P. Martin Nosek

P. Martin se narodil v Prušánkách u Hodonína. Po obecné škole v rodišti studoval gymnázium v Břeclavi. Maturoval s vyznamenáním. Po maturitě se rozhodl pro kněžství a přihlásil se do brněnského alumnátu. Ale po prvním roce bohosloví se v roce 1936 rozhodl vstoupit do kláštera. Vybral si Tovaryšstvo Ježíšovo. Byl přijat a začal noviciát 1. října 1936 v Benešově.

Za dva roky, když složil své první řeholní sliby, přešel v Benešově jen do komunity scholastiků a v letech 1938−1941 absolvoval řádem předepsaná filosofická studia. Když skončil tato studia, byl poslán do Prahy na provinční Teologický ústav, zřízený pro čas války u sv. Ignáce (po zabrání rezidence nacisty se přestěhoval tento ústav na Strahov). V roce 1944 byl vysvěcen na podjáhna a jáhna a měl být tentýž rok vysvěcen na kněze.

V červnu 1944 byl s ostatními bohoslovci a s některými kněžími zatčen nacisty, odsouzen "Sondergerichtem" v Praze a pak dopraven do Terezína. Už v této době došlo u otce k výraznému poškození zraku − oční sítnice.

V roce 1945 se vrátil P. Martin s ostatními z Terezína a byl dne 29. června 1945 vysvěcen na kněze u sv. Ignáce. Jako kněz konal čtvrtý rok teologie v Anglii, v Heythroph College. V roce 1946−1947 vykonal třetí probaci v Paray le Monial ve Francii. Po návratu v roce 1947 byl poslán do Opavy, kde velice blahodárně působil.

Otec Nosek byl povahy otevřené, pravdivé a důsledné. Byl zcela nekompromisní, někdy bohužel neústupný, až tvrdý. Jeho postoje po roce 1948 byly tak přímočaré, že byl prvním, který byl v provincii zatčen a odsouzen na 7 roků. V době vyšetřovací vazby s ním bylo tak nelidsky zacházeno, že oslepl na jedno oko úplně. I druhé oko sláblo stále více. Trest si odpykával převážně ve Valdicích, kde dral peří a dělal "konopu" − to znamená provázky na vázání snopů. Po odpykání celého trestu byl z Valdic roku 1956 propuštěn. Šel ke své sestře do Brna. Byl invalidní, takže nemusel pracovat.

Vždy na nějaký čas odjížděl do Opavy ke svým známým. V roce 1969 vydatně pomáhal na Velehradě v jubilejním roce sv. Cyrila zpovídáním, ale i promluvami. Měl v těchto letech i několik kurzů exercicií pro řeholní sestry. Byl vždy velice dobře připraven. Mluvil přesvědčivě. Jediná nevýhoda byla, že špatně viděl. Neviděl na své posluchače, sám úplně ponořen do sebe mluvil dlouho. Byl bojovníkem a do čeho se pustil, to chtěl vždy přivést až ke konci. V něčem to bylo dobré, v něčem také ne, protože snadno narážel. Mnohým lidem se stal jeho způsob přílišných návštěv dost neúnosný, a tak bylo otci Noskovi nejprve P. Šilhanem a potom i mnou, doporučeno, aby šel na Moravec, kde by měl o sebe postaráno. Nějaký čas zastupoval P. Vítka na Mitrově v domově důchodců službou řeholním sestrám. Poslední rok před smrtí už byl otec Martin vícekrát v nemocnici nebo často polehával doma. Z nemocnice v Novém Městě pobyl také nějaký čas na Buchtově kopci u Sněžného. Zemřel 29. října 1985 na Moravci. Pohřeb měl také na Moravci za velké účasti nejen jeho rodáků z Prušánek, ale i věřících z Opavy.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 524−525.