Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 30. 5. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Bohumil Kovář

Datum narození:20.9.1921
Datum vstupu do řádu:  14.9.1945
Datum úmrtí:26.1.1979

P. Kovář, jak jsme všichni říkali "Bohuš" se narodil na západní Moravě ve Slavěticích u Hrotovic (z okolí pocházeli výborní otcové Pelikán a Nemeškal). Po obecné škole v Dalešicích studoval na reformním reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí, vždy s výborným prospěchem. Tak také maturoval v roce 1940 a přihlásil se do brněnského alumnátu. Absolvoval první dva ročníky. V exerciciích třetího ročníku v listopadu r. 1942 museli někteří bohoslovci k odvodu na práci do Říše. Bohuš byl mezi prvními odvedenými a odjížděl z nedokončených exercicií na druhý den po odvodu transportem do Ritterhude u Brém, kde byl až do roku 1944. Poslední rok do konce války byl pak v pracovním lágru v Ludwigshafen a. R.

Po šťastném návratu v r. 1945 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát dělal dva roky na Velehradě. Filosofii studoval na provinčním Filosofickém institutě v Děčíně - jen dva roky (započítaly se mu dva ročníky teologie v Brně). V r. 1949 byl poslán do Teologického institutu slovenské viceprovincie v Trnavě. Tam byl 13. dubna 1950 zajištěn. Nejprve byl s ostatními jezuity z Trnavy převezen do Jasova, premonstrátského opatství, ale po třech týdnech se stal jejich domovem Podolinec. 5. září nastoupil P. Kovář k pracovním jednotkám PTP do Svaté Dobrotivé v Čechách. Z PTP byl propuštěn jako všichni kněží a bohoslovci 31. 12. 1953. Ale hned na začátku vojny měl možnost přijmout kněžské svěcení, a to 24. 12. 1950 v Praze od otce biskupa Msgre Kajetána Matouška. Této velké milosti zůstal vždy věrný a uměl ji prožívat opravdově a naplno.

Po skončení vojny u PTP odešel s P. Slavíkem do Pardubic ke Konstruktivě jako železář. Když se P. Slavík dostal v r. 1956 do duchovní správy, byl skoro čtyři roky, t. j. od r. 1956 s ním i P. Kovář v Robousích. Dělal tam kostelníka, uklízel a vařil. V Robousích byl 26. ledna 1960 zatčen a odvezen do vazby v Hradci Králové. Byl zahrnut do jednoho bočního procesu k hlavnímu procesu s O. viceprovinciálem Zgarbíkem a jinými. Soud byl 11. 5. 1960 v Hradci Králové a vynesl O. Kovářovi ztrátu svobody na dobu tří roků. Svůj trest odpykával v dolech ve Rtyni v Podkrkonoší a pak ve Valdicích. Odtud byl 10. 5. 1962 propuštěn na amnestii. Po propuštění se uchytil u Rudných dolů v Dolní Rožínce jako stavební dělník. Byl tam zaměstnán až do r. 1968. V roce 1968 jej s jinými staršími scholastiky, většinou už kněžími, poslal P. provinciál Šilhan do Innsbrucku na doplnění studií a získání absolutoria na fakultě. V r. 1969 se vrátil domů a byl ustanoven v brněnské diecézi do duchovní správy, a to administrátorem v Hostimi na Znojemsku. Tam blahodárně působil až do své smrti, i když poslední rok, už jako vážně nemocný, nemohl dělat pro farnost všecko to, co dříve. Co se přihodilo?

V roce 1978 jel znojemským autobusem do Prahy. Před Pelhřimovem se mu udělalo špatně, takže mu řidič autobusu zastavil u nemocnice a O. Kovář se po konstatování infarktu octl na intenzivní péči. Infarkt byl označen lékaři jako vážný. Z pelhřimovské nemocnice se však vrátil ještě do Hostimi. Ale po roce se jeho zdravotní stav opět zhoršoval, takže musel být hospitalizován, tentokrát v Třebíči. Měl tam vzornou péči. Staral se o něho, i o jeho duchovní blaho pan primář Špaček, i když O. Kovář neležel zrovna na jeho oddělení. Plány Boží byly takové, aby odešel pro svou odměnu, podle našeho lidského soudu trochu předčasně. Odevzdal svou šlechetnou a zbožnou duši Pánu 26. ledna 1979 v nemocnici v Třebíči.

Pohřeb byl jednak v Hostimi a jednak s uložením do hrobu v Dalešicích. Mohu říci, že jsem jeho ztrátu velice silně pociťoval. Byl vzorným sociem. Velice se staral o všechno, co by mohlo nějak pomoci spolubratřím. Třeba i to, že u nás i v NDR po mnoha exemplářích skupoval knihy, aby otcové, kteří by se k nim vůbec nedostali, měli možnost je mít. Téměř každý čtvrtek, kdy mě očekával, až se vrátím z práce, byl obtížen balíky knih. Ale i jinak vyřídil, co bylo třeba, případně někam obětavě zajel. Ještě že rok na to jsem odešel do důchodu a tak bylo pro mě řízení provincie snadnější. Jinak by jeho ztráta byla ještě citelnější.


Náš tip

Mlčení

Šúsaku Endó

Mlčení japonského spisovatele Šúsaku Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Křesťané v Africe
Za křesťany v Africe, aby vydávali prorocké svědectví smíření, spravedlnosti a pokoje, a tím napodobovali Ježíšovo milosrdenství.
Národní úmysl: Za křesťany, aby jejich život byl skrze konání dobra odpovědí na Boží lásku a neztratil tak svěžest a vůni evangelia (EG, č. 39).
více »

Nejbližší akce

Středoevropský Magis


Živé kameny na Svatojakubské cestě


Živé kameny v Santiagu de Compostela


Gotické katedrály ve Francii


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova: Vnitřní uzdravení


Moje vyhlídky v duchovním životě, pohled do budoucnosti


Vnitřní modlitba


Ignaciánské duchovní cvičení


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil