P. František Vídenský

Narodil se 5. října 1867 v Předíně u Třebíče na Moravě. Po vychození obecné školy dopřáli rodiče nadanému synovi studia na klasickém gymnáziu v Třebíči. Studoval vždy s vyznamenáním jako primus (první) třídy. V době studií byly v Předíně lidové misie. Vedli je otcové jezuité. Při této příležitosti se mladý student seznámil blíž s jedním z misionářů − P. Františkem Koženým SJ. Po misiích si s ním i dopisoval. Tak se rozhodl, že požádá o vstup do Tovaryšstva Ježíšova. Byl přijat a 11. srpna 1885 začal noviciát ve Svatém Ondřeji v Rakousku. První sliby tam složil o dva roky později, 15. srpna 1887. Rok ještě zůstal ve Svatém Ondřeji a studoval rétoriku.

Filosofická řádová studia vykonal v Bratislavě. Rok magisterky (praxe) prožil jako učitel matematiky na gymnáziu v Bohosudově. Teologická studia začal v Innsbrucku v Rakousku na řádové univerzitě. Musel je však po druhém roku přerušit pro plicní chorobu. Rok jako nemocný byl v Bohosudově. Potom pokračoval v dokončení teologického kurzu soukromě v Trnavě na Slovensku. Poněvadž se choroba zhoršovala a byla obava, že jí podlehne, rozhodli představení dát jej vysvětit na kněze, aby se tento výborný jezuita-bohoslovec dočkal radosti první mše svaté. Pán mu nejen dopřál tuto velikou milost a radost, ale vrátil mu zdraví a obdařil jej do vysokého věku velkou apoštolskou horlivostí.

Po vysvěcení na kněze, když se nemoc podstatně zlepšila, byl ustanoven u sv. Ignáce v Praze ředitelem Mariánské družiny akademiků. Když se jeho zdravotní stav natolik stabilizoval, že dával dobrou naději na práci v Tovaryšstvu Ježíšově i do budoucnosti, byl poslán do Lince v Rakousku, aby si tam vykonal třetí probaci. Tak byl připraven k posledním slibům. Ty složil 15. srpna 1900 a byl definitvně přidružen ke Kristu a jeho apoštolské rodině. V přehledu se aspoň podívejme na místa a práci, kterou P. Vídenský konal v provincii rakouské, potom viceprovincii či provincii československé a poslední rok před smrtí v provincii české.

Pracoval jako kazatel, konal lidové misie, ale pracoval i ve farní duchovní správě. Byl téměř na všech místech i pečlivým ředitelem Mariánských Družin. Začal na Velehradě, pokračoval v Praze, byl v poutní duchovní správě na Svatém Hostýně, znovu na Velehradě ve farní duchovní správě a potom v Hradci Králové v duchovní správě řeholního kostela Panny Marie. Z tohoto posledního pobytu v Hradci Králové konal misie pro Čechy v Porýní v Německu. Tři roky, v letech 1918−1921, byl ve Vídni, kde se staral jako pastýř o tamní Čechy. Po návratu z Vídně byl generálním prefektem v konviktu při Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Odtud přišel do Opavy, kde byl kazatelem a ředitelem Mariánských družin. Z Opavy byl poslán jako superior do Českého Těšína a zároveň jako duchovní správce farnosti u kostela Božského Srdce Páně. Z Českého Těšína jej představení ustanovili superiorem na Svatém Hostýně, kde také redigoval "Hlasy svatohostýnské". Později ze zdravotních důvodů přestal být superiorem, zůstal však jako spisovatel a spirituál komunity spolubratří jezuitů nadále na Svatém Hostýně. Tam se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že bylo zapotřebí větší péče. Proto byl převezen na Velehrad. Zde svůj plodný život řeholníka jezuity zakončil pokornou smrtí 15. března 1939.

Jeho současníci označili jeho povahu jako klidnou, milou a otevřenou, vždy ochotnou k pomoci a připravenou k apoštolské službě.

P. Vídenský byl také literárně činný. Především pilně přispíval do časopisu "Hlasy svatohostýnske", které také po určitý čas redigoval. Mnoho článků pojednávalo zvláště o dějinách Svatého Hostýna. Tyto příspěvky vyšly knižně v "Dědictví svatojánském" pod názvem: "Svatý Hostýn ve svém původu a svých osudech". Jiná jím sepsaná a vydaná kniha má název "Umění zůstat vždy spokojeným". Přispíval svými články i do časopisu "Křesťanská škola" nebo časopisu "Stráž".

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 213−217.