Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 28. 5. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Alois Raška

Datum narození:1.6.1910
Datum vstupu do řádu:  14.8.1928
Datum úmrtí:9.5.1983

Narodil se na Hané, blízko Přerova v Troubkách. Obecnou školu vychodil v rodišti. Dvě měšťanky navštěvoval v Tovačově. Roku 1924 přišel na gymnázium na Velehrad. Nastoupil do sekundy a po sextě v roce 1928 vstoupil na Velehradě do noviciátu. Po prvních slibech 15.8.1930 odešel na rok do Prahy - Bubenče a 24.6.1931 tam složil maturitu. Po maturitě byl poslán do Polska, do Krakowa, aby studoval filosofii na řádovém Institutu. Po těchto studiích byl dva roky prefektem a učil na velehradském gymnáziu. Rok byl vychovatelem v Praze - Bubenči. Roku 1937 odjel do Belgie do Marneffe, kde studoval na Teologickém institutu pro utečené Španěly. Druhý rok však byl poslán do Holandska do Valkenburgu. Ani tam ještě nezůstal. Třetí a čtvrtý ročník vystudoval v Lovani v Belgii. Tam byl po třetím roce 22.9.1940 vysvěcen na kněze. Po skončení teologie v r. 1941 se přestěhoval v Belgii do Tronchiennes a vykonal si třetí probaci. Nemohl se už potom vrátit domů. Spolu s P. Mikuláškem, jako "Němci" byli internováni a s armádou ustupující před nacisty se dostali do Francie. Po vysvětlení omylu P. Raška potom na pařížské univerzitě studoval profesuru chemie a přírodopisu. Po válce se vrátil do Prahy a dva roky na Karlově univerzitě pokračoval ve studiu a stal se profesorem. Začal potom v roce 1947 vyučovat na gymnáziu bohosudovském, a to až do roku 1949, kdy byl StB zatčen.

Byl ve vazbě v Ústí nad Labem a tam také odsouzen pro pobuřování (čtení a rozšiřování pastýřského listu a dekretu o exkomunikaci tzv. Katolické akce). Byl odsouzen k trestu tuhého vězení na dva roky nepodmíněně, k peněžitému trestu v částce 10.000 Kčs a ke konfiskaci poloviny jmění. Trest si plně odpykal na Mírově, ve Valdicích a krátce v Mladé Boleslavi, odkud byl propuštěn. Tehdy ještě kněží, kteří se dostali na svobodu mohli být ustanoveni do duchovní správy. Tak byl O. Raška ustanoven do Jesenice u Rakovníka. To bylo v litoměřické diecézi. Pohraničí se vším všudy. Malý zájem o věci Boží, o kostel a mši svatou. Dokud byl O. Raška schopný, vlastnoručně opravoval co se dalo, jak na kostele v Jesenici, tak i v okolí, kde mu bylo svěřeno několik kostelů. Žil v Jesenici jako poustevník, velice skromně. Když onemocněl, musel být hospitalizován v nemocnici v Rakovníku. Nejprve na interně, potom v nemocnici pro dlouhodobě ležící, kde skonal. Byl pohřben v Rakovníku do kněžského hrobu.

Za zmínku stojí kuriózní událost při pohřbu: V té době už StB zaznamenala, že kněžské pohřby, i řeholníků, jsou navštěvovány mnoha kněžími i věřícími. Každého takového pohřbu se zúčastnili bezpečně i lidé, kteří se "nenápadně" pohybovali mezi věřícími a kněžími s nataženýma ušima. Všechno se přesně evidovalo. Zde v Rakovníku měl na to okresní tajemník a StB přísnější metr. Především na všech příjezdech se dělaly technické prohlídky aut, jakmile viděli, že autem jede kněz důkladně, aby byli zdrženi co nejdéle a na pohřeb přijeli pozdě. Dokonce kontrolovali i velice přísně auto, ve kterém jel z Prahy, jako zástupce O. biskupa Tomáška, jeho generální vikář Dr. Vaněk. Tak se stalo, že obřady kvůli této kontrole začínaly se zpožděním asi 10 minut. Druhé opatření bylo v tom, že nesměl jít z kostela průvod na hřbitov, ale byly přistaveny na účet okresu 2 autobusy, zvláště pro kněze, které je odvezly na hřbitov, Jakmile z nich všichni vystoupili, autobusy odjely. Po pohřebních obřadech u hrobu, když se přišlo k bráně na hřbitov, autobusy nikde. Protože kněží byli oblečeni jako ke mši svaté, tak v průvodu, i když ne organizovaném, se museli dostat ke kostelu a faře, kde měli své civilní oblečení a kde bylo připraveno pohoštění. Tak přece jen prošli náměstím a lidé Rakovníka je museli vidět v čele s biskupem Msgre Otčenáškem. To jen tedy jako zajímavá kuriozita rakovnické "obezřetnosti"!


Náš tip

Mlčení

Šúsaku Endó

Mlčení japonského spisovatele Šúsaku Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Křesťané v Africe
Za křesťany v Africe, aby vydávali prorocké svědectví smíření, spravedlnosti a pokoje, a tím napodobovali Ježíšovo milosrdenství.
Národní úmysl: Za křesťany, aby jejich život byl skrze konání dobra odpovědí na Boží lásku a neztratil tak svěžest a vůni evangelia (EG, č. 39).
více »

Nejbližší akce

Jezuitou dnes


Středoevropský Magis


Živé kameny na Svatojakubské cestě


Živé kameny v Santiagu de Compostela


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova: Vnitřní uzdravení


Moje vyhlídky v duchovním životě, pohled do budoucnosti


Vnitřní modlitba


Ignaciánské duchovní cvičení


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil