P. Karel Šupa

Rodák z Mutěnic, doma navštěvoval obecnou školu. Potom jej rodiče dali do Brna do chlapeckého semináře. Navštěvoval klasické gymnázium na Legionářské, jak bylo obyčejem studentů malého semináře brněnské diecéze.

Ve školním roce 1931−1932 vystudoval v Brně první ročník teologie. Po něm se rozhodl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát dělal první rok na Velehradě, druhý v Děčíně, kde také 8. září 1934 složil první sliby. Potom byl poslán do Belgie do Egenhovenu studovat "biennium" filosofie (započítal se mu rok z Brna). V roce 1936−1937 byl prefektem v konviktě při arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Na studium teologie byl poslán do Valkenburgu v Holandsku. V roce 1939 se vzhledem k válce vrátil domů a studoval na mimořádném "válečném" teologickém učilišti provincie. Tento ústav byl nejprve na Svatém Hostýně a potom v Praze. P. Šupa byl jen na Svatém Hostýně. Po třetím ročníku byl 5. července 1940 v Brně vysvěcen na kněze. Když v roce 1941 skončil teologická studia, byl poslán do Prahy, kde na arcibiskupském gymnáziu, tehdy se sídlem na Smíchově, vyučoval náboženství. V roce 1942−1943 vykonal na Sv. Hostýně třetí probaci. V letech 1943−1945 byl kaplanem na Velehradě.

Po válce přešel do Brna. Rok byl duchovním rádcem katolických studentů ve spolku Moravan a připravoval se na zkoušku profesora náboženství. Dva roky byl generálním prefektem v nově otevřeném konviktu při brněnském biskupském gymnáziu. V letech 1948−1950 byl v Bohosudově spirituálem chovanců a učitelem náboženství na gymnáziu. Poslední rok, do dubna 1950, přitom ještě pomáhal v bohosudovské farnosti.

V Bohosudově byl zajištěn. V září odešel s kněžími, bohoslovci a novici povinnými vojnou do vojenského tábora nucených prací k PTP v Komárnu. Na vojně dlouho nebyl, snad něco přes půl roku. Z toho byl delší čas ve vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích, odkud byl propuštěn do civilu.

Uchytil se na Teplicku, kde pracoval v civilním zaměstnání. Tajně působil v náboženských kroužcích učitelů a učitelek. Přišlo se na to, a tak byl v roce 1954 zatčen. Dostal 8 roků vězení. Odpykával je ve Valdicích, odkud byl propuštěn na amnestii v roce 1960. Nejprve pracoval v Chudeřicích jako brusič skla. Potom přišel do Teplic, kde byl zaměstnán v administrativě. Toto lepší zaměstnání snad působilo, že se s námi tolik nestýkal. V roce 1968 na setkání s otcem generálem byl poprvé na větší "sešlosti" bratří.

Zemřel tragickou smrtí při automobilové nehodě. Při svém pobytu na Moravě v Mutěnicích (jinak žil v Teplicích, nebo spíš na své zahradě v Želanech) chtěl navštívit některé své spolubratry a vykonat si pouť na Velehrad. Nečekaná smrt asi za půl hodiny po jeho převozu do hodonínské nemocnice ukončila jeho život ve věku 69 let po 49 letech v Tovaryšstvu.

P. Šupa byl svéráznou postavou naší dispereze. Každého z nás rád viděl, ale pořád nebyl docela připraven k tomu, aby složil poslední sliby. Zemřel jako scholastik.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 475−476.