F. Jan Jakubčík

Fr. Jakubčík se narodil v Dolním Němčí a po vychození školy byl doma zaměstnán v hospodářství s výjimkou doby, kdy konal vojenskou službu.

Jako třicetiletý se rozhodl odejít z domu a sloužit jen Pánu Bohu. Stal se řeholníkem. Kandidaturu prodělal na Velehradě a do noviciátu byl poslán 11. března 1937 do Benešova u Prahy. Za dva roky se však zase vrátil po prvních slibech na Velehrad a byl tam tři roky jako pomocník v hospodářství. V roce l942−l943 byl v Hradci Králové domovníkem. Z Hradce Králové putoval na dva roky na Svatý Hostýn a tam byl pomocníkem v hospodářství a sklepníkem. Po skončení války jej zase vedla dispozice na Velehrad, kde opět pracoval v hospodářství až do zajištění 13. dubna 1950. S ostatními velehradskými spolubratry byl policií převezen do lágru v Bohosudově. Tam pracoval také kolem domu, na zahradě a v malém hospodářství. V září 195O se dostal do Oseka. Po skončení práce v Oseku a likvidaci tohoto lágru v roce 1952 byl propuštěn na svobodu.

Odešel do Brna. Tam se uchytil jako zřízenec nejprve v nemocnici u Milosrdných bratří, potom ve fakultní nemocnici u sv. Anny. Pracoval tam ještě i dost dlouho v důchodě. Až už nemohl a pociťoval stále víc zdravotní potíže, odešel do důchodu a žil ve svém podnájmu v Brně-Černovicích.

Mnoho jsme o něm nikdy nevěděli, protože on sám nikoho nevyhledával. Sám jsem za ním několikrát byl, a on nakonec také přišel několikrát za mnou. Společně jsme přemýšleli a shodli se na tom, že by mu bylo nejlépe mezi spolubratřími na Moravci, aby měl zajištěny zvláště všechny duchovní potřeby. Musel však brzy po tomto rozhovoru do nemocnice na operaci. Z nemocnice se už nevrátil a zemřel tam pokojně v Pánu. Je pochován v hrobovém areálu Milosrdných bratří na ústředním hřbitově v Brně.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 484−485.