Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 21. 4. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Bohumil Kovář

Datum narození:20.9.1921
Datum vstupu do řádu:  14.9.1945
Datum úmrtí:26.1.1979

P. Kovář, jak jsme všichni říkali "Bohuš", se narodil na západní Moravě ve Slavěticích u Hrotovic (z okolí pocházeli výborní otcové Pelikán a Nemeškal). Po obecné škole v Dalešicích studoval na reformním reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí, vždy s výborným prospěchem. Tak také maturoval v roce 1940 a přihlásil se do brněnského alumnátu. Absolvoval první dva ročníky. V exerciciích třetího ročníku v listopadu roku 1942 museli někteří bohoslovci k odvodu na práci do Říše. Bohuš byl mezi prvními odvedenými a odjížděl z nedokončených exercicií na druhý den po odvodu transportem do Ritterhude u Brém, kde byl až do roku 1944. Poslední rok do konce války byl pak v pracovním lágru v Ludwigshafenu.

Po šťastném návratu v roce 1945 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát dělal dva roky na Velehradě. Filosofii studoval na provinčním Filosofickém institutě v Děčíně − jen dva roky (započítaly se mu dva ročníky teologie v Brně). V roce 1949 byl poslán do Teologického institutu slovenské viceprovincie v Trnavě, kde byl 13. dubna 1950 zajištěn. Nejprve byl s ostatními jezuity z Trnavy převezen do Jasova, premonstrátského opatství, ale po třech týdnech se stal jejich domovem Podolinec. Dne 5. září nastoupil k pracovním jednotkám PTP do Svaté Dobrotivé v Čechách. Z PTP byl propuštěn jako všichni kněží a bohoslovci 31. prosince 1953. Ale hned na začátku vojny měl možnost přijmout kněžské svěcení, a to 24. prosince 1950 v Praze od otce biskupa Msgre. Kajetána Matouška. Této velké milosti zůstal vždy věrný a uměl ji prožívat opravdově a naplno.

Po skončení vojny u PTP odešel s P. Slavíkem do Pardubic ke Konstruktivě jako železář. Když se P. Slavík dostal v roce 1956 do duchovní správy, byl s ním P. Kovář skoro čtyři roky v Robousích. Dělal tam kostelníka, uklízel a vařil. V Robousích byl 26. ledna 1960 zatčen a odvezen do vazby v Hradci Králové. Byl zahrnut do jednoho bočního procesu k hlavnímu procesu s otcem viceprovinciálem Zgarbíkem a jinými. Soud byl 11. května 1960 v Hradci Králové a P. Kovářovi vynesl ztrátu svobody na dobu tří roků. Svůj trest odpykával v dolech ve Rtyni v Podkrkonoší a pak ve Valdicích. Odtud byl 10. května 1962 propuštěn na amnestii.

Po propuštění se uchytil u Rudných dolů v Dolní Rožínce jako stavební dělník. Byl tam zaměstnán až do roku 1968. V roce 1968 jej s jinými staršími scholastiky, většinou už kněžími, poslal otec provinciál Šilhan do Innsbrucku na doplnění studií a získání absolutoria na fakultě. V roce 1969 se vrátil domů a byl ustanoven v brněnské diecézi do duchovní správy, a to administrátorem v Hostimi na Znojemsku. Tam blahodárně působil až do své smrti, i když poslední rok, už jako vážně nemocný, nemohl dělat pro farnost všecko to, co dříve. Co se přihodilo?

V roce 1978 jel znojemským autobusem do Prahy. Před Pelhřimovem se mu udělalo špatně, takže mu řidič autobusu zastavil u nemocnice a P. Kovář se po konstatování infarktu octl na intenzivní péči. Infarkt byl označen lékaři jako vážný. Z pelhřimovské nemocnice se však vrátil ještě do Hostimi. Ale po roce se jeho zdravotní stav opět zhoršoval, takže musel být hospitalizován, tentokrát v Třebíči. Měl tam vzornou péči. Staral se o něho i o jeho duchovní blaho pan primář Špaček, i když P. Kovář neležel zrovna na jeho oddělení. Plány Boží byly takové, aby odešel pro svou odměnu podle našeho lidského soudu trochu předčasně. Odevzdal svou šlechetnou a zbožnou duši Pánu 26. ledna 1979 v nemocnici v Třebíči.

Pohřeb byl jednak v Hostimi a jednak s uložením do hrobu v Dalešicích. Mohu říci, že jsem jeho ztrátu velice silně pociťoval. Byl vzorným sociem. Velice se staral o všechno, co by mohlo nějak pomoci spolubratřím. Třeba i to, že u nás i v NDR po mnoha exemplářích skupoval knihy, aby otcové, kteří by se k nim vůbec nedostali, měli možnost je mít. Téměř každý čtvrtek, kdy mě očekával, až se vrátím z práce, byl obtížen balíky knih. Ale i jinak vyřídil, co bylo třeba, případně někam obětavě zajel. Ještěže rok na to jsem odešel do důchodu a tak bylo pro mě řízení provincie snadnější. Jinak by jeho ztráta byla ještě citelnější.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 468−470.


Novinka z Refugia

Mariánská úcta v tradici křesťanského Východu

Tomáš Špidlík

Text nás seznamuje s Marií, která v dějinách upoutala tolik lidských srdcí! To je důležité faktum nejen pro teology. Je potřebné se k ní nejen obracet, ale také studovat: jak žila ona i ti, kdo na ni mysleli. Špidlíkovo sdělení nás podněcuje ke zdravé mariánské úctě.
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Za ty, kdo nesou odpovědnost za hospodářství a ekonomii
Aby ti, kdo nesou odpovědnost za teorii a řízení hospodářství, měli odvahu odmítat ekonomii vyřazování a nerovnosti a uměli otevírat nové cesty.
Národní úmysl: Za rodinná a farní společenství, aby napomáhala kladným odpovědím na Boží volání.
více »

Nejbližší akce

Studentský Velehrad 2018


Formační setkání Živých kamenů


Biblická exegeze s Živými kameny


Noc kostelů


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení (Kurz 238)


Seminář pro ženy


Duchovní cvičení Anamnéza


Ignaciánské exercicie: 2. týden


více »

Kalendárium

Příchod prvních jezuitů do Čech

Věčné sliby prvních jezuitů


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil