P. Vladimír Čáp

P. Vladimír Čáp se narodil 13. března 1914 v Nové Dědině (okr. Kroměříž). Po absolvování obecné a měšťanské školy studoval na státních učitelském ústavu, kde v roce 1933 získal prozatímní způsobilost k vyučování na obecných školách, a v tomtéž roce nastoupil do školských služeb na Slovensku.

Do Tovaryšstva Ježíšova byl přijat v roce 1943. Protože však v tomto roce nedosáhl vyvázání z učitelské služby, musel čekat a do noviciátu na Velehradě nastoupil až 14. srpna 1945. V roce 1948 začal filozofická studia v Děčíně, která násilně ukončily události Akce K 12. až 13. dubna 1950. Až do srpna 1954 následovala internace v Bohosudově, Oseku, Duchcově a Želivi. Pak pracoval jako údržbář v Nezamyslicích. Dne 12. října 1959 byl zatčen a obviněn z velezrady. V Ostravě byl odsouzen k deseti letům odnětí svobody; ve Rtyni působil jako horník a ve Valdidích jako pomocný dělník a brusič skla. Onemocněl tam silikózou, bronchitidou a astmatem.

Kněžské svěcení přijal 19. listopadu 1965 v Praze od Mons. Štěpána Trochty. Od května 1969 pak mohl působit v duchovní službě většinou u řeholních sester a vypomáhat ve farnostech. Zemřel 27. prosince 1995 v nemocnici v Dačicích. Poslední rozloučení se konalo 3. ledna 1996 ve Velkém Újezdě. Pohřeb se konal následujícího dne v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně, kde bylo jeho tělo uloženo v tamní kryptě. Jednalo se o první pohřeb na tomto místě po více než dvě stě letech.

Portrét Vladimíra Čápa najdete v knize Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 638−642.