P. Bohumil Plaček

P. Bohumil Plaček se narodil 21. října 1911 v malé obci Blanná nedaleko Moravských Budějovic. Roku 1926 začal studovat na jezuitském gymnáziu na Velehradě, kde pak 14. srpna 1931 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1935 ukončil v Praze-Bubenči středoškolská studia a zahájil studium filozofie v Innsbrucku (1935−1938). Studium teologie absolvoval v letech 1938−1942 v severoitalském Chieri, kde byl také 15. července 1941 vysvěcen na kněze. Svou řádovou formaci dovršil v letech 1942−1943 ve Florencii a slavné sliby složil 15. srpna 1948 v Praze.

V těžkých válečných letech zůstal ještě v Itálii a tři roky konal službu ministra domu v Terstu. Domů se vrátil až v roce 1946. Po krátkém kaplanování na Velehradě se 15. srpna 1946 stal superiorem komunity a rektorem kostela sv. Ignáce v Praze, a to až do tzv. Akce K v noci z 13. na 14. dubna 1950, po které nastala doba zkoušky: deset let internačních pracovních táborů Bohosudov, Osek, Želiv a Králíky; v roce 1960 zatčení a odsouzení na čtyři roky, dva roky vězení ve Valdicích a pak až do roku 1968 práce lesního dělníka v Blanné. Současně mu však bylo dovoleno vykonávat "po práci" duchovní službu u řeholních sester v ústavu sociální péče v Hostimi.

V době Pražského jara se mohl po osmnácti letech vrátit k přerušené práci u sv. Ignáce v Praze jako rektor kostela. Roku 1975 však musel své místo opustit podruhé − tentokrát byl poslán do důchodu. V osmdesátých letech pak ještě vypomáhal v duchovní správě u sv. Pankráce v Praze.

V roce 1990, po obnově řeholního života u nás, se stal členem pražské komunity Tovaryšstva Ježíšova a jejím spirituálem. Zemřel 21. ledna 2001 v Praze. Pohřeb se konal 29. ledna 2001 z kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí.

Portrét Bohumila Plačka najdete v knize Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 677−681.