F. František Vaculík

Fr. Vaculík se narodil ve Véskách u Uh. Hradiště. Ve Véskách chodil do obecné školy. Začal se učit obuvníkem nejprve ve Véskách a potom v Kunovicích. V Kunovicích také 2 roky navštěvoval pokračovací školu. Toto řemeslo vykonával jako tovaryš, než vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. Kandidaturu prožil na Velehradě. Noviciát začal v roce 1934 v Děčíně už jako třicetiletý. Po roce se celý noviciát přestěhoval do Benešova u Prahy. Tam 1. října 1936 složil své první řeholní sliby a zasvětil se na celý život Pánu. Zůstal v Benešově i po noviciátě asi půl roku a pracoval po domě.

Potom byl půl roku u sv. Ignáce pomocníkem kostelníka. Skoro rok a půl byl kostelníkem v Opavě, a to až do prosince roku 1938. Od Nového roku 1939 byl na Velehradě a pracoval tam šest a půl roku jako vedoucí prádelny. Ale i nadále až do srpna roku 1947 zůstal na Velehradě, ale byl kostelníkem v bazilice. V letech 1947−1950, a to až do zajištění 13. dubna 1950, byl kostelníkem v Hradci Králové. Odtud byl převezen do lágru v Bohosudově. Internován byl v Bohosudově, Oseku a Králíkách. Dne 9. října 1956 byl poslán z Králík na Moravec, kde žil až do smrti.

Na Moravci horlivě přisluhoval při mších svatých a staral se o liturgii. Vedl vždy čilou a milou korespondenci se všemi spolubratřími. Měl ve svém pokoji krejčovský šicí stroj a leccos opravoval. Po roce 1969 se mnoho našich dostalo do duchovní správy a Fr. Vaculík si umínil, že každému z našich ušije od každé barvy jedno roucho. Pak to rozšířil na všechny, kteří jsou bez souhlasu, aby se mohli ke mši svaté doma také důstojně obléci. Roucha, která šil, nebyla nijak zvlášť zdobená. Byla jen doplněna pásem z brokátu. To byla jediná ozdoba. Mnozí přišli do farností v pohraničí, kde mnoho věcí bylo v nepořádku, zvláště mešní roucha. Těm přišla mešní roucha obzvlášť vhod. Dalo se těžko uvěřit tomu, že Fr. Vaculík není vyučen krejčím, ale obuvníkem. Tak pěknou krejčovskou práci uměl udělat. Látku sháněl někdy tak, že ji sám nakupoval, nebo mu ji kupoval Fr. Sucháček podle vzoru. Nebo jsem mu ji kupoval já, zvláště když právě někde v dosažitelné blízkosti Moravce nic nebylo. Jednou jsme to jen tak počítali − našil přes 800 mešních rouch. Také ušil sem tam i nějakou albu. Tedy píle veliká.

Bydlel s Fr. Náplavou v rohové světnici v prvním poschodí. Tam buď klapal stroj Fr. Náplavy, nebo běžel šicí stroj Fr. Vaculíka, nebo obojí. A když přišly nějaké návštěvy z našich na Moravec, tak setkání k rekreaci bylo také tam. Fr. Vaculík si velice přál být pohřben doma v Sadech u Uherského Hradiště. Všechno si dopředu zamluvil a zařídil se svým bratrem. Tedy pohřeb byl v Sadech a tam očekává těla vzkříšení.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 506−507.