P. František Krásenský

P. František Krásenský se narodil 15. srpna 1925 v Bystřici nad Pernštejnem. Při studiích na velehradském gymnáziu zaslechl volání k zasvěcenému životu a v roce 1942 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. První sliby složil 15. srpna 1944 na Velehradě. Filozofii studoval na Velehradě a v Brně a v Bohosudově dokončil středoškolská studia. Poté přešel do Prahy ke sv. Ignáci, odkud byl v dubnu 1950 internován v Bohosudově.

Tři následující roky prožil v PTP v Hájnikách u Zvolena. 15. srpna 1951 byl v Rajhradě biskupem Hnilicou tajně vysvěcen na kněze. Od roku 1954 pracoval ve slévárně ČKD v Praze. V roce 1974 začal dojíždět k bohoslužbám do Jáchymova a roku 1975 tam přesídlil nastálo a působil ve městě a v okolí až do své smrti, s výjimkou let 1990-1992, kdy byl rektorem a superiorem domu u sv. Ignáce v Praze. Úrazy, operace a těžkou nemoc v závěrečných letech života nesl statečně. Poslední mši svatou v jáchymovském kostele sloužil v neděli 13. února.

Otec František byl opravdovým dříčem, dělníkem na kamenitém Božím poli severozápadních Čech. S přispěním mnoha dárců a pomocníků a z velké části vlastníma rukama opravil několik kostelů a kaplí. V roce 1987 jej za záchranu kostela v Krásném Lese kardinál Tomášek jmenoval osobním arciděkanem jáchymovským. Znali jej věřící pacienti místních lázní a pamatovat na něj budou i hosté fary na Božím Daru, kterou opravil a spravoval. Udržoval živé kontakty s bývalými německými obyvateli regionu, kteří podporovali opravy kostelů. Po roce 1989 hostil setkání vězňů jáchymovských táborů nucených prací.

Po dlouhé těžké nemoci zesnul v Pánu klidně a odevzdaně doma na faře v Jáchymově dne 21. března 2005. Poslední rozloučení se konalo v kostele v Jáchymově ve čtvrtek 31. března za účasti otce biskupa Radkovského. Poté bylo jeho tělo uloženo na hřbitově Na Malvazinkách v Praze 5.

Portrét Františka Krásenského najdete v knize Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 712−717.