F. František Trochta

Fr. Trochta se narodil v Návojné u Valašských Klobouk. Obecnou školu vychodil doma v Návojné. Po vychození školy zůstal pracovat doma na malém hospodářství. Později pracoval jako dělník na dráze. Pro řeholní život se rozhodoval po roce 1930. Jezuity znal z Hostýna a z Velehradu, kam chodíval na poutě. Hlavně na něj působily exercicie, které si vykonal na Stojanově. Po kandidatuře začal na Velehradě noviciát 18. července 1932.

Hned po noviciátě byl poslán na Svatý Hostýn, kde byl až do roku 1940 hospodářem, sklepníkem a obsluhoval meteorologickou stanici.

Od roku 1940 do roku 1947 byl na Velehradě v hospodářství. V roce 1947 se opět vrátil na Svatý Hostýn a konal tytéž práce jako dříve.

Na Svatém Hostýně byl také 13. dubna 1950 zajištěn a odvezen do lágru v Bohosudově. Z Bohosudova se přestěhoval ještě do Oseka a na Králíky. Z Králík však byl brzy propuštěn. Dostal se jako údržbář do ústavu hluchoněmých do Šebetova u Boskovic, kam byl přestěhován známý ústav z Prahy-Krče i se školskými sestrami de Notre Dame a P. Havelkou.

Jeho revma se stávalo stále silnější a pohyblivost menší. To mu znemožnilo práci, kterou jinak velice rád a pečlivě konal. V ústavě byl velmi oblíben. Když mu bylo 65 roků, stav jeho pohyblivosti byl velmi špatný. Nebylo jiné vyhnutí, než odejít na Moravec.

A tak se 23. listopadu 1974 přestěhoval i se svou tříkolkou na Moravec. Ale ani tu brzy nemohl používat. Žil bohabojně na Moravci na modlitbách a zbožném čtení. Byl velice dobrým vypravěčem, a tak zpříjemňoval bratřím a návštěvníkům rekreace. Zachoval si svůj radostný optimismus. Do kaple se dostával pomalu o dvou holích dlouho sám, ke konci jej vozil Fr. Sucháček na vozíčku. Fr. Trochta je pochován na moraveckém hřbitově mezi spolubratřími vedle hrobky − ossaria. Pohřeb Fr. Trochty byl v době mého provincialátu první, jehož jsem se nezúčastnil. Byl jsem v té době poprvé v Římě v době konání kongregace prokurátorů.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 532.