P. Josef Bilík

P. Josef Bilík se narodil 8. března 1915 v Boršicích. Na Velehradě vstoupil 14. srpna 1932 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Studoval v Holandsku a pak v Praze. Byl vězněn na Pankráci a v Terezíně. Kněžské svěcení přijal 29. června 1945. Po dokončení studií v Anglii působil jako kněz v řeholní komunitě v Brně a na tamní Masarykově univerzitě se připravoval na dráhu gymnaziálního profesora v oboru dějepis-zeměpis. Po likvidaci klášterů roku 1950 nemohl studia dokončit, i když jim měl před druhou státní zkouškou. Pět let byl internován v Bohosudově, Oseku u Duchcova a Želivi.

Po propuštění z internace pracoval v duchcovských sklárnách. Souhlas pro duchovní správu získal až roku 1980, kdy už byl čtyři roky v důchodě. Působil ve Vážanech a v Ořechově jako výpomocný kněz farnosti Polešovice; působil v pastoraci a vyučoval náboženství. Zemřel 14. března 1997 v Uherském Hradišti. Pohřeb se konal 22. března na Velehradě.

Portrét Josefa Bilíka najdete v knize Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 650−652.