F. František Dvořák

Pocházel z menšího hospodářství na Českomoravské Vysočině, z Najdeku u Žďáru nad Sázavou. Po základní školské docházce pracoval doma v hospodářství. Když už měl 32 roků, zatoužil po službě Bohu v řeholním životě. Vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Po dvouletém noviciátě složil na Velehradě první svaté sliby roku 1893. I po noviciátě zůstal do roku 1899 na Velehradě. Jeho nejčastější prací v řádě byla starost o jídelnu. Působil v Trnavě, deset let v Praze u sv. Ignáce a opět na Velehradě. Na Svatém Hostýně byl za svůj život dvakrát vrátným a pracoval na pracích po domě. Jednou byl v Hradci Králové jako kostelník a v téže funkci také jeden rok v Praze.

Od roku 1934 až do dubna roku 1950, už ve vysokém stáří, dělal na Velehradě pomocníka v zahradě. To už nebyla vlastně práce; chodil, spíš se jen tak šoural po zahradě, v ruce malou motyčku na bambusové tyčce, a tam kopl a zase tam. Nebyla to práce, ale pomoc! Vykopnutá tráva zaschla a záhon byl čistý. Byl také velkým nepřítelem havěti, která ničila úrodu.

Měl něco přes 90 roků, když jej policie s ostatními vyvezla z Velehradu. Přesazení tak starého stromu a první dny lágrového života, které byly náročné i pro mladé a mladší, způsobily jeho smrt. Zemřel provázen péčí a modlitbou spolubratří, jak jen to bylo možné v lágru. Jeho pohřeb byl z bohosudovské kaple. Po mši svaté jsme jej mohli doprovodit jen k bráně. Za bránu směl jít jen pochovávající kněz. Bylo to dovoleno P. Pavlu Opavskému SJ. Ten tedy pochoval Fr. Dvořáka na společném pohřebišti bohosudovských jezuitů.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 307.