Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 29. 11. 2023  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




P. Bohumil Kovář

Datum narození:20.9.1921
Datum vstupu do řádu:  14.9.1945
Datum úmrtí:26.1.1979

P. Kovář, jak jsme všichni říkali "Bohuš", se narodil na západní Moravě ve Slavěticích u Hrotovic (z okolí pocházeli výborní otcové Pelikán a Nemeškal). Po obecné škole v Dalešicích studoval na reformním reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí, vždy s výborným prospěchem. Tak také maturoval v roce 1940 a přihlásil se do brněnského alumnátu. Absolvoval první dva ročníky. V exerciciích třetího ročníku v listopadu roku 1942 museli někteří bohoslovci k odvodu na práci do Říše. Bohuš byl mezi prvními odvedenými a odjížděl z nedokončených exercicií na druhý den po odvodu transportem do Ritterhude u Brém, kde byl až do roku 1944. Poslední rok do konce války byl pak v pracovním lágru v Ludwigshafenu.

Po šťastném návratu v roce 1945 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát dělal dva roky na Velehradě. Filosofii studoval na provinčním Filosofickém institutě v Děčíně − jen dva roky (započítaly se mu dva ročníky teologie v Brně). V roce 1949 byl poslán do Teologického institutu slovenské viceprovincie v Trnavě, kde byl 13. dubna 1950 zajištěn. Nejprve byl s ostatními jezuity z Trnavy převezen do Jasova, premonstrátského opatství, ale po třech týdnech se stal jejich domovem Podolinec. Dne 5. září nastoupil k pracovním jednotkám PTP do Svaté Dobrotivé v Čechách. Z PTP byl propuštěn jako všichni kněží a bohoslovci 31. prosince 1953. Ale hned na začátku vojny měl možnost přijmout kněžské svěcení, a to 24. prosince 1950 v Praze od otce biskupa Msgre. Kajetána Matouška. Této velké milosti zůstal vždy věrný a uměl ji prožívat opravdově a naplno.

Po skončení vojny u PTP odešel s P. Slavíkem do Pardubic ke Konstruktivě jako železář. Když se P. Slavík dostal v roce 1956 do duchovní správy, byl s ním P. Kovář skoro čtyři roky v Robousích. Dělal tam kostelníka, uklízel a vařil. V Robousích byl 26. ledna 1960 zatčen a odvezen do vazby v Hradci Králové. Byl zahrnut do jednoho bočního procesu k hlavnímu procesu s otcem viceprovinciálem Zgarbíkem a jinými. Soud byl 11. května 1960 v Hradci Králové a P. Kovářovi vynesl ztrátu svobody na dobu tří roků. Svůj trest odpykával v dolech ve Rtyni v Podkrkonoší a pak ve Valdicích. Odtud byl 10. května 1962 propuštěn na amnestii.

Po propuštění se uchytil u Rudných dolů v Dolní Rožínce jako stavební dělník. Byl tam zaměstnán až do roku 1968. V roce 1968 jej s jinými staršími scholastiky, většinou už kněžími, poslal otec provinciál Šilhan do Innsbrucku na doplnění studií a získání absolutoria na fakultě. V roce 1969 se vrátil domů a byl ustanoven v brněnské diecézi do duchovní správy, a to administrátorem v Hostimi na Znojemsku. Tam blahodárně působil až do své smrti, i když poslední rok, už jako vážně nemocný, nemohl dělat pro farnost všecko to, co dříve. Co se přihodilo?

V roce 1978 jel znojemským autobusem do Prahy. Před Pelhřimovem se mu udělalo špatně, takže mu řidič autobusu zastavil u nemocnice a P. Kovář se po konstatování infarktu octl na intenzivní péči. Infarkt byl označen lékaři jako vážný. Z pelhřimovské nemocnice se však vrátil ještě do Hostimi. Ale po roce se jeho zdravotní stav opět zhoršoval, takže musel být hospitalizován, tentokrát v Třebíči. Měl tam vzornou péči. Staral se o něho i o jeho duchovní blaho pan primář Špaček, i když P. Kovář neležel zrovna na jeho oddělení. Plány Boží byly takové, aby odešel pro svou odměnu podle našeho lidského soudu trochu předčasně. Odevzdal svou šlechetnou a zbožnou duši Pánu 26. ledna 1979 v nemocnici v Třebíči.

Pohřeb byl jednak v Hostimi a jednak s uložením do hrobu v Dalešicích. Mohu říci, že jsem jeho ztrátu velice silně pociťoval. Byl vzorným sociem. Velice se staral o všechno, co by mohlo nějak pomoci spolubratřím. Třeba i to, že u nás i v NDR po mnoha exemplářích skupoval knihy, aby otcové, kteří by se k nim vůbec nedostali, měli možnost je mít. Téměř každý čtvrtek, kdy mě očekával, až se vrátím z práce, byl obtížen balíky knih. Ale i jinak vyřídil, co bylo třeba, případně někam obětavě zajel. Ještěže rok na to jsem odešel do důchodu a tak bylo pro mě řízení provincie snadnější. Jinak by jeho ztráta byla ještě citelnější.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 468−470.


Náš tip

Modlitba, která mi změnila život

Jim Manney

Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje…
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za papeže
Modleme se za Svatého otce, aby při plnění svého poslání i nadále s pomocí Ducha Svatého doprovázel svěřené stádo ve víře.

Národní úmysl
Za ty, kdo nežijí svou víru
Modleme se za ty, kdo nežijí podle svého křtu, aby je síla přijaté svátosti přivedla k činnému životu s Bohem.

více »

Nejbližší akce

Reportáž České televize o předání humanitární sbírky na Ukrajině


Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova pro seniory


Adventní duchovní obnova pro všechny


Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské


Adventní duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Edmunda Kampiána, Roberta Southwella a druhů

Svátek sv. Františka Xaverského


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil