P. Josef Stryhal

P. Stryhal se narodil v početné rolnické rodině 14. ledna 1868 v Poušti u Nového Bydžova, v Čechách. Obecnou školu navštěvoval v rodišti, gymnázium vystudoval v Novém Bydžově. Po maturitě roku 1889 se rozhodl pro kněžské povolání. Odešel s požehnáním rodičů do Hradce Králové a připravoval se jako bohoslovec pro kněžskou službu v této východočeské diecézi. Roku 1893 byl v katedrále Svatého Ducha biskupem Brynychem vysvěcen na kněze. Byl jedním z prvních svěcenců tohoto výborného biskupa a vždy si na tom zakládal. Byl však i Brynychovým oddaným následovníkem, zvláště svou pečlivou přípravou na kázání a do školy. Po vysvěcení byl poslán svým biskupem do Kopidlna, kde byl šest roků kaplanem.

Roku 1899 si konal v Praze u sv. Ignáce spolu s P. Františkem Kubíčkem, také hradeckým knězem, a P. Josefem Jarošem z pražské arcidiecéze duchovní cvičení. Dával je tehdy proslulý exercitátor P. Alois Jemelka, zvaný "Vídeňský" (na rozdíl od jiného Aloise Jemelky SJ). Všichni tři jmenovaní se rozhodli pro řeholní život v Tovaryšstvu Ježíšově. Vstup dvou mladých hradeckých kněží do řádu vzbudil v královehradecké diecézi velký rozruch. Dokonce biskupu Brynychovi kněží vytýkali, že propouští kněze do řádu. Na to reagoval tento biskup slovem hodným vpravdě biskupa zakotveného v Bohu: "Když jim to Duch Svatý dává, já jim to přece nebudu brát."

P. Stryhal začal noviciát na Velehradě 3. října 1900 (P. František Kubíček jej předešel do noviciátu v srpnu a třetí z těch exercitantů, P. Josef Jaroš z pražské arcidiecéze, je následoval až za rok). Novicmistrem na Velehradě byl v té době P. Václav Wirsig a rektorem P. Cibulka. V době, kdy P. Stryhal byl v druhém roce noviciátu a společník P. Cibulky pro lidové misie onemocněl, telegraficky povolal P. Cibulka z Velehradu P. Stryhala jako svého pomocníka. Svěřil mu některá kázání a byl se svým druhem velmi spokojen. Bral si jej i na jiné misie a zvláště po noviciátě si vyprosil u otce provinciala, aby P. Stryhal mohl zůstat na Velehradě. Po smrti P. Cibulky zdědil P. Stryhal jeho kazatelské poznámky pro misie. Zdědil však i jeho ducha a také způsob konání lidových misií. V letech 1904−1906 doplnil filosofická studia v Bratislavě a v letech 1906−1908 studia teologická v Innsbrucku.

Po návratu z Innsbrucku se stal na Velehradě kaplanem a potom jeden rok působil jako farář. V roce 1910−1911 prožíval závěr své řeholní formace v třetí probaci v Linci v Rakousku. Po návratu z Lince se stal superiorem v Hradci Králové. Zde 2. února 1912 složil poslední sliby. Ve své rodné diecézi působil velmi blahodárně. Dával také kněžím exercicie a rekolekce. Ty byly velmi oblíbené, protože se vyznačovaly znalostí života diecézního kněze. V roce 1914 skončil svoje poslání v Hradci Králové a byl poslán do Prahy ke sv. Ignáci jako superior pražské rezidence a rektor řeholního kostela. Zde prokázal vedle zdatnosti kazatelské a misionářské i velké schopnosti hospodářské. Těch bylo zvláště zapotřebí v době války.

V Praze zůstal do roku 1920. Otec provinciál Škarek, provinciál nové viceporovincie českolovenské, ustanovil P. Stryhala superiorem na Svatém Hostýně. Zde redigoval − při obvyklé své službě kazatele, zpovědníka, lidového misionáře a exercitátora − "Hlasy svatohostýnské" a také do nich přispíval mnoha články. Na Svatém Hostýně se u P. Stryhala zjistila cukrovka, a to ve značné míře. Nejvíce se to projevilo ve slábnutí zraku.

Z Hostýna byl v duchovní správě na Velehradě, krátce také v Českém Těšíně. V roce 1934−1935, kdy Tovaryšstvo se dostalo do Benešova u Prahy, bylo zapotřebí připravit dost sešlou bývalou piaristickou kolej pro noviciát, který se tam měl nastěhovat v roce 1935. Když P. Stryhal tuto práci zdárně vykonal, byl poslán znovu jako superior na Svatý Hostýn. S velkými zrakovými potížemi se opět se svou poctivostí a horlivostí věnoval poutní svatyni a poutnímu ruchu.

V roce 1939 přišel do Prahy ke sv. Ignáci a ještě tentýž rok, to je 28. června 1939, dokončil svůj život horlivého kněze a řeholníka a také moudrého představeného. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově v Praze do hrobu jezuitů.

Jako zvláštní charakteristiku P. Stryhala uváděli vrstevníci jeho lásku k chudobě. Byl sice šetrným hospodářem, ale při tom potřebné zjednával a zařizoval s velkou pečlivostí a vpravdě otcovskou starostlivostí.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 217−219.