P. Karel Lerch

P. Lerch byl pražský rodák z farnosti Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Uviděl světlo světa 27. července 1870. Chodil ministrovat ke sv. Ignáci. Tam poznal jezuitský řád. Sešel se tam v té době s P. Julianem Vervaetem z Belgie, který tehdy u sv. Ignáce působil. Tento pater postřehl u chlapce nejen nadání, ale i náklonnost ke kněžskému a řeholnímu povolání. Soukromě učil Karla francouzštině. Vymohl mu přijetí do apoštolské školy belgické jezuitské provincie. Tam se pozdější P. Lerch naučil tak výborně francouzsky, že mluvil krásnou francouzštinou a stejně plynule jako česky. V Belgii vykonal klasická studia, která po návratu do Prahy jen doplnil.

O přijetí do řádu zažádal v naší provincii. Byl přijat a začal 6. září 1890 noviciát v Trnavě na Slovensku. Během této doby noviciátního zrání byl otevřen v rakouské provincii noviciát pro české kandidáty, takže novic Lerch byl přeložen z Trnavy na Velehrad a tam dokončil noviciát a složil 8. září 1892 první řeholní sliby. Další řádová studia vykonal takto: ve Svatém Ondřeji rétoriku, v Bratislavě filosofii. Dva roky učil češtinu na německém řádovém gymnáziu v Bohosudově. Teologii vystudoval v Innsbrucku a tam byl roku 1900 vysvěcen na kněze. Potom učil rok v Kalksburgu na řádovém gymnáziu francouzštinu a v roce 1903−1904 si vykonal třetí probaci v Linci. Po návratu do vlasti v letech 1904−1920 tato místa: Praha − sv. Ignác, Hradec Králové a Velehrad. V roce 1920 byl přeložen do Bohosudova, kde pět roků vyučoval na tamním gymnáziu a byl českým kazatelem. V roce 1925 byl otcem provinciálem z Bohosudova povolán do Prahy k sv. Ignáci a působil ve svém rodišti až do své smrti.

Horlivě pracoval v jakékoliv kněžské službě, velmi rád jako zpovědník. Ze všeho snad nejvíc miloval vyučování. V Praze učil na francouzském gymnáziu náboženství. Byl oblíbený nejen žáky, ale i profesory jiných předmětů či rodiči žáků. Vrstevníci jej označili "jako mírného, sdílného a milého člověka, kněze a řeholníka". Spolubratři v Praze u sv. Ignáce jej měli jako "živou kroniku". Všechny tradice zažité u sv. Ignáce, jak je znal z doby ministranta, velmi dobře znal a ovšem je také rád, někdy pro někoho i nevhod, připomínal.

V září l938 začal jako obvykle učit. Brzy se však dostavil náhlý pokles sil. P. Lerch musel ulehnout a už nepovstal. Jeho postel se stala vskutku místem, na kterém snášel svou nemohoucnost a připravoval se na odchod. Ten nastal 18. listopadu 1938, kdy jeho duše šla v důvěře vstříc Pánu života a smrti. Byl pohřben v Praze. Jeho pohřbu, který vedl velmistr křižovníků Dr. Vlasák, se zúčastnil i papežský nuncius Dr. Ritter, světící pražský biskup Msgre. Eltschkner, pražský generální vikář prelát Dr. Opatrný, řada kněží a množství věřících. Mezi nimi tvořili zvláštní skupinu vděčných, profesoři a žáci pražského francouzského gymnázia.

Z knihy Karla Lercha Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 211−212.