F. Pavel Slezák

Fr. Slezák se narodil v Ostrožské Nové Vsi u Uherského Hradiště. Ve svém rodišti chodil do obecné školy a do měšťanky docházel do Uherského Ostrohu. Po vychození měšťanky zůstal pracovat doma v hospodářství. Dne 18. dubna 1932 vstoupil do noviciátu na Velehradě a za dva roky, v roce 1934 na svátek sv. Josefa, složil své první řeholní sliby. Čtyři měsíce po slibech pracoval v jídelně v pražské rezidenci u sv. Ignáce. V roce 1934 přišel na Velehrad, krátce pracoval opět v přípravě jídelny, ale od ledna 1935 byl 4 roky velehradským kostelníkem. Přitom býval také manuduktorem na Stojanově na exerciciích. V roce 1939 asi půl roku pracoval na Velehradě v hospodářství. Vrátil se však zase brzy do baziliky jako kostelník. V únoru 1940 byl přeložen do Prahy, kde zůstal až do 13. dubna 1950 kostelníkem u sv. Ignáce.

Fr. Slezák nebyl jen nějaký kostelník. Možno směle říci, že to byl "pan kostelník", a to ještě s velkým písmenem. Ve výzdobě byl originální a vynalézavý. O jeho nápaditých oltářích na měsíc květen pro májové pobožnosti nebo v červnu k oslavě Božského Srdce svědčí dodnes v provinčním archivu jedno album s fotografiemi těchto oltářů a úpravami jesliček.

Z Prahy byl 14. dubna přivezen eskortou pražské policie do lágru v Bohosudově. Z Bohosudova se dostal do Oseka a z Oseka na Klíčavu. Po propuštění z Klíčavy byl zaměstnán jako skladník automatu Koruna na Václavském náměstí v Praze. V podniku byl vždy vysoce ceněn, především za svou naprostou poctivost a svědomitost.

V roce 1968, když se naši dostali znovu ke sv. Ignáci, vrátil se tam opět jako kostelník a jako pomocníka dostal Fr. Nováka. Fr. Slezák bydlel přes park na Karlově náměstí v domě Charitas. Měl tam docela slušnou, komfortní garsoniéru. Vstával brzy, takže si vzal ranní službu a už o 5. hodině otevíral kostel sv. Ignáce. Po obědě odcházíval domů a do pozdního večera zase zůstával Fr. Novák. Tak mohl být kostel sv. Ignáce jako jeden z mála pražských kostelů přes den otevřen, a to ještě mimořádně dlouhou dobu.

Asi dva roky před smrtí u něj začala rapidně postupovat skleróza, že už nemohl sám vycházet na ulici. Proto u něho v pokoji měl některý z otců, kteří neměli státní souhlas, mši svatou, aby Fr. Slezák měl denně Oběť Nejsvětější a měl sv. přijímání. Někdy u něho i někdo přespal, jen tak na pohovce, protože byla obava, aby nenechal zapnutý plyn, když bude něco ohřívat. Nejvíc se mu obětoval P. Sukop, ale i P. Dománek, P. Hron a také P. Lízna (byl zaměstnán v nedaleké nemocnici jako zřízenec). Nakonec byla situace s jeho sklerózou už tak naléhavá, že byl 19. března 1982 převezen na Moravec. Žil tam jen několik dní a 28. března zemřel. Příbuzní si přáli převézt jej z Moravce do jeho rodiště v Ostrožské Nové Vsi. Tam tedy byl pohřeb a tam je uloženo jeho tělo na místním hřbitově.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 486−487.