P. Jan Hrubý

Pocházel z chudé domkařské rodiny v Moravské Hůzové, několik kilometrů severně od Olomouce. Narodil se 14. ledna 1889. Na studia po obecné škole se dostal do Kroměříže jako seminarista malého diecézního semináře. Studia vykonal na Arcibiskupském gymnáziu vždy s výborným prospěchem, včetně maturitní zkoušky. Rozhodl se stát knězem v arcidiecézi olomoucké, a proto nastoupil do olomouckého kněžského semináře. Po čtyřletém studiu na teologické fakultě v Olomouci přijal 5. července 1913 kněžské svěcení. Nebyl ustanoven do duchovní správy, ale na jeho žádost mu olomoucký pan arcibiskup umožnil začít 14. srpna 1913 noviciát v Tovaryšstvu Ježíšově na Velehradě. Dne 15. srpna 1915 složil na Velehradě první řeholní sliby. Po nich musel nastoupit do války jako polní kurát na italskou frontu. Ale po roce byl z vojny "vyreklamován" a stal se prefektem v konviktu při Arcibiskupském gymnáziu pražském v Bubenči. Začal studovat na univerzitě Karlově v Praze češtinu a němčinu, aby mohl být profesorem. Tuto aprobaci získal v roce 1923. Ještě než začal učit jako profesor, dokončil svou řeholní formaci třetí probací, kterou vykonal v Dziedzicích v Polsku.

Po návratu byl až do své smrti profesorem svých předmětů na bubenečském gymnáziu v Praze. Dne 2. února 1926 složil v Praze své poslední řeholní sliby. Školní prázdniny prožíval v kněžské apoštolské práci − zvláště rád vypomáhal na Svatém Hostýně v poutní službě kázáními, zpovídáním. Rád však věnoval někdy i část svých prázdnin cestování. Navštívil už jako diecézní bohoslovec Slovensko, jako jezuita Polsko, Jugoslávii, zvláště Chorvatsko a Slovinsko se zájmem o jejich písemnictví. Putoval do Dánska a na Island. Znal ovšem dobře i Rakousko, Itálii. Rád podnikal se studenty na závěr školního roku výlety − dvakrát s nimi putoval do Říma s prodlouženou cestou zpět přes Slovinsko a Chorvatsko. Kromě úkolu profesora byl také po určitý čas ředitelem gymnázia a od roku 1938 do své smrti byl rektorem bubenečské koleje. Z jeho kněžské činnosti se musíme zmínit i o službě v československém rozhlase, kde měl krátké duchovní promluvy na den.

Zvláštní pozornost musíme věnovat literární činnosti P. Jana Hrubého. Zájem o písemnictví v něm probudil ve vyšších třídách jeho gymnaziálních studií profesor František Nábělek, jeho profesor češtiny. Už jako bohoslovec se pokoušel o literární tvorbu. Své první články uveřejňoval v časopise "Náš domov" nebo v časopise bohoslovců "Muzeum", vydávaném v Brně. Zvláštní zájem projevoval od počátku o Slovany. Není divu, že docela jeho první články mají tyto názvy: "Spojení Slovanů v církvi katolické" nebo druhý "Bánsko-bystrický biskup Štefan Moyzes". V roce 1920 vydal v Brně "Dějiny úcty k Božskému Srdci Páně". Tato knížka vznikla z promluv pro studenty, které míval po několik roků právě na toto téma. V roce 1930 se stal redaktorem edice "Raná setba", v níž uveřejnil pod jménem Bohumil Podjesenický sbírku misijních povídek "Za hvězdou".

Nejzáslužnější práce P. Hrubého byly ovšem přesné a vybroušené překlady líbezných, ale zároveň i ušlechtile dobrodružných povídek pro mládež, islandského jezuity P. Jóna Svensona. Práce tohoto Islanďana jsou světové úrovně, dodnes přeložené už do třiceti jazyků evropských i asijských. S tímto spisovatelem si léta dopisoval. Když byl P. Svenson v Porýní v Německu po těžké operaci, tak jej tam P. Hrubý navštívil v nemocnici. V roce 1936 pozval P. Hrubý P. Svensona na návštěvu Československa. Uskutečnila se tentýž rok na dva měsíce v květnu a červnu. P. Svenson měl v té době řadu přednášek překládaných P. Hrubým na různých místech, kde jezuité působili v té době, nejvíce ovšem pro studenty v Bubenči. V roce 1937 navštívil P. Hrubý Dánsko a Island, aby poznal co nejdůkladněji Svensonovu rodnou zem a dějiště jeho povídek. P. Hrubý se stal nejlepším znalcem života a díla P. Svensona a těchto znalostí bylo použito i v jiných zemích v literatuře dánské, islandské, německé a anglické. P. Hrubý o tomto spisovateli napsal i rozsáhlé německé dílo, které čekalo na své vydání v cizině po válce. Nevím, zda se toto vydání vůbec uskutečnilo.

Než uvedu literární pozůstalost P. Jana Hrubého, ještě se sluší zmínit o jiné lásce P. Hrubého, a to k divadlu. Po několik roků řídil obětavě divadelní představení studentů v bubenečském ústavě. Pro zdar těchto představení všechno zařizoval. A nehrály se jen ledajaké kusy. Uskutečnilo se i představení např. Shakespearova Julia Caesara apod.

Vrstevníci, zvláště P. Josef Vraštil SJ, napsal o P. Hrubém do "Zpráv české provincie": "Pracoval pilně, v jednání byl milý. Jeho nápadná pomalost v mluvení a celém jednání byla vlastně známkou jeho nemoci, která v něm nenápadně dlouho hlodala." Propukla náhle a prudce. P. Hrubý byl hospitalizován v nemocnici Milosrdných bratří v Praze a byl tam zaopatřen svatými svátostmi. Nemoc se nelepšila, proto jej přivezli zpět do Bubenče. Denně byl posilován Chlebem živých po několik dní, až 26. května 1940 vydechl tiše naposled. Bylo to právě o Božím Těle a právě v okamžiku, kdy průvod se zastavil u oltáře zbudovaném ve vratech do bubenečské zahrady. Tělesné ostatky P. Hrubého byly pochovány na hřbitově v Praze-Bubenči, kde očekávají slavné vzkříšení.

Literární pozůstalost:
První větší dílo vyšlo v Brně, Občanská tiskárna, 1920: "Dějiny pobožnosti k Božskému Srdci Páně", 225 s. Druhé vydání vyšlo v roce 1922.
"Šťastná pouť životem od kolébky do hrobu" (ČAT-ČSl. akciové tiskárny Praha), 1933, 440 s. Vyšla ještě další dvě vydání. Čtvrté bylo připraveno do tisku, před smrtí ještě P. Hrubý pracoval na jeho korektuře. Nedokončil ji a nevím, zda k vydání čtvrtému došlo.

Z povídek P. Svensona SJ přeložil P. Hrubý tyto:
"Na Skipalonu", ČAT, Praha 1931, 218 s., druhé vydání 1936.
"Za slunných dní", Vyšehrad, Praha, 170 s.
"Nonni", Vyšehrad, Praha 1934, 212 s.
"Nonni a Manni", Vyšehrad, Praha 1934, 236 s.
"Jak Nonni došel štěstí", Vyšehrad, Praha 1935, 220 s., druhé vydání 1940.
"Z vlasti Nonniho", Vyšehrad, Praha 1935, 264 s.
"Člunem přes moře", Vyšehrad, Praha 1935, 194 s.
"Město na břehu mořském", Vyšehrad, Praha 1935, 235 s.
"Dobrodružství na ostrovech", Vyšehrad, Praha 1936.
"Nonni misionářem", Vyšehrad, Praha 1936, 272 s.
"Na koni mezi ledy a ohni", Vyšehrad, Praha 1936, 190 s.
"Ohňový ostrov", Vyšehrad, Praha 1936, 340 s.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 221−224.