P. Vojtěch Ondřej

P. Vojtěch Ondřej se narodil 16. dubna 1924 v Luboměři v okrese Nový Jičín. Jako student velehradského gymnázia vstoupil 14. srpna 1941 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova v Benešově u Prahy a první řeholní sliby složil 15. srpna 1943 na Velehradě, kde také ještě během války prožil první dva roky studia filozofie. Po dalším roce studia v Brně pak do roku 1950 pracoval jako prefekt studentů gymnázia na Velehradě, odkud byl 14. dubna 1950 spolu s ostatními internován v Bohosudově.

Následující léta prožil v pracovních táborech PTP v Komárně, Hájnikách a Banské Bystrici a v letech 1955–1960 byl vězněn. Kněžské svěcení přijal tajně 17. srpna 1951 ve Zvolenu z rukou biskupa Hnilici. Po propuštění pracoval v civilních zaměstnáních jako dělník a údržbář. Od října 1968 si pak mohl v Innsbrucku během tří semestrů doplnit studia teologie a vykonat třetí probaci. V roce 1970 nastoupil do duchovní správy v olomoucké arcidiecézi a působil jako administrátor farností Moravské Prusy, Dubany, Bystročice, Klenovice na Hané a Čehovice. Poslední řeholní sliby složil 15. srpna 1971 ve Velkém Újezdě u Moravských Budějovic.

Po sametové revoluci se otec Vojtěch stal v roce 1992 členem obnovené jezuitské komunity na Velehradě. Na velehradském Marianu prožil i léta od odchodu na odpočinek v roce 2005, kdy byl postupně stále více odkázán na pomoc svých obětavých opatrovatelů. Poslední týdny strávil ve starostlivé péči sester sv. Cyrila a Metoděje. Pán si jej k sobě povolal v první hodině dne 7. října 2009, památky Panny Marie Růžencové. Poslední rozloučení se konalo v pondělí 12. října v bazilice na Velehradě. Po ní byly tělesné pozůstatky zemřelého uloženy na místním hřbitově. Na otce Vojtěcha vzpomínáme jako na obětavého a poctivého Božího služebníka, kterému nikdy nechyběl smysl pro humor.