P. Josef Just

P. Just byl vždy členem rakouské provincie. Vstoupil kdysi do rakouské provincie a v ní také zůstal, i když vznikla provincie československá. Byl rodem z Čech, z Broumova, i když národnosti německé. Po studiích však byla jeho činnost a práce vždy v naší provincii, a tak se sluší, abychom vzpomněli i tohoto milého otce.

Ve svém rodišti v Broumově chodil nejprve do obecné školy, pak tam v letech 1906−1914 vystudoval gymnázium. Dne 7. září 1914 začal svůj noviciát ve Vídni. V Innsbrucku pokračoval ve filosofii, kterou skončil v roce 1919. Tři roky zůstal v Rakousku v Linci jako vychovatel na tamním gymnáziu. V letech 1922−1926 studoval teologii na jezuitské univerzitě v Innsbrucku. Tam byl také 26. července 1925 vysvěcen na kněze.

Teprve v roce 1926 se vrátil do rodných Čech. Byl poslán svou rakouskou provincií na studia latiny a řečtiny na univerzitu v Praze. Bydlil v Praze u sv. Ignáce. Po dosažení profesury vykonal třetí probaci opět ve své provincii, a to ve Svatém Ondřeji (Sankt Andrä) v Korutanech. Bohosudovské gymnázium nemělo dostatek profesorů německé národnosti, kteří by byli členy české provincie. Bylo třeba získávat posily. Byly buď z provincií německých nebo z rakouské, naší provincii na určitou dobu aplikovány, tj. propůjčeny.

P. Just vyučoval v Bohosudově jen ve školním roce 1932−1933. Když v roce 1933 vznikl v Děčíně samostatný noviciát (na zkoušku) pro členy české provincie německé národnosti, stal se tam P. Just magistrem noviců.

Experiment tohoto německého noviciátu se neosvědčil. Proto do Děčína do nové budovy přišli i novicové čeští z Velehradu, ale po dalším roce byl noviciát přestěhován z Děčína do Benešova. Po své práci novicmistra v Děčíně se P. Just vrátil do Bohosudova. Opět učil studenty latinu a řečtinu.

V roce 1939 nacisti provoz bohosudovského gymnázia zakázali. P. Just zůstal však v Bohosudově a byl po dva roky katechetou na školách. V letech 1941−1947 byl operářem v Podmoklech. Aby mohl učit na českém gymnáziu v Bohosudově, musel mít státní zkoušku z češtiny. Proto byl ve školním roce 1947−1948 v Praze u sv. Ignáce a vykonal tato doplňková studia. V roce 1948−1949 už po vykonané státní zkoušce z češtiny byl profesorem latiny na českém gymnáziu v Bohosudově. V roce 1949 byl však zatčen a odsouzen komunistickým režimem pro pobuřování na dva roky do vězení. Když byl propuštěn, byl jako P. Raška v litoměřické diecézi jako duchovní správce farnosti.

Po určitém čase žádal o vystěhovalecký pas, aby mohl odejít do své vlastní provincie, do Rakouska. Bylo mu vyhověno. Kdy přesně odejel, není dnes možné zjistit. Z Rakouska některým členům provincie psával. Mně také, a to z Lince. V Linci zemřel a byl tam pochován.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 517−518.