F. Julius Šimůnek

Tento náš bratr se narodil ve Vídni v VI. okrese. Jeho otec tam měl krejčovský závod. Julius byl třetím ze čtyř synů. Ve Vídni navštěvoval německou školu. Ještě v jeho dětském věku mu oba rodiče zemřeli. Sirotky si rozebrali příbuzní. Tak se Julius dostal do Prahy k strýci. V Praze chodil do české školy. Když ve čtrnácti letech skončil školní docházku, vyučil se v Praze hodinářem. Jak bývalo zvykem, vydal se na zkušenou do světa. Procestoval Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko i Jugoslávii.

Jeho bratr Rudolf byl vyučený zámečníkem. Když se vrátil Julius z vojenské služby, spojil se s bratrem Rudolfem a vytvořili závod uměleckého zámečnictví. S podporou slavného profesora Fanty z pražské techniky vyhotovili například na vyšehradském hřbitově arkádní mříže nebo pro Mohylu míru ve Slavkově tři metry vysoké měděné desky s vysekaným nápisem. Když bylo Juliovi 41 roků, prosil o přijetí do jezuitského řádu jako řeholní bratr. Nebyl přijat, patrně také na zákrok svého bratra, u otců jezuitů u sv. Ignáce. Jako důvod byl uveden vysoký věk. Až když přišel do Prahy jezuita P. Jaroš a setkal se s Fr. Šimůnkem, pochopil jeho touhu a dopomohl mu u provinciála ve Vídni k přijetí do noviciátu.

Noviciát začal 7. září 1910 na Velehradě. Po prvních slibech 8. září 1912 zůstal ještě krátce na Velehradě. Sedm roků potom byl na Svatém Hostýně. Prakticky zůstal jako řeholní bratr na Svatém Hostýně sám, protože ostatní narukovali do první světové války. Z té doby pochází od frátera Šimůnka hřbitovní brána na hostýnském hřbitově s nápisem: "Odpočiňte v pokoji na blízku té, kterou jste za živa milovali." Po skončení první světové války odešel do Prahy do koleje v Bubenči. Obstarával tam ústřední topení a konal všechny instalatérské práce. Pro hrobové místo jezuitů na hřbitově v Bubenči a později v Benešově u Prahy zhotovil důkladné a vkusné, kovářsky tepané, ohrazení hrobového místa s nápisem: Fidelis Deus, per quem vocati estis in societatem Filii eius (Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství s jeho Synem).

Po zrušení bubenečského ústavu za druhé světové války přešel do rezidence ke sv. Ignáci v Praze, kde vypomáhal v sakristii a opravoval všem hodinky. V noci z 13. na 14. duben, kdy odvezli jeho spolubratry do lágru do Bohosudova, jeho jako nemocného nechali ve světnici. Ale na druhý den pro něho přijeli a odvezli ho do Broumova, kde byli také řeholníci internováni, ale ne jezuité. V roce 1951 přemístili ho mocipáni mezi jezuity, kteří byli už v lágru v Oseku. Dne 27. února 1951 byl s jinými starými převezen do koncentračního tábora Králíky. Tam po krátkém pobytu na mozkovou mrtvici zemřel 18. srpna 1951. Pochován byl laskavostí otců redemptoristů v jejich hrobce v ambitech. Výklenek, do kterého byla rakev vložena, je označen jménem: "Fr. Julius Šimůnek S.J. narozen 1868 − + 1951". Věříme pevně, že k tomuto tichému, vždy jen v pozadí viditelnému bratrovi byl Bůh věrný, když žil ve společenství s jeho Synem a v něm zemřel.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 320−321.