Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 25. 7. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. František Jedlička

Datum narození:1.10.1922
Datum vstupu do řádu:  24.6.1942
Datum úmrtí:5.10.1985

P. Jedlička se narodil v Hrabství u Bílovce na severní Moravě. Navštěvoval v Bílovci obecnou školu a dvě třídy měšťanky. Potom odešel na Velehrad do apoštolské školy. V letech 1935 - 1940 udělal 5 tříd gymnázia (2.-6.). Potom jel dokončit studia do Prahy. Maturoval v Praze na Jiráskově gymnáziu. Brzy po maturitě nastoupil do noviciátu na Velehradě. Ale již na podzim téhož roku byl odveden na práci do Říše.

V r. 1945, když se vrátil z Říše pokračoval v noviciátě na Velehradě a složil sliby. Od školního roku 1946 - 1947 studoval filosofii nejprve v Brně, pak v Děčíně, kde filosofii skončil v r. 1949. Hned po ukončení byl poslán na teologii na Slovensko do Trnavy. Tam byl zajištěn 13. dubna 1950 a skončil v lágru v Podolinci.

5. září narukoval s ostatními vojnou povinnými, k PTP do Sv. Dobrotivé. Jemu i několika dalším se podařilo dostat se na dovolenou na Slovensko už 19. 11. 1950 a byl v Rožňavě vysvěcen na kněze. Po skončení vojny přišel k rodičům do Bílovce u Ostravy. Tam byl zaměstnán v civilním zaměstnání až do zatčení 24. 9. 1959.

Ve vazbě byl až do 7. 3. 1960, kdy byl odsouzen na 9 roků. Prokurátor se některým, i jemu, odvolal. V červnu se konal druhý soud (výjezdní - Nejvyššího Soudu z Prahy - v Ostravě), trest mu byl potvrzen. Tím se však otec Jedlička nedostal na amnestii v r. 1960, ale až v r. 1962, a to z Valdic, kde byl brusičem skla.

Z vězení se opět vrátil ke své rodině do Bílovce a byl tam zaměstnán v civilním zaměstnání.

Až v roce 1968 dostal státní souhlas, když jej O. provinciál Šilhan nabídl litoměřické diecézi. Byl ustanoven ve Smržovce a spravoval ještě dvě farnosti v okolí; sloužil také slovenským Anglickým pannám, které působily v ústavě mentálně postižených dětí v Maxově.

Zdědil vyhořelý kostel (Santiniho stavba) na Smržovce. Zřídil hned po svém příchodu na faře ze dvou pokojů kapli, která menšímu zájmu v pohraničí stačila. 30 - 50 lidí tvořilo snadněji liturgické společenství. Opravil dva kostely, které spravoval excurrendo. Na Smržovce mohl opravit kostel jen zvenku (na víc nedostal peníze). Přáním státu bylo zachovat jen krajinnou scenérii, k níž Santiniho kostel neodmyslitelně patřil.

Podle všech těchto jeho prací se zdálo, že jeho zdraví a houževnatost je takřka bez mezí. Avšak najednou se začalo projevovat jakési ochrnutí. Napřed ochrnula jedna ruka. Pak nemohl mluvit. Hospitalizace a léčení nepomohly. Musel odejít z duchovní služby do důchodu. Nějaký čas žil ještě v Jablonci nad Nisou v bytě své invalidní sestry, který jí tam připravil, aby nezůstala zcela bez zajištění, kdyby se s ním něco stalo. Nemyslel tehdy zrovna na smrt, spíš na možný zásah policie proti kněžím nebo jezuitům. Jeho invalidní sestra ovšem brzy nestačila na všechnu péči, kterou O. Jedlička v nemoci potřeboval. Navrhoval jsem už tehdy, že by měl jít na Moravec. Vložila se do toho jiná ze sester P. Jedličky, která byla vdovou. Nabídla se, že jej bude opatrovat. Podmínku měla, aby se dostali blíž k jejímu bydlišti. Otec Jedlička se ovšem k tomu také klonil (to byl ještě schopen něco, byť i těžce, napsáním na stroji sdělit). Dali inzerát, že vymění byt v Jablonci nad Nisou za Bílovec. To připadalo všem nemožné. Ale do tří týdnů dostali nabídku. Sám jsem to považoval za Boží záměr, aby O. Jedlička byl v Bílovci. Došlo ke stěhování. Zpočátku se zdálo, že to bude dobré. Několikrát v neděli došel Otec (za pomoci) do kostela a sedě vedle oltáře koncelebroval s p. farářem. Jeho zbožnost byla vždy příkladná, takže to celé farnosti sloužilo k posvěcení. Ale za nedlouhý čas ani to nebylo možné. Už k němu jen docházel p. farář skoro denně se svatým přijímáním. Horší bylo, že O. Jedlička začal i padat. Zdvihnout jej z podlahy bylo dvěma slabým ženám velmi obtížné (vlastně jedné, protože ta druhá byla invalidní a mnoho síly neměla). A tak sestry P. Jedličky samy naznaly, že to tak není možné. Rozhodli jsme se tedy znovu pro Moravec. Tentokrát už to bylo přání i jeho sester.

A tak otec Jedlička žil posledního půl roku před smrtí na Moravci. Obětavá řeholní sestra Eufrozina jej denně připravila na vozíček a Br. Sucháček jej odvezl do kaple. Byl aspoň na mši svaté a u sv. přijímání. Stav se zhoršoval. Den po svém svátku vydechl naposled. Pohřeb měl z kostela na moravecký hřbitov.


Náš tip

Teologie stvoření

Reflexe o ekologii

Robert Murray

Anglický jezuita Robert Murray (1925), proslulý biblista, profesor patrologie a znalec syrských otců na Heythrop College v Londýně, také osobní přítel J. R. R. Tolkiena, promýšlí dílo stvoření v souvislosti s dobře „uspořádaným domem“ lidských vztahů: s ekologií živého srdce. Životní prostředí, jak je teolog pojímá, poukazuje na zakotvenost ve vztazích Stvořitele...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Odloučení od víry
Za naše bratry, kteří se víře odcizili, aby i skrze naši modlitbu a evangelní svědectví mohli znovu objevit blízkost milosrdného Pána a krásu křesťanského života.
Národní úmysl: O sílu k hlásání evangelia, protože mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy plynoucích z přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, které je přijímá, bez horizontů a smyslu života (EG, č. 49).
více »

Nejbližší akce

Živé kameny na Svatojakubské cestě


Koncert k výročí úmrtí sv. Petra Kanisia


Živé kameny v Santiagu de Compostela


Gotické katedrály ve Francii


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro pedagogy a katechety


Ignaciánské exercicie


Ignaciánské exercicie


více »

Kalendárium

Smrt sv. Ignáce


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil