F. Jan Pluskal

Fr. Pluskal se narodil v nemocnici v Olomouci − Nové ulici. Jinak jeho rodina bydlela a on sám prožíval své dětství a mládí v Dolanech, pod ochranou Panny Marie Svatokopecké; Dolany leží na úpatí Svatého Kopečku. V Dolanech vychodil obecnou školu i měšťanku. V nedaleké Toveři se vyučil bednářem. Po vyučení pracoval v této profesi až do vojny a nějaký čas také po vykonání vojenské služby. Zatoužil obětovat se Pánu a už od počátku v něm byla myšlenka na misie. Možná, že podnětem byla i okolnost, že jeho rodná sestra, která se stala řeholnicí Sester Neposkvrněného Početí Panny Marie v Přerově na Šířavě, byla určena do misií v Nové Guinei, kam ještě s několika sestrami odjela.

Po kandidatuře začal na Velehradě 8. července 1933 noviciát a za dva roky složil věčné sliby řeholního bratra v Tovaryšstvu Ježíšově. V roce 1935−1936 byl kuchařem v Bohosudově. Potom byl 5 roků u sv. Ignáce v Praze; nejprve jako kuchař, potom jako vrátný, infirmář, správce skladu šatstva a pomocník redaktora časopisu (neuvádí se kterého). K těmto pracím je připojena ještě poznámka: "Připravuje se pro misie v Číně." Přihlásil se do misií za provincialátu P. Restela, když tento určil několik kněží do přípravy na misie v zahraničí. V roce 1947 byl dispozicí určen na Velehrad k práci kuchaře. Sbíral všechny možné zkušenosti, které by mu mohly jednou v misiích přijít vhod.

V roce 1943 byl poslán do Hradce Králové a pracoval tam jako kuchař, vrátný a také infirmář. Tam zůstal až do dispozice v roce 1948. Tou se dostal zase jako kuchař ke sv. Ignáci v Praze. Po roce přišel opět na Velehrad jako kuchař. V dubnu 1950 byl internován s ostatními v Bohosudově. V Bohosudově a v Oseku pracoval v kuchyni. Z Oseka byl poslán na Klíčavu na přehradu spolu s ostatními bratřími mladšího věku.

Po propuštění z lágru pracoval v Praze a v roce 1968, když se naši mohli vrátit do Hradce Králové, byl tam s nimi poslán také Fr. Pluskal jako jediný bratr. Vařil, staral se o domácnost a ještě také o kostel na Pražském předměstí. Nakonec zůstal jen s P. Nevtípilem na delší dobu, vlastně až do své smrti. P. Nevtípilovi byl velmi vydatným pomocníkem a byl velmi oblíbený i mezi věřícími v Hradci Králové. V posledním čase míval potíže srdeční. Dne 22. ledna jej P. Nevtípil našel ráno v posteli mrtvého. Usnul v Pánu. Pochován byl za účasti mnoha spolubratří na Pouchově do dvojhrobu, kde byli pochování P. Schmidt a P. Řehoř.

Fr. Pluskal byl velmi pilný, svědomitý a poslušný bratr. Když byl v Hradci Králové, udělil jsem mu služby lektora a akolyty. Svědomitě i tuto službu vykonával zvláště podáváním sv. přijímání o nedělích a svátcích. I tak tedy pomáhal P. Nevtípilovi, se kterým vytvořil horlivou apoštolskou dvojici. I díky jemu a jeho pohostinnosti (snadno vždycky všechno stačil připravit) se mohlo v Hradci na faře na Kydlinovské i několikrát uskutečnit setkání spolubratří, v prostředí vpravdě vlídném a bratrském.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 507−508.