P. Bohuslav Janíček

P. Bohuslav Janíček na narodil 19. ledna 1919 v Oboře u Boskovic. Při studiu na boskovickém gymnáziu měl pověst nejlepšího matematika, jaký se tam v těch letech vyskytoval. Bylo tedy přirozené, že po maturitě šel studovat tento obor na univerzitu v Brně. Ale v druhém roce přišla nacistická okupace a zavření vysokých škol. Janíček se brzy nato octl v noviciátě českých jezuitů na Velehradě, kam vstoupil 23. září 1940. Jeho bývalý profesor to komentoval: „Nejlepší matematik a zavře se do kláštera!" Po noviciátě Janíček vystudoval tříletou filozofii na řádovém učilišti na Velehradě. A těsně po válce tam zůstal jako prefekt u chlapců při nově otevřeném gymnáziu. Bylo však potřeba dokončit studium teologie a naskytla se vhodná příležitost v Holandsku v Maastrichtu. Tam byl také 22. srpna 1949 vysvěcen na kněze.

Otevřela se však otázka budoucnosti. Podle původního plánu se měl vrátit do vlasti a dokončit svou matematiku na univerzitě. Ale „vítězný únor“ tyto plány zhatil. Představení poslali pátera Janíčka do Kanady, aby tam dokončil, co je k jezuitské výchově zapotřebí, a pak aby se zapojil do učení matematiky v kanadských kolejích. Bylo to ovšem podle jeho srdce. Ale to matematické srdce ustoupilo pod jiným dojmem. Do Kanady začalo přijíždět mnoho krajanských uprchlíků, kteří byli jak ovce bez pastýře. A tak se z matematika stal pastýř. Vybudoval českou farnost v Montrealu, později vedle ní i dům pro české jezuity-spolupracovníky. Byla by to dlouhá řádka jmen a činností, kterou vykonal k zařazení krajanů do nové vlasti. Dne 2. února 1957 složil v Montrealu také své poslední sliby.

Otevřela se však otázka budoucnosti. Podle původního plánu se měl vrátit do vlasti a dokončit svou matematiku na universitě. Ale „vítězný únor“ tyto plány zhatil. Představení poslali pátera Janíčka do Kanady, aby tam dokončil, co je k jezuitské výchově zapotřebí a pak aby se zapojil do učení matematiky v kanadských kolejích. Bylo to ovšem podle jeho srdce. Ale to matematické srdce ustoupilo pod jiným dojmem. Do Kanady začalo přijíždět mnoho krajanských uprchlíků, kteří byli jak ovce bez pastýře. A tak se z matematika stal pastýř. Vybudoval českou farnost v Montrealu, později vedle ní i dům pro české jezuity-spolupracovníky. Byla by to dlouhá řádka jmen a činností, kterou vykonal k zařazení krajanů do nové vlasti.

Ale jeho oči viděly i dále. Krajané založili rodiny a z rodin vycházely děti. Budou české či anglické či francouzské? Nevěděli to ani ony ani jejich rodiče. A tak páter Janíček dostal ideu vybudovat český letní tábor v lesích s jménem Hostýn. Lehko se řekne vybudovat, ale bylo potřeba většinu ruční práce udělat sami. A tak se z matematika a duchovního vyvinul pracovník všeho druhu. Ale tábor se podařil: krásné místo, velký pozemek, kaple.

Bylo teď potřeba vyvinout další obor: duchovní a dělník se stal pedagogem pro vícero generací české mládeže. Byl pověstný svými originálními metodami i zvláštním úspěchem téměř až do skutečného stáří. Naposledy oslavil v táboře padesát let svého kněžství roku 1999, za velké účasti bývalých návštěvníků a farníků. To poslední slovo je ovšem v širokém smyslu, protože jeho farnost byla od Montrealu až po Otavu a ještě v 77 letech ji objížděl autem.

Poslední léta byla jeho činnost stále umírněnější, nejdříve kvůli bolestem v nohách a nakonec pro leukemii, na kterou zemřel v nemocnici v Montrealu 7. září 2002. Pohřben byl 11. září v Guelfu v kanadské provincii Ontario.

Portrét Bohuslava Janíčka najdete v knize Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 700−703.