P. František Krus

Narodil se v Dobré u Frýdku, tehdy rakouské části vratislavské diecéze, 28. června 1871. Pocházel ze šesti dětí. Otec domkař, ale přičinlivostí svou i manželky si zjednali vesnický obchod se smíšeným zbožím. V Dobré navštěvoval František obecnou školu, gymnázium studoval v Českém Těšíně. Po maturitě se přihlásil na teologii. Začal studovat v diecézním semináři ve Vratislavi (Breslau). Tehdejší arcibiskup vratislavský, kardinál Kopp, jej brzy po zjištění mimořádného nadání poslal, aby pokračoval ve studiu v Římě. Byl alumnem Germanika (papežského ústavu pro Němce) a studoval na papežské univerzitě Gregoriáně. Dne 28. října 1896 přijal kněžské svěcení a pokračoval dále ve studiu k doktorátu. V roce 1897 byl na Gregoriáně promován doktorem filosofie a téhož roku i doktorem teologie. Po návratu z Říma se stal kaplanem v Českém Těšíně a brzy nato kancléřem generálního vikariátu pro rakouskou část vratislavské diecéze. Po lidsku řečeno, otevírala se mu slibná kariéra. P. Krus však následoval Boží volání a vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova.

Dne 24. října 1900 začal ve Svatém Ondřeji v Rakousku dvouletý noviciát. Protože všechna studia vykonal na jezuitské univerzitě a zakončil je obojím doktorátem, po noviciátu zakončeném sliby 25. října 1902 nemusel už nic doplňovat, aby mohl být zařazen provinciálem rakouským do služby. První jeho služba kněze-jezuity byla v kněžském semináři v rakouském Klagenfurtu, kde byl spirituálem bohoslovců. V roce 1905 se habilitoval pro pedagogiku a homiletiku na jezuitské univerzitě v Innsbrucku. Brzy tam byl mimořádným i řádným profesorem. Kromě předmětů, pro které se habilitoval, přednášel často i filosofickou propedeutiku. Od roku 1910 vyučoval i katechetiku. V této době svého působení v Innsbrucku složil zde i svou slavnou profes čtyř slibů, a to 2. února 1912. V tomto období byl také nějaký čas redaktorem světově věhlasného časopisu Zeitschrift für katholische Theologie. Své učební obory si P. Krus stále také rozmnožoval podle svých nových zájmů. Tak učil i liturgiku a připravoval se učit i křesťanskou sociologii.

V roce 1919, když vznikla československá viceprovincie, se vrátil na pokyn otce provinciála Škarka do vlasti k práci v naší provincii. Nejprve ho bylo zapotřebí na rok jako spirituála bohoslovců v kněžském semináři v Litoměřicích. Dne 31. července 1920 do roku 1923 se stal superiorem u sv. Ignáce v Praze. Jako superior pečoval o duchovní správu řeholního kostela, ale zároveň byl ředitelem Mariánské družiny služebných dívek. Další rok si přibral ještě starost o Mariánskou družinu kněží a družinu učitelek. V roce 1922 zavedl a dával veřejné exercicie pro muže a ženy v kostele sv. Ignáce. Po celý týden byla večer každý den přednáška. V roce 1923 nastoupil v Brně v biskupském alumnátě, opět jako spirituál bohoslovců. Tuto službu konal po dva roky. Ve školním roce 1925−1926 byl nadále spirituálem bohoslovců, jenže v pražském arcibiskupském kněžském semináři. Od roku 1926 byl v Praze, zase u sv. Ignáce. Věnoval se pastoraci pražské periferie, redigoval časopis "Neděle". Z toho v letech 1933−1937 byl podruhé v této rezidenci superiorem.

Vraťme se blíž k jeho práci redaktora. Byla velmi úspěšná. Když začínal, byl náklad 66 tisíc výtisků. Náklad brzy vzrostl na 190 tisíc výtisků. K práci na pražské periferii, to je v okrajových předměstích Prahy, často i velmi chudých, pro duchovní práci, zvláště nedělní bohoslužby, získával spolupracovníky převážně z řad jezuitů, ponejvíce profesorů arcibiskupského bubenečského gymnázia. Zařizoval prozatímní kaple v různých domcích. Nebralo by konce, kdybychom chtěli vypisovat nebo rozvádět všechny námahy, oběti, cesty, porady, prosebné a děkovné dopisy. K tomu přednášky, kurz laických pomocníků pro tuto práci na periferii, vyjednávání a také trpká zklamání, která s tím byla spojená. K tomu si přibral i vydávání časopisu pro exerciční hnutí "Obrození". V letech 1936−1937 byl duchovním rádcem Sdružení katolické mládeže a redigoval časopis pro mládež "Dorost". Není divu, že spal málo, celý den stál u svého pultu, v tramvajích a autobusech četl nebo opravoval tiskové archy časopisů.

Od školního roku 1937−1938 až do školního roku 1940−1941 byl poslán představeným provincie do Benešova u Prahy, aby učil na řádovém filosofickém institutu jezuitské bohoslovce. Učil pedagogiku, sociologii, etiku. Vyučoval rád a až do poslední možnosti, i v době své nemoci. Dal se dovést na přednášku na vozíčku nebo si volal scholastiky do své světnice a z lůžka jim přednášel. Nemoc však pokračovala. Její obtíže snášel s podivuhodnou trpělivostí. Do poslední chvíle svým spolubratřím kněžím, zvláště mladým, cosi ze svých bohatých zkušeností předával. Srdeční slabosti podlehl 30. ledna 1941. Svou duši odevzdal svému Pánu a Stvořiteli. Jeho mrtvé tělo spolubratři pochovali na benešovském hřbitově v jezuitském hrobě.

Už z tohoto životopisu a z prací, které konal je jasné, že šlo o mimořádnou osobnost naší provincie. Vrstevníci jej cenili takto: "Jednou z nejvýznačnějších vlastností P. Kruse byla jeho píle a pracovitost. V podivném kontrastu s touto jeho energií byla i určitá slabost. Najednou něco zanechal. Tak ještě z Klagenfurtu odešel ke kartuziánům do noviciátu. Záhy se ukázalo, že vzhledem k svým tělesným silám nemá na takový život. Vrátil se k jezuitům. Náhle se vzdal v Innsbrucku redigování zmíněného teologického časopisu, ačkoliv jej vedl úspěšně. Stejně se to projevilo i ve velmi dobře jím vedené "Neděle" doma v Praze. Také se redigování nečekaně vzdal. Velmi rád se cítil jako vyučující mezi svými studenty. Jako profesor, jak v Innsbrucku, tak v Benešově byl velmi oceňován. Velice na něj vzpomínali vždy s velikou úctou i bohoslovci, pozdější kněží, jak v diecézi litoměřické, či brněnské nebo pražské, nebo i z Klagenfurtu, jako na citlivého spirituála − pomocníka v duchovní přípravě na cestě k oltáři."

Na závěr třeba uvést i literární činnost P. Františka Kruse SJ. Převážná část vydaných knih je z období jeho desetileté práce univerzitního profesora v Innsbrucku. Jeho stěžejním dílem je nepochybně kniha Pedagogische Grundfragen, česky "Základy pedagogiky", 450 s., vyšla v Innsbrucku, Rauch 1911.
Tam také vydal tyto knihy - uvádím názvy české:
"Škola homiletiky"
"Otázky vypracování kázání"
Spolu s P. Gattererem SJ: "Katechetika" a "Výchova k čistotě".

Česky vyšly tyto práce P. Kruse SJ:
"Dnešní pastorace", Jednota katolického duchovenstva, Brno 1927, 81 s.
Ročenka "Neděle", Praha 1934, 176 s.
Na pomoc velkému dílu − dvě brožury: "Životem", Hlučín 1929, brožura č. 63 − 31 s. a brožura č. 64 − 46 s.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 224−229.