Suchý, Trumpus, Pivoda a jiní. Postupně tyto písně vytvořily obsah "Družinského zpěvníčku" a z něho se postupně dostávaly do různých kancionálů či zpěvníků.

P. Žák zveršoval i některé životy svatých a světic, zvláště českých patronů. Dokončil textovou úpravu českých rorátů, které sestavil Msgre. Lehner, první farář P. Žáka na Královských Vinohradech. Na kůru u sv. Ignáce P. Žák po léta řídil chrámový sbor. Napsal i několik větších i menších povídek. Bibliografii posbíral ve studii o P. Žákovi Vilém Bitnar a uveřejněná byla v roce 1935 v edici "Život". Vilém Bitnar také vícekrát o P. Žákovi i jeho díle přednášel.

Z této literární pozůstalosti stojí za to se ještě zvlášť zmínit o pětisvazkové "Soustavné katolické dogmatice pro lid". Toto dílo napsal P. Žák na přímou výzvu světícího biskupa pražského Msgre. Antonína Podlahy. V přípravě tohoto díla pobýval studijně i nějaký čas v Innsbrucku v Rakousku, v belgické Lovani a v Krakově. Zúročil v něm i poznatky teologie církve východní jak ji poznal při návštěvě Ruska, anebo z literatury, kterou si odtud přivezl. Vedle této dogmatiky napsal "Svoboda a mravnost" nebo "Ježíš Kristus" nebo "O Bohu" či "O nebi".

V hodnocení spolubratří vrstevníků se dovídáme, že P. Žák pracoval s velkou snadností a rychle, ale některé jeho spisy nejsou dost propracované a hluboké. Kromě Prahy působil už v československé provincii také v Hradci Králové a Opavě. Ale toto působení bylo kratší. V roce 1930 se vrátil do Prahy k sv. Ignáci. Tam také vážně onemocněl a byl hospitalizován v nemocnici Milosrdných bratří v Praze. Pečlivě léčen i ošetřován nevyzdravěl a 22. prosince 1934 odevzdal, v naději v Božské Srdce, které tolik uctíval, a v jistotě lásky Panny Marie, jejímž byl nejen ctitelem i pěvcem, svou duši svému Veleknězi. Na svátek sv. Štěpána, 26. prosince toho roku, byl pohřben na vyšehradském hřbitově do jezuitského hrobu.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 181−192.