P. Felix Stejskal

P. Stejskal se narodil v Tuchomyšli (Schönfeld) u Ústí nad Labem. Obecnou školu navštěvoval pět let v Bílině, gymnázium v nedalekém Bohosudově (Mariaschein). Byl německé národnosti. V březnu roku 1918 musel jako osmnáctiletý student narukovat na vojnu. Potom byl asi půl roku v zajetí v Jablonci nad Nisou a teprve potom se vrátil do školních lavic. Toto přerušení nemělo vliv na to, aby mohl na bohosudovském gymnáziu po osmi letech maturovat. Po maturitě se přihlásil do Tovaryšstva Ježíšova. Byl poslán do noviciátu v Trnavě. Po krátkém čase přešel pro jazykové potíže do noviciátu v Innsbrucku, kde potom 25. prosince 1922 složil sliby. V letech 1922−1925 studoval v Innsbrucku filosofii. Rok po filosofii byl vychovatelem v německém konviktu v Bohosudově a dva roky v českém konviktu při arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči.

Potom se vrátil opět do Innsbrucku, aby tam v letech 1928−1932 studoval na univerzitě teologii. Dne 26. července 1931 byl v Innsbrucku vysvěcen na kněze. Po skončené teologii zůstal ještě rok v Rakousku, jen se přestěhoval do Svatého Ondřeje (Sankt Andrä) v Korutanech, aby si vykonal třetí probaci.

Po návratu v roce 1933 se stal v Praze-Bubenči generálním prefektem a byl jím až do roku 1939. V roce 1939 se nastěhoval v Praze do rezidence k sv. Ignáci a byl tam až do roku 1947 nepřetržitě v různých funkcích: 5 let operářem, rok vicesuperiorem (místo zatčeného P. Vlka) a znovu operářem. Po všechna léta byl P. Stejskal zvláště horlivým zpovědníkem. Na rok odešel v roce 1947 do Bohosudova a byl tam generálním prefektem. V roce 1948 se vrátil do Prahy ke sv. Ignáci. Byl ministrem, prokurátorem a knihovníkem.

V roce 1949 byl zatčen StB a držen až do 8. února 1951 ve vazbě. Nebyl však ani souzen, ani propuštěn na svobodu. Z vězení byl odvezen do Želiva do lágru pro řeholníky. Tam byl až do konce existence Želiva v roce 1956. Pak byl na Králíkách zase až do konce existence tohoto lágru, tj. do konce roku 1960. Teprve potom se dostal na svobodu, i když ne ke kněžské práci.

Delší dobu žil v Rožnově pod Radhoštěm a než šel do důchodu, byl tam také zaměstnán. Žil tam nějaký čas i na důchodě, ale velice toužil vrátit se do Prahy. Výměnou získal byt v Praze, nejprve na Staroměstském náměstí a potom v Bubenči blízko bubenečského hřbitova. Tam se také o naše hroby staral společně se slečnou Jacíkovou, která mu věrně posluhovala.

Když zemřel, byl po mši svaté u sv. Ignáce pohřben v Bubenči. Pochovával jej pan kanovník P. Jan Lebeda, generální vikář v zastoupení otce kardinála.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 520−521.